Čínská ambasáda v Londýně zaslala předminulý týden (11.3.) BBC dopis, ve kterém kritizuje její zpravodajství o Číně a stanici vyzývá, aby „upustila od zaujatosti“. Jde o další z odvetných kroků ČLR, které jsou reakcí na reportáže BBC o situaci v Sin-ťiangu (včetně interview se znásilněnými a mučenými ženami drženými v převýchovných táborech). Jde pravděpodobně také o pomstu za to, že britský úřad pro dohled nad komunikačním trhem (Ofcom) v únoru tohoto roku zrušil čínské stanici CGTN licenci na vysílání ve Velké Británii.
Mezinárodní federace novinářů (IFJ) a její pobočka ve Velké Británii či Národní unie novinářů (NUJ) poukazují na to, že jde o pokračující cílené útoky čínských orgánů na BBC, a vyzývají Peking k respektování svobody tisku. Jako koordinované úsilí zdiskreditovat britské veřejnoprávního vysílání vidí kroky čínské vlády i nedávná zpráva australského institutu ASPI. Ta se zaměřila na to, jakým způsobem celá kampaň probíhá a co jsou hlavní narativy, jejichž prostřednictvím se čínský propagandistický systém snaží BBC zkompromitovat.
Předpřipravená síť trollů pro různé příležitosti
Čínský propagandistický aparát postupuje již dříve vyzkoušeným a osvědčeným způsobem. Ten nabyl na agresivitě a sofistikovanosti při mezinárodní kampani, ve které se Čína snažila zbavit zodpovědnosti za rozšíření světové pandemie. Institut ASPI prozkoumal 500 účtů, které zpočátku roku masivně publikovaly pročínsky laděné příspěvky o pandemii a šířily konspirační teorie o původu koronaviru v americké laboratoři Fort Detrick. Došel k závěru, že 110 z nich s rozpoutáním kauzy kolem BBC přesunulo svoji pozornost tímto směrem a v nezměněné podobě přejímalo zprávy z čínských oficiálních účtů šířících dezinformace a propagandu proti BBC.
Zároveň jsou metody propagandy stále sofistikovanější. Jak napsal pro Bloomberg John Lee, vedoucí výzkumné skupiny v Hudson Institutu:
Propekingští bloggeři [trollové] se začínají mnohem více podobat Rusům, kteří velmi zkušeně šíří lživé zprávy a posty [na sociálních sítích]. Jejich práce [Číňanů] teď vypadá velmi autenticky a pravdivě.
Bývala to skupina bloggerů se sídlem někde v Číně, kteří se zapojovali do konverzací [na sociálních sítích] probíhajících po celém světě. Nyní jsou to evidentně lidé, kteří těmto komunikacím dobře rozumí a velmi efektivně je využívají.
Čínská propaganda západními kanály
Podle zprávy institutu ASPI si „Komunistická strana Číny jasně uvědomuje jedinečnou sílu využití sociáních platforem [pro svoje účely]“. Soustředí se však poněkud paradoxně z velké části na sítě a servery, které jsou v ČLR zakázány, jako jsou např. YouTube či Twitter, což ukazuje na její úsilí ovlivňovat mezinárodní mínění. Především Facebook se pak stal silnou zbraní čínského propagandistického aparátu, jak zmiňuje například autor článku Press Gazette:
Navzdory tomu, že je Facebook v Číně blokován, státní média jako např. CGTN, China Daily, China Xinhua News, People’s Daily a CCTV se s pomocí asi tisícovky placených reklam na této síti (měřeno od roku 2018) dostala mezi prvních pět z šesti nejoblíbenějších zpravodajských stránek FB na světě.
Obsah příspěvků od sebe často jednotlivé účty beze změny přebíraly. Tweet China Daily například o den později postovala čínská ambasáda ve Francii. Zpráva obsahovala i video, které mělo dokazovat úpravu obsahu zpráv o Sin-ťiangu ve střižně BBC. Dle projektu Press Gazette si Facebook nechal dokonce za promo tohoto lživého příspěvku zaplatit. Za více jak milion uživatelů, ke kterým se měl post dostat, zaplatil státní deník China Daily Facebooku 400 dolarů.
BBC nevěří ani Britové?
Strana při své diskreditační kampani využívá hned několik narativů. Jedním z nich je velmi silně propagovaná linka, že stanici BBC nevěří ani vlastní obyvatelstvo (tedy Britové). Tato zpráva byla doložena studií k úplně jiné problematice – o koncesionářských poplatcích. Post čínského diplomata v Libanonu Cchao Iho (曹毅) je postaven na zprávě bulvárního deníku Express (Daily and Sunday Express), ve kterém se píše, že 56 % z 1 700 dotázaných Britů je proti těmto poplatkům, 47 % z nich pak uvedlo, že BBC není v posledních letech ve zpravodajství nestranná. To podle Cchao Iho dokazuje, že „nejen Číňané jsou znechuceni falešnými zprávami a vymyšlenými příběhy [které BBC publikuje]“.
Čínské zdroje si také vypůjčily hanlivou jazykovou hříčku, která vznikla ve Velké Británii: BBC – Biased Broadcasting Corporation (předpojatá vysílací stanice). Zkratka se stala na čínských sítích virální. Důležitou roli v její propagaci v ČLR sehrála dvojice Britů – otec a syn Barrettovi. Ti na svém youtube kanále Best China Info pokrývají mnohá pro ČLR citlivá témata způsobem příznivým pro ČLR, a to za finanční podpory čínské vlády. Dvojici Barrettů pak citují i čínští diplomaté nebo např. mluvčí ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing (华春莹), která jejich videokomentář o nedůvěryhodné BBC umně využila v tweetu:
Podívejte se, jak tito „odborníci na manipulace“, působící v západních médiích jako je BBC, vytvořili a šíří záměrnou dezinterpretaci o Číně, například o Sin-ťiangu, a využívají při tom informace od lhářů jako je Adrian Zenz. Je to jen pomlouvačná kampaň.
A ještě tajní agenti
Další čínský narativ pak obviňuje BBC z propojení s tajnými britskými a americkými agenty a organizacemi. Svou roli zde sehrálo i opětovné zapojení cizince, editora a zakladatele portálu The Grayzone Maxe Blumenthala, který na ruském státním TV kanálu RT popřel genocidu Ujgurů. Reporty BBC o situaci v Sin-ťiangu jsou podle něj napsané nepřátelským jazykem jako za studené války, tedy jazykem tajných služeb. Blumenthal argumentuje také tím, že nejsou důkazy takto masivních aktivit proti Ujgurům.
Blumenthal také popírá zvěrstva páchaná prezidentem Bašárem Asadem v Sýrii. Čínská a ruská státní média (CGTN, T-house a 21SilkRd) jeho tvrzení masivně tweetovala a přepostovávala. Blumenthalovy dezinpretace cituje také v češtině dezinformační platforma Sputnik ČR.
Ujguři? Mluvme raději o něčem jiném…
Zpráva ASPI v závěru shrnuje základní strategie, které KS Číny využívá nejen ve zmíněném případě BBC:
Propagandistický aparát KS Číny stále více využívá již existující narativy i obsahy, které získává z čínských i západních sociálních sítí a okrajových webů. Strana si je vědoma toho, že tyto narativy jsou už dostatečně známy, rezonují (ve společnosti) a zaujmou tak publikum. To je pak přístupnější taktikám odvedení pozornosti a „spinové propagandy“ (která se snaží nežádoucí téma zastínit jiným tématem, které se pro tento účel objeví).
Tímto způsobem se ČLR nesnaží kontrolovat citlivá témata jen na domácí půdě, kde je to z jejího pohledu „klíčové pro její politickou moc a legitimitu“. Prostřednictvím přítomnosti na západních sociálních sítích si také buduje pozici, ze které může ovlivňovat mezinárodní diskurz a posilovat tak své zahraničněpolitické zájmy.
A co svět?
Australský ministr zahraničí obvinil Čínu ze šíření dezinformací, které, jak řekl, „přispívá k vytváření prostředí plného strachu a rozděluje společnost“. Evropská unie však tuto problematiku vidí jako mnohem menší problém. Věnovala se tomu ve své zprávě EEAS, která byla podle řady médií (včetně NYT nebo POLITICO) upravena dle požadavků Pekingu. Pasáž o tom, že Čína nadále vede globální dezinformační kampaň, aby ze sebe smyla vinu za vypuknutí pandemie a zlepšila svůj mezinárodní obraz, tak ze zprávy EEAS zmizela. Kdy budou politici ochotni reflektovat důkazy expertů o skryté i otevřené taktice Číny ovlivňovat narativ v západních médiích a na sociálních sítích tak není jasné.