Asi nejvíc pozornosti letošnímu summitu BRICS věnovala česká média v souvislosti s problematickou účastí ruského prezidenta Vladimira Putina. Tomu by v případě cesty do Jihoafrické republiky, kde se summit ve dnech 22. – 24. srpna konal, hrozilo zadržení na základě zatykače vydaného Mezinárodním trestním tribunálem, jehož je JAR členem. Putin proto svou přítomností setkání lídrů zemí, jež se pasují do role zástupců celého „globálního Jihu“ nebo také „nastupujících ekonomik“, obohatil pouze na dálku a v Johannesburgu ho zastoupil ministr zahraničí Sergej Lavrov. Hlavní mediální hvězdou byl nicméně podle pokrytí v mezinárodním tisku čínský prezident Si Ťin-pching, který se do JAR vypravil na svou teprve druhou letošní zahraniční cestu poté, co v březnu navštívil Moskvu.
Rozrůstající se BRICS jako protiváha Západu
Název BRICS (čínsky se překládá jako „zlatá cihla“ – ťin-čuan 金砖), původně BRIC, složil roku 2001 z počátečních písmen čtyř rozvojových zemí s narůstajícím ekonomickým potenciálem tehdejší hlavní ekonom investičně bankovní společnosti Goldman Sachs, seskupení se však poprvé formálně sešlo až v roce 2009. O rok později Brazílie, Rusko, Indie a Čína přizvaly ještě Jihoafrickou republiku coby zástupce afrického kontinentu.
V této podobě se volné uskupení BRICS mohlo začít profilovat jako určitá protiváha vůči ekonomické i mocenské dominanci Západu a jeho spojenců, potažmo světovému řádu zaštiťovanému mezinárodními organizacemi, v nichž hraje Západ v čele se Spojenými státy rozhodující roli. Na letošním, slovy Si Ťin-pchinga „historickém“, summitu zazněly výrazy jako „hegemonický“ nebo „unilaterální“ právě v odkazu na současné globální nastavení, v němž má Západ a jeho spojenci zásadní vliv, ekonomický i politický. Mnohé ze zemí, jež BRICS aspiruje zastupovat, to cítí jako nespravedlnost, často okořeněnou vlastní potupnou zkušeností s kolonialismem.
Lídři dosavadních členských států nyní navíc odsouhlasili od ledna 2024 rozšíření tohoto bloku. Z více než dvaceti vážných zájemců prozatím vybrali šest: Argentinu, Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.
Pozoruhodná je na tomto složení zejména koncentrace významných vývozců ropy a zapojení Íránu, který má podobně jako Rusko a Čína enormní zájem na efektivním obcházení západních sankcí. BRICS tak v novém složení zřetelně posílí svou pozici faktického rivala uskupení G7 sdružujícího sedm vyspělých ekonomik světa, z něhož bylo osmé Rusko vyloučeno po anexi Krymu v roce 2014. BRICS v novém složení bude, slovy brazilského prezidenta Luly, reprezentovat 47 % celosvětové populace a 36 % globální ekonomiky.
Si Ťin-pchingův historický úspěch
Vzhledem ke zcela odlišným postojům a politikám dosavadních členů, z nichž zejména Indie a Brazílie mají silné vazby na Spojené státy a Západ (a Indie má navíc s Čínou stále nedořešené územní spory), nevěnují západní komentátoři roli Číny v tomto uskupení nijak zásadní pozornost. Zcela odlišně však proběhlý summit hodnotila čínská média, která se zaměřila na jeho vykreslení coby přelomového úspěchu čínského vůdce. Ten západní média považují spíše za symbolický, Si Ťin-pchingovi však mohl přinést potřebné politické body v době, kdy se čím dál hlasitěji mluví o narůstajících problémech čínské ekonomiky.
Právě Peking totiž nejhlasitěji volal po rozšíření bloku s cílem „posílit jeho roli jako alternativu proti Západem vedeným fórům“ a vytvořit z něj „nástroj proti hegemonii“. Výpady proti západní ekonomické a mocenské alianci a kritika jí vytvořeného mezinárodního finančního systému ostatně zaznívaly na summitu nejen ze strany Si Ťin-pchinga, ale právě také Lavrova a Putina. Politický komentátor Ming Ťin-wej, který dříve působil v čínské státní tiskové agentuře Nová Čína, pro deník The New York Times poselství summitu shrnul jednoduše coby „jasnou zprávu Spojeným státům a jejich spojencům, že nemohou potlačit nebo zastavit Čínu, protože má přátele po celém světě“.
Arthur Kaufman pro projekt China Digital Times zmapoval, jak do mediálního pokrytí summitu zasáhla čínská média. Jednou z klíčových iniciativ v rámci BRICS je totiž mediální spolupráce pod hlavičkou BRICS Media Forum. To podle CDT představuje pokus o koordinaci médií v silně sinocentrickém duchu se zaměřením na kritiku Západu a vyzdvihování úspěchů Pekingu pod vedením Si Ťin-pchinga.
Vlastní experti, vlastní hlasy, západní sítě
BRICS Media Forum zdůrazňuje, že chce podpořit „hlasy národů“, které mají často pocit, že „západní média jsou pokrytecká nebo zaujatá, když píší o rozvojovém světě“. Cílem letošního mediálního fóra, jež proběhlo v Johannesburgu krátce před začátkem summitu za účasti dvou set novinářů z celkem třiceti zemí, bylo mimo jiné vytvořit platformy pro to, aby se tyto alternativní narativy dostaly ke čtenářům. Fórum chce především využít (západní) sociální sítě a posílit spolupráci sdílením obsahu a vlastních expertů, kteří nebudou „stranit Západu“.
Je zřejmé, že tuto spolupráci bude zastřešovat a koordinovat Čína. Samotné fórum vzniklo v roce 2015 na popud čínské státní tiskové agentury Nová Čína, jeho výkonným předsedou je pak její prezident Fu Chua. Ten také letošní fórum otevřel představením dvou výzkumných zpráv, jež zveřejnila agentura Nová Čína. Zabývaly se „Si Ťin-pchingovým myšlením o ekonomii“ (tedy ekonomickou teorií čínského vůdce podloženou jeho ideologickým systémem známým jako „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru“) a „stranickou teorií ‚druhé integrace‘“. Zatímco první zpráva podrobně vysvětluje „stěžejní význam, duchovní esenci a bohaté konotace Si Ťin-pchingových myšlenek o ekonomii z filozofické, strategické a taktické dimenze v globální perspektivě“, druhý text se věnuje „propojení základních principů marxismu s tradiční čínskou kulturou“.
Mediální spolupráce se pak plně rozvinula během samotného summitu. Ještě před jeho začátkem, v pondělí 21. srpna, otiskla jihoafrická média zdravici čínského prezidenta oslavující spolupráci obou zemí. Jak poukazují China Digital Times, poté proběhlo standardní „kolečko“ vzájemného sdílení a odkazování mezi čínskými a jihoafrickými médii ve zprávách i na sociálních sítích. Autor článku Arthur Kaufman se zaměřil na několik novinářů, kteří se ve videu zveřejněném agenturou Nová Čína vyjadřovali kriticky o „zaujatosti západních médií“ a „dominanci hlasů prozápadních expertů“. Zjistil, že s Čínou mnozí z nich spolupracují již několik let systematicky: jezdí na školení, spolupořádají semináře, píší články na objednávku, jejichž obsah přejímají z čínských zdrojů. Jinými slovy dělají přesně to, co obecně vyčítají „západním médiím“ – že je někdo platí a říká jim, co a jak mají psát.
Zatímco čínská média, jak si často sarkasticky povšimli i západní komentátoři, summit představila jako čistě Si Ťin-pchingovu onemanshow, v zahraničí vzbudil nejvíc pozornosti Si Ťin-pchingův vynechaný projev na úvodním obchodním fóru, kde za účasti ostatních lídrů jeho řeč přečetl ministr obchodu Wang Wen-tchao, a video ukazující, jak ochranka při jeho příchodu z nějakého důvodu přibouchla před nosem dveře nejspíš jeho tlumočníkovi. Faktem nicméně zůstává, že Čína je ekonomicky nejsilnějším hráčem v rámci BRICS a může dosud značně nesourodý blok využívat k dalšímu posilování vlastních ekonomických i politických vazeb. A to i skrze „mediální spolupráci“.