Proruská neutralita
Ruská invaze na Ukrajinu postavila Peking do poněkud schizofrenní situace. Na jedné straně má Peking v podstatě nejlepší vztahy s Moskvou za posledních sedmdesát let a hlavy obou států spojuje alespoň navenek prezentované přátelství a vzájemné sympatie. Ještě podstatnější je skutečnost, že v posledních letech Čína s Ruskem fungují jako jakýsi autoritářský mocenský tandem. Ten se staví do opozice vůči západu v čele se Spojenými státy a přináší vlastní pojetí globálních norem a definici demokracie, kterou se přímo vymezují proti západním hodnotám a lidským právům, jak je chápeme v našem kontextu. Za vyvrcholení čínsko-ruského sbližování lze označit „Společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o mezinárodních vztazích a udržitelném rozvoji v nové éře“, které prezident Putin a generální tajemník Si Ťin-pching podepsali v předvečer zahájení ZOH v Pekingu. Objevují se i zprávy, že Si Ťin-pching u svého ruského protějšku prosadil, aby k invazi (eufemisticky označované za “speciální vojenskou operaci”) nedošlo během konání her.
Na straně druhé si Čína dobře uvědomuje, že Evropská unie a Spojené státy jsou jejími stěžejními obchodními partnery a zpřetrhání nebo výrazné omezení těchto vazeb by mělo enormní dopady na čínskou ekonomiku. Dalším důvodem pro znepokojení Pekingu je dlouhodobá snaha čínských politiků o prezentaci Číny jako světového mírotvůrce, který ctí platné mezinárodní normy a řád (byť se je po nástupu Si Ťin-pchinga snaží čím dál intenzivněji dekonstruovat a postavit znovu k obrazu svému). Nepříjemnosti čínské diplomacii přineslo také zaměření světové pozornosti na Tchaj-wan, kde lze vypozorovat jisté paralely s Ukrajinou. Ten Peking považuje za svou vzbouřeneckou provincii, netají se cílem připojit jej k pevninské Číně a v posledních letech vyostřil svou rétoriku i vojenskou provokaci kolem této ostrovní země. Ve zkratce by se tedy dosavadní postoj Číny k situaci na Ukrajině dal označit za „proruskou neutralitu“.
Bude Čína tlumit protiruské sankce?
Zatímco západní země během posledního týdne uvalily na Ruskou federaci významné sankce a několika tamním finančním institucím uzavřely přístup k mezibankovnímu platebnímu systému SWIFT, Čína byla naopak vnímaná jako země, která by Rusku mohla poskytnout štít proti těmto ekonomickým „zbraním“. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing se ostatně vyjádřila v tom duchu, že sankce uvalované západem za celé roky nic nevyřešily a nejsou řešením ani v současné situaci. Čína navíc od roku 2015 vyvíjí vlastní alternativu SWIFTu, zvanou CIPS (The Cross-Border Interbank Payment System). Tento systém však zatím na mezinárodní scéně není tak rozšířený (podle Reuters jej využívá 1280 finančních institucí ve 103 zemích světa, zatímco SWIFT propojuje více než 11 tisíc institucí ve dvou stech zemí). CIPS navíc do jisté míry funguje v závislosti na SWIFTu, byť se v omezené míře dá použít i nezávisle.
Dvě velké čínské státní banky již reflektují sankce uvalené západem, ovšem spíše v neprospěch Ruska. Industrial & Commercial Bank of China pozastavila vydávání dolarových akreditivů (platebního nástroje zprostředkujícího platbu až při dodržení stanovených podmínek) za ruské komodity, ovšem jüanové platby mají nadále probíhat. Podobně je na tom Bank of China, další z takzvané „velké čtveřice“ čínských bank. Ty se dříve oficiálně podřídily sankcím uvaleným například na Írán, Severní Koreu nebo i Rusko po krymské krizi v roce 2014, aby nenarušily své napojení na mezinárodní bankovní ekosystém.
V této souvislosti je na místě zmínit takzvaný digitální jüan, též označovaný e-CNY. Tato virtuální měna emitovaná Čínskou lidovou bankou byla odborníky již dříve označována za potenciální nástroj pro obcházení mezinárodních sankcí. Přestože je zatím nasazen primárně do domácího oběhu, dle vyjádření Čínské lidové banky (centrální banky ČLR), je plně připraven pro přeshraniční použití. Čína by tak mohla současné krize využít k jeho urychlené implementaci a rozšíření svého vlivu na globální finanční a monetární systém. Ten totiž momentálně stojí právě na SWIFTu a do značné míry též na americkém dolaru.
Kam povede čínské přešlapování?
Z širšího hlediska může být jistým ukazatelem dalšího vývoje středeční hlasování na půdě Valného shromáždění OSN k otázce ruské invaze. Drtivá většina zastoupených států (celkem 141 ze 193 členů) tento válečný akt odsoudila. Pro byly vedle Ruska jen čtyři země: Eritrea, Severní Korea, Bělorusko a Sýrie. Čína byla jednou z 35 zemí, které se zdržely hlasování. Je tedy zřejmé, že zatímco běloruský Lukašenko, syrský Bašár al-Asad a severokorejský Kim Čong-un už svými postoji vůči západu nemají příliš co ztratit, Si Ťin-pching v souvislosti s konfliktem na Ukrajině velmi obezřetně zvažuje každý krok.
Otázkou tedy zůstává, zda další kroky povedou k ještě hlubší ideologické konvergenci, vymezení se vůči západu a plné podpoře Ruska, nebo Peking přeci jen alespoň naoko zůstane u budování image mírotvůrce, vyjednávání příměří v diplomatické rovině a především zajišťování obchodních vazeb na stěžejní euroamerické trhy. Ostatně v čínské strategii nastolování sinocentrického světového řádu lze sledovat dlouhodobější perspektivu, efektivnější pronikání do mezinárodních institucí a (prozatím) zdrženlivější postoj k řešení teritoriálních a přeshraničních sporů vojenskou silou. To však nemusí trvat věčně, a západní svět by tak měl ukrajinskou krizi vnímat jako velmi hlasitý budíček do reality dnešního světa.