Olympijská předzvěst čínského postoje
V den zahájení Zimních olympijských her v Pekingu, 4. února, ruský prezident Vladimir Putin spolu se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem světu s velkou pompou oznámili uzavření strategického partnerství. Podle tohoto „olympijského paktu“, jak bývá bilaterální dohoda označována, partnerství mezi Ruskem a Čínou „nezná hranic“ a nemá mít „žádné zakázané oblasti spolupráce“. Obě země tak navazují na de facto nejlepší vztahy od dob Stalina a Mao Ce-tunga, kdy v posledních letech uspořádaly řadu společných vojenských cvičení, a dokonce světu předložily vlastní pojetí demokracie. Neuplynul však ani měsíc a ruská invaze na Ukrajinu přinesla zatěžkávací zkoušku tohoto spojenectví, jelikož Čína (podobně jako každá jiná země) poměřuje mezinárodněpolitické dění optikou svých vlastních zájmů. Ty v případě konfliktu na Ukrajině rozhodně nejsou zanedbatelné, přičemž jejich realizace se následně může promítnout i do podoby globální mocenské architektury.
Bratrská výpomoc – hlavně opatrně
Jedním z nejviditelnějších čínských subjektů nápomocných v obcházení protiruských sankcí je společnost UnionPay (čínsky Jin-lien 银联), také známá jako China UnionPay (Čung-kuo Jin-lien 中国银联). Jedná se o korporaci zajišťující finanční služby a zejména vydávání kreditních a debetních karet v Číně, která má se svým monopolním postavením v této oblasti více než miliardu zákazníků. V roce 2010 předběhla americkou společnost Visa co do počtu vydaných karet a v roce 2015 i v celkovém objemu realizovaných plateb. I přes spolupráci se zahraničními institucemi dosáhla UnionPay těchto výsledků takřka výhradně díky domácímu trhu.
Některé ruské banky (například Gazprombank, Sovcombank, Rosselkhozbank a další) spolupracovaly se systémem UnionPay již dříve. Když pak 5. března americké společnosti Visa a Mastercard na základě protiruských sankcí ohlásily omezení služeb na ruském trhu, další se zákonitě přidaly. Momentálně se tak při vydávání karet mají o čínského partnera opírat také společnosti Sberbank, Tinkoff Bank nebo Alfa Bank, největší soukromá ruská banka.
Jak již bylo uvedeno, Čína je největším obchodním partnerem Ruské federace (a možná poněkud překvapivě též Ukrajiny, kde v roce 2019 vystřídala právě Rusko). Hlavním předmětem ruského vývozu do Číny jsou pochopitelně energetické suroviny. Na tuto oblast se ostatně také zaměřovaly dohody v rámci „olympijského paktu“, které byly vyčísleny na úctyhodných 117,5 miliard dolarů. Uzavřené smlouvy mají navázat na již fungující plynovod Síla Sibiře, dodávající ruský plyn do Číny od roku 2019. Mimo to Rusko drží devizové rezervy čínské měny v hodnotě 77 miliard dolarů (data Centrální banky Ruské federace za červen 2021), které může využít ve vzájemném obchodu.
Čínský finanční polštář, který má potenciál mírnit dopady sankcí uvalených západními zeměmi, však není bez vady. Objevily se například zprávy, že dvě z pětice velkých čínských bank – Industrial & Commercial Bank of China a Bank of China – minimalizovaly platební styky s ruskými podniky realizované v dolarech. Podobně i čínský ropný gigant Sinopec pozastavil jednání o možných investicích do ruského těžebního průmyslu. Důvod je prostý, čínská vláda nechce riskovat kaskádovité přelití protiruských sankcí na vlastní ekonomiku. Ta je totiž se zbytkem světa výrazně propojená, mimo jiné skrze v poslední době tolik skloňovaný SWIFT.
Ekonomická jaderná zbraň
Záhy po zahájení invaze na Ukrajinu se začalo spekulovat o možných reakcích západu. Ty jsou vzhledem k možné eskalaci konfliktu limitované co do přímého vojenského zapojení armád třetích států. Značnou pozornost si však získaly ekonomické „zbraně“ v podobě sankcí uvalených na ruské oligarchy, podniky a banky. V této souvislosti byl nejčastěji zmiňován tzv. SWIFT (zkratka anglického názvu Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications, tedy Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci).
SWIFT, který byl založen v roce 1977 a jehož sídlo se nachází v Belgii, v současnosti propojuje více než 11 tisíc finančních institucí ve dvou stech zemí a teritorií. Síla infrastruktury tohoto systému je zřejmá při letmém pohledu na celosvětové statistiky: více než 90 procent ze 140 bilionů dolarů přeshraničních převodů (více než jeden a půl násobek světového HDP) v roce 2020 využilo pro komunikaci právě SWIFT.
Nasazení SWIFTu jako geopolitické zbraně do značné míry vychází z jeho vlastnické a organizační struktury. Vlastnictví je rozprostřeno mezi členské instituce s největším zastoupením evropských a amerických podniků. Složení představenstva společnosti se odvíjí taktéž od podílu jednotlivých zemí. Silné zastoupení evropských zemí stále odráží historii vzniku systému a k nelibosti Číny příliš nereflektuje rostoucí význam velkých rozvíjejících se trhů. To však zamýšlí změnit čínské instituce.
SWIFT s čínskými rysy
Přispěvatel Bloombergu Andy Mukherjee konstatuje, že „klíčovými pilíři ekonomické hegemonie USA jsou SWIFT, CHIPS a dolar.“ SWIFT sám o sobě totiž neslouží pro zúčtování a vypořádání jednotlivých transakcí, jedná se „pouze“ o mezibankovní komunikační nástroj (byť vysoce sofistikovaný a v podstatě s celosvětovou působnosti). Pro jeho plnohodnotné fungování je třeba jej propojit s některým z dostupných platebních systémů. Globálně nejdůležitějším takovým systémem pro zúčtování a vypořádání mezinárodního obchodu je americký CHIPS (Clearing House Interbank Payment System), který se specializuje na platby s vysokou hodnotou (např. bankovní úvěry a prodej cenných papírů). CHIPS tak de facto propojuje telekomunikační funkci SWIFTu spolu s dominantním postavením dolaru na mezinárodních finančních trzích, díky čemuž Spojené státy disponují bezkonkurenční ekonomickou pákou.
Andreas Nölke, profesor frankfurtské Univerzity Johanna Wolfganga Goetheho, ve své studii zaměřené na geoekonomickou infrastrukturu v souvislosti se západními sankcemi a rusko-čínskými alternativami ke SWIFTU uvádí, že krymská krize v roce 2014 posloužila jako svého druhu varování pro obě země. Vláda USA totiž navrhovala odříznout Rusko od systému SWIFT již po anexi Krymského poloostrova, společnost se k tomuto kroku však neodhodlala. Přesto po této epizodě Rusko začalo vyvíjet vlastní Systém pro přenos finančních zpráv, známý pod zkratkou SPFS. Systém SPFS byl vytvořen po vzoru SWIFTu, nicméně jeho využití se doposud omezuje především na Ruskou federaci.
Paralelně s tím, jak západ v čele se Spojenýni státy uvaloval sankce na znepřátelené země (například Írán, Severní Koreu nebo právě Rusko), a vzhledem k potenciální hrozbě odpojení od západní finanční infrastruktury si Čína uvědomila, že fungování v rámci stávajících institucí samo o sobě nestačí a je třeba je doplnit vytvořením nového souboru sinocentrických institucí. Proto od roku 2015 vyvíjí Systém přeshraničních mezibankovních plateb CIPS (Cross-border Interbank Payment System).
V případě CIPS se nejedná pouze o komunikační systém na bázi SWIFTu, ale komplexní platební systém, který zahrnuje také zúčtování a vypořádání transakcí, což jej připodobňuje spíše CHIPSu. Pro přeshraniční zasílání finančních zpráv CIPS stále z větší části využívá systém SWIFT, ale v případě potřeby jej lze provozovat i bez něj.
CIPS od svého vzniku nabyl na významu a počet jeho účastníků vzrostl ze 195 v říjnu 2015 na 1 189 v květnu 2021. Průměrná denní hodnota transakcí letos v únoru činila 388,8 miliardy jüanů (61,3 miliardy USD), což je přibližně 50% nárůst oproti předchozímu roku. CHIPS přesto denně zpracovává platby v hodnotě přibližně 1,8 bilionu dolarů – téměř třicetinásobek hodnoty transakcí v systému CIPS.
CIPS má také poměrně zajímavou vlastnickou strukturu. Největší podílem (15,7 %) disponuje Čínské národní clearingové centrum, pobočka Čínské lidové banky. Další instituce, jako například Šanghajská burza zlata či výše uvedený China UnionPay drží menší podíly (obě po 7,85 %). Svůj díl však mají i soukromé zahraniční bankovní subjekty, jako je HSBC Holdings (3,92 %) nebo Standard Chartered (2,36 %). Jejich účast v CIPSu vychází z umístění centrál v Hongkongu, který dlouhodobě funguje jako mezinárodní finanční uzel propojující pevninskou Čínu se zbytkem světa.
Digitální lidová měna
Jedním z hlavních nástrojů, které mohou sloužit jako alternativa k zavedeným přeshraničním platebním systémům, jsou tzv. CBDC (z anglického Central Bank Digital Currency), neboli digitální měny centrálních bank. CBDC se v mnoha hlavních parametrech zásadně liší od nyní již poměrně široce známých kryptoměn. Na rozdíl od druhých jmenovaných je totiž vydávání CBDC a jejich správa řízená centrální bankou daného státu. Nejsou tedy decentralizované, a ve finále ani anonymní.
Rusko v této souvislosti například vyvíjí digitální rubl, který je nezávislý na systému SWIFT, a jehož prototyp spustila ruská centrální banka v mezinárodně izolované oblasti Krymu na začátku roku 2022. Z velkých ekonomik je však ve vývoji CBDC zdaleka nejdál právě Čína, v jejímž případě hovoříme o tzv. digitálním jüanu, symbolicky označovaném jako e-CNY.
Přestože je e-CNY určen primárně pro domácí užití, white paper vydaný Čínskou lidovou bankou loni v červenci uvádí, že je plně připraven pro přeshraniční použití. Jeho využitím lze obcházet nejen samotný SWIFT, ale i síť mezinárodních korespondenčních bank, ve kterých významnou roli sehrávají americké bankovní subjekty. Čína navíc v tomto ohledu doufá, že bude moci využít postavení prvního většího hráče na poli CBDC, a bude tak moci definovat mezinárodně platné normy.
Z dlouhodobého hlediska je také třeba věnovat pozornost zamýšlenému propojení jednotlivých digitálních měn centrálních bank prostřednictvím Banky pro mezinárodní vypořádání (Bank for International Settlements, BIS) sídlící ve švýcarské Basileji. Projekt nazvaný multi-CBDC Bridge nebo jen „mBridge“ má podle BIS představovat velmi levnou a rychlou alternativu k systému přeshraničních plateb založenému na SWIFTu. Podle vyjádření této „banky centrálních bank“ lze tímto způsobem transakce vypořádat kdykoliv (bez závislosti na pracovní době) v řádu sekund, a současně také snížit náklady na mezinárodní platby na polovinu.
Budoucnost globálního monetárního systému v čínské režii?
Ve světle výše uvedených skutečností je zřejmé, že ruská invaze bude mít důsledky, které se plně projeví až s odstupem času. Čína díky ní může akcelerovat své snahy o oslabení dolaru jako vedoucí globální měny a omezení dohledu západních institucí nad celosvětovými platbami. Spolu s přetrvávajícími sankcemi vůči Íránu a Rusku – oběma významným producentům ropy – by se také mohl urychlit úpadek petro-dolarového systému a usnadnit internacionalizace jüanu. V podobném duchu se nese i komentář Stevea Hankea, ekonoma Univerzity Johnse Hopkinse:
Použití mezinárodního platebního systému SWIFT jako zbraně by sice mohlo odříznout Rusko, ale současně přináší riziko narušení globálního finančního systému, kterému dominuje dolar. Ve skutečnosti dá vzniknout alternativním systémům vyvinutým Čínou a Ruskem. Jen další příklad toho, proč jsou sankce kontraproduktivní.
Ne všichni pozorovatelé však sdílejí stejný názor. Analytická společnost Natixis je ve svém posouzení možných implikací konfliktu na Ukrajině pro Čínu poněkud střízlivější. Podle ní Rusko zatím na pomoci Číny není životně závislé a existují překážky pro plné pokrytí dopadů protiruských sankcí ze strany Číny. Jsou jimi především absence hotové energetické infrastruktury, která by umožnila přesměrovat vývoz plynu ze západu na východ, kam momentálně proudí čtvrtinový objem této komodity oproti Evropě, a dále také robustnější pozice CIPSu a čínské měny (fyzické i digitální) na mezinárodní scéně. Rusko se zjevně bude chtít vyvarovat silné závislosti na čínské ekonomice a jejím finančním systému, aby se nestalo de facto pouhým vazalským státem. Ruská centrální banka navíc nemusí plně podpořit oběh nekonvertibilního digitálního jüanu v době, kdy se rubl potýká se značnými problémy.
Je každopádně zřejmé, že alternativní platební systémy vedené Čínou a Ruskem by v budoucnu těmto státům umožňovaly mnohem větší kontrolu nad mezinárodními platbami. Kromě toho by se snížila zranitelnost jejich vlád, pokud jde o sankce vedené prostřednictvím SWIFTu a dalších primárně západních ekonomických instrumentů. Ať už tedy z pohledu ruského režimu a jeho hospodářství bude výsledek ukrajinského konfliktu jakýkoliv, na horizontu se rýsuje o poznání větší výzva. Ta spočívá v globálním finančním a monetárním systému, jehož otěže nebude třímat demokratický svět, ale politbyro čínské komunistické státostrany.