Čína a Rusko spolu s dalšími osmi státy po několika letech zdržování a sedmi odkladech dosáhly toho, že Výboru na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists, CPJ) na hlasování Výboru OSN pro nevládní organizace byla zamítnuta žádost o přiznání zvláštního poradního statutu v Ekonomické a sociální radě OSN. To znamená, že organizace nebude mít přístup k jednáním odehrávajícím se na půdě OSN, zejména u Rady pro lidská práva v Ženevě, a příležitost poskytovat alternativní informace k těm, které podávají jednotlivé státy.
Jedná se o další z kroků, kterými se čínští oficiální představitelé snaží potírat prvky občanské společnosti (zde a zde). Koncem dubna byl v Číně přijat zákon upravující působení mezinárodních nevládních organizací na čínské půdě, který striktně reguluje jejich aktivity a povede s největší pravděpodobností k odchodu řady mezinárodních organizací z ČLR. V článku 5 se zdůrazňuje národní bezpečnost:
Nesmí ohrozit čínskou státní jednotu, bezpečnost nebo etnickou jednotu, nesmí poškozovat čínské národní zájmy, veřejné zájmy a právní nároky a zájmy obyvatel, právnických osob a ostatních organizací (…), nesmí se angažovat ziskových aktivitách a politických aktivitách nebo je financovat, a nesmí se protiprávně angažovat v náboženských aktivitách nebo je financovat.
Hlasování Výboru OSN pro nevládní organizace zklamaně komentoval výkonný ředitel CPJ Joel Simon:
Je smutné, že OSN (…) odmítla akreditaci CPJ, který má hluboké a užitečné znalosti, jež by mohly napomoci OSN v jejím rozhodování. Hrstka států, které mají ohledně svobody tisku špatnou pověst, používá byrokratické průtahy, aby sabotovala a podvracela jakékoli úsilí, odhalující jejich vlastní neblahé politické praktiky.
Hrstka států, o které je řeč, zahrnuje krom Číny a Ruska ještě Ázerbájdžán, Burundi, Kubu, Nikaraguu, Pákistán, JAR, Súdán a Venezuelu. Indie, Írán a Turecko se zdržely (Ázerbájdžán, Írán, Kuba a Čína patří podle žebříčku CPJ mezi desítku zemí s nejdrsnější cenzurou na světě). Západní diplomaté dle Reuters poukazují na to, že Výbor OSN pro nevládní organizace je stále nepřátelštější k organizacím zasazujícím se o lidská práva dle západního modelu, Samantha Power, velvyslankyně USA při OSN označila Výbor pro nevládní organizace za „Výbor proti nevládním organizacím. Zvlášť zklamáni byli hlasem Jihoafrické republiky, která svou nespokojenost s CPJ odůvodnila mimo jiné tím, že nepodporuje trestání projevů podněcujících nenávist. Ruský delegát měl pro změnu vážné pochyby, zda je CPJ skutečně nevládní organizací. Pro české prostředí, v němž hraje důležitou roli společnost CEFC, není bez zajímavosti, že „nevládní organizace“, China Energy Fund Committee, neměla při získání zvláštního poradního statusu u Ekonomické a sociální rady OSN žádný problém.
Znepokojení nad rozhodnutím OSN nepodpořit poradní status CPJ vyjádřil mezi jinými činovníky i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který důrazně artikuloval pozitivní vztah k nevládním organizacím po celém světě a vyjádřil hluboké zklamání, že svoboda nutná pro činnost nevládních organizací se ocitá v ohrožení na tom posledním místě, kde by se tak mělo dít – na půdě OSN.
Skandální rozhodnutí ještě může být napraveno hlasováním plného počtu členů (54) Ekonomické a sociální rady. JAR po vlně kritiky slíbila, že na této platformě bude pro CPJ hlasovat.
Na blogu organizace CPJ se dočteme o zhoršování situace čínských novinářů, kteří si za vlády prezidenta Si Ťin-pchinga nemohou být jistí před perzekucí ani tehdy, pokud zůstanou na té bezpečné straně barikády. Nejnovějším příkladem, kdy čínské autority ve velkém zaútočily na novináře, je kauza Wu-ťie Sin-wen, kdy v souvislosti s uveřejněním otevřeného dopisu vyzývajícího prezidenta Si k odstoupení bylo šikanováno velké množství lidí – šestnáct z nich bylo zatčeno, včetně členů rodin dvou žurnalistů žijících v zahraničí (viz zde), a přes 150 lidí, včetně bývalých zaměstnanců Wu-ťie Sin-wen, obdrželo zákaz opustit zemi. Jeden z nich, který byl zadržen těsně před odletem (měl turistické vízum), konstatuje, že dokonce i když se člověk nezabývá politikou, politika se rozhodně zabývá jím.
Podobnou zkušenost udělal novinář prestižního časopisu Cchaj-ťing Wang Siao-lu. Ten se provinil článkem o tom, že čínský výbor pro kontrolu cenných papírů zkoumá, jak by mohly společnosti obchodující s cennými papíry stáhnout své prostředky z burzy, což by za normálních okolností nebylo zvlášť nebezpečné téma. Za útlumu národního hospodářství se nicméně finanční témata stala poněkud výbušnými – Wang byl držen na neznámém místě po dobu šesti měsíců. Nakonec učinil veřejné doznáni v televizi a litoval, že v bouřlivé době přinesl informace, které mohly situaci dále destabilizovat.