Čínská média nejsou svobodná a situace se opět výrazně zhoršila. Dokládá to pravidelný průzkum Reportérů bez hranic (Reporters Without Borders, RSF). V letošním Indexu RSF se Čína propadla na předposlední místo, hůře už jsou na tom jen Severokorejci. Propad o čtyři příčky ze 175. na 179. místo je podle studie zapříčiněn několika faktory, především však dlouhodobým a stále se zintenzivňujícím omezováním práce novinářů a jejich svobod. Důležitou roli sehrála i dlouhodobá a striktní omezení během pandemie covidu-19.
Viry v měnícím se politickém prostředí
Zhoršující se situaci, kvůli které pod Čínou prasklo hned několik příček v uvedeném žebříčku, velmi dobře ilustrují dvě nedávné epidemie. Epidemie SARS v roce 2002 podnítila novinářskou obec k tomu, aby napsala množství „průlomových článků“. Ty vznikly ve zcela jiné atmosféře, než která nyní v Číně převládá – média měla částečnou pravomoc vyjadřovat se kriticky, a to díky konceptu „dohled veřejným míněním“ (舆论监督).
Generální tajemník Si Ťin-pching však po nástupu do funkce zhodnotil, že dohled není třeba a strana se může kontrolovat sama. Podle kampaně z roku 2016 „Média se musí jmenovat strana“ tak novináři už nemají zastávat funkci „hlídacího psa“, ale naopak straně sloužit. I počátek koronavirové epidemie tak zvedl velkou vlnu mediální aktivity, tu však úřady velmi rychle potlačily, a to jak cenzurou, tak represemi samotných novinářů.
Jednou z obětí je i zatčený novinář Fang Pin, kterého držely čínské složky ve vězení od února 2020. Tříletou detenci si vysloužil za to, že informoval o počátcích pandemie přímo z epicentra, města Wu-chanu. Odtud natáčel a sdílel šokující dokumentární videa o šířící se nákaze, například i záběry zachycující pytle s mrtvými, hromadící se před nemocnicemi. Fang byl teď po třech letech propuštěn, patří ale mezi výjimky. Takové štěstí zatím neměla jeho kolegyně, blogerka a právnička Čang Čan. I ta reportovala o situaci ve Wu-chanu a mimo jiné zpochybňovala oficiální čísla mrtvých. Od zatčení v květnu 2020 zůstává ve vězení, v prosinci byla odsouzena ke čtyřem rokům vězení.
Hlad i násilné pobyty na psychiatrii
Kromě uvěznění využívá čínská vláda i další metody, jak zakročit proti žurnalistům, kteří „úmyslně vyvolávají roztržky“. V čínštině se rozšířil pojem „být zblázněn“ 被神经病(podobně jako „být odcestován“ 被旅游 či ještě temnější „být zasebevražděn“ 被自杀). Odkazuje na praktiky, kdy čínské úřady zavírají novináře a aktivisty do psychiatrických léčeben.
Psychiatrickému vyšetření se musela podrobit i již zmíněná Čang Čan, odsouzená za psaní o pandemii koronaviru ve Wu-chanu. O „ženě se vzpurnou duší”, jak se Čang popsala v jednom z interview, napsala stanice BBC toto:
„Krátce po zatčení zahájila hladovku. Podle skupiny “Free Zhang Zhan” ji poté, co zhubla pod 40 kilogramů, často násilně krmili. Neví se, zda stále hladovku drží, její rodina ani blízcí nedostávají informace o jejím stavu. Loni v prosinci bratr Čang tweetoval fotky dopisu, který vězenkyně napsala své nemocné matce. Na obálku jí nakreslila květiny, i tento neškodný obrázek ale úřady okamžitě ze sítí smazaly.“
Čang loni získala Mezinárodní cenu Forum 2000 za odvahu. Podobnými útrapami jako ona si prochází i australsko-čínská mediální hvězda Čcheng Lej, soud s ní probíhá od loňska za zavřenými dveřmi. Čcheng pracovala pro čínský mediální gigant CGTN. Zatčena byla v srpnu 2020 a souzena je za vyzrazení státního tajemství, za což jí hrozí i doživotí. Podle jejího partnera ve vězení trpí hlady a je ve špatném zdravotním stavu.
Alarmující Hongkong
Neutěšený je i vývoj v Hongkongu. Zákon o státní bezpečnosti s dalšími omezeními v podstatě zničil kdysi dobře fungující mediální prostředí. Ilustrující je nedávný případ, kdy současný správce Hongkongu John Lee pokáral reportéra za to, že nazval protivládní demonstrace z roku 2019 „protesty“, a ne „násilnostmi“. Tamní vláda řízená Pekingem se snaží v tomto kontextu slovo „protesty“ vymazat, stejně jako vzpomínky na celé hnutí. A to přesto, že právě v souvislosti s demonstracemi je přes sto lidí ve vězení či bylo vyšetřováno.
Za poslední rok úřady zakázaly řadu nezávislých médií, nejznámější je případ deníku Apple Daily a jeho zakladatele Jimmyho Laie. Laureát ceny RSF za svobodu tisku je od prosince 2020 zadržován na základě vykonstruovaných obvinění, dle zákona o státní bezpečnosti mu hrozí až doživotní trest.
Hong Kong Free Press, jedno z mála větších lokálních nezávislých médií, komentuje situaci v kdysi demokratickém Hongkongu:
Nízké hodnocení Hongkongu [v Indexu RSF] by nemělo být pro nikoho překvapením. (…) Pokračují soudní procesy s redaktory zaniklých médií, jako jsou Apple Daily a Stand News. Minimálně 13 obránců svobody tisku bylo letos v Hongkongu zadrženo na základě vykonstruovaných obvinění. Hongkongský prodemokratický mediální magnát Jimmy Lai byl již odsouzen k pěti letům a devíti měsícům vězení za podvod. Proces s ním bude pokračovat v září, kdy by měl být souzen podle zákona o státní bezpečnosti a zákona o pobuřování z koloniální éry. Obviněn je ze spiknutí s cizími silami a z trestného činu vydávání pobuřujících publikací.
„Varování“ světu
Kroky, kterými čínská vláda omezuje svobodu tisku, se nedotýkají jen jejích vlastních občanů, ale v mnoha případech i cizinců působících na území ČLR, nebo dokonce mimo něj. V dubnu čínské úřady potvrdily, že v Šanghaji zatkly tchajwanského nakladatele Li Jen-cheho, známého pod pseudonymem Fu Čcha. Jeho nakladatelství Gusa Publishing vydává v Tchaj-peji mimo jiné i knihy kritické vůči Komunistické straně Číny.
Případ vyvolal nepříjemnou vzpomínku na pět zatčených knihkupců v roce 2015. Jeden z nich, Kuej Min-chaj, si dosud v čínském vězení odpykává desetiletý trest za špionáž. Další, Lam Wing-kee, žije v Tchaj-peji, kam utekl z Hongkongu. Právě on médiím řekl, že Li Jen-cheho zatčení má být „varováním ostatním tchajwanským nakladatelům“.
Tlak čínské vlády silně pociťují i zahraniční novináři v ČLR. Jejich situaci dlouhodobě monitoruje profesní sdružení China Foreign Correspondents‘ Club. Podle loňských statistik:
63 % respondentů (tzn. zahraničních novinářů působících v ČLR) se setkalo s nějakým druhem překážek při zpravodajské práci. Úřady a policejní složky tvrdily, že jde o preventivní opatření v rámci boje s koronavirem. Tato opatření se však nevztahovala na běžné čínské občany.
56 % dotázaných uvedlo, že jim v roce 2022 alespoň jednou bránila v práci policie nebo jiné úřady.
57 % z nich dále zmínilo, že byli při své práci sledováni.
38 % potvrdilo, že alespoň jeden z jejich zdrojů byl obtěžován, zadržen, předvolán k výslechu nebo byl jinak potrestán za interakci se zahraničními novináři.
45 % dotázaných uvedlo, že na jejich čínského kolegu či kolegy byl alespoň jednou vyvíjen nátlak, byli obtěžováni nebo zastrašováni, což je nárůst oproti 40 % v loňském roce.
České zkušenosti
Čínská komunistická strana nejen striktně kontroluje mediální prostředí ve vlastní zemi, ale snaží ovlivňovat i zahraniční média, a to prostřednictvím „správného vyprávění čínského příběhu“. Jak píše britský deník The Guardian:
„Čína se pokouší o přenastavení globálního informačního prostředí investováním ohromných finančních částek do placené inzerce, sponzorovaných reportáží a smršti pozitivních zpráv o Číně v mainstreamových médiích zaměřených na co největší počet kliknutí. Zatímco v samotné Číně jsou média čím dál tím přísněji kontrolována, v zahraničí se Peking snaží co nejvíce využít slabin ve fungování svobodného tisku pro vlastní prospěch.“
S tím máme své zkušenosti i v České republice. Za finanční podpory od čínských partnerů vznikla v jednom z nejstarších českých magazínů Literární noviny (a poté v jejich moderní webové verzi Literárky) rubrika China Reading +. V ní pak časopis přetiskoval propagandistické texty spřízněného čínského vládního deníku Kuang-ming ž’-pao, které názorně ilustrovaly čínskou představu o tom, jak by se o zemi a čínské komunistické straně mělo v zahraničí referovat. V českém deníku Právo pak vycházely tematické inzertní přílohy čínské ambasády.
Důkazem vřelé česko-čínské spolupráce na mediálním poli je i Empresa media, vydávající tituly jako je Sedmička či Týden. Společnost do roku 2017 spoluvlastnila společnost CEFC, po jejím pádu převzal podíl čínský státní konglomerát CITIC. Ten zde do roku 2020 vlastnil 56% podíl prostřednictvím společnosti Rainbow media. Nápomocná při „správném vyprávění čínského příběh“ byla i firma Lukáše Jirsy C&B Reputation Management, placená společností Home Credit, „aby ‚racionalizovala‘“ český diskurz o Číně.
Represe novinářů, jejich umlčování a věznění, kupování mediálních společností či placená inzerce v zahraničním tisku tak mají společný cíl – rozšířit kontrolu strany nad mediálním prostředím, aby jak doma, tak v zahraničí už všichni vyprávěli jen ten „správný“ čínský příběh.