Na konci minulého roku jsme informovali o vyvážení čínských bezpečnostních systémů do Jižní Ameriky, konkrétně policejní techniky k potlačování demonstrací, nakupované ve velkém ve Venezuele. Nyní se začínají množit zprávy o prodeji špičkových čínských kamerových systémů vybavených technologií pro rozpoznávání tváří a podobných zařízení do dalších latinskoamerických zemí. S ohledem na neutěšený stav některých tamních demokracií jsou na místě obavy ze zneužívání těchto nástrojů ke sledování členů opozice či nepohodlných menšin. Situace na kontinentě patrně nedojde do takových extrémů, jaké sledujeme v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, policejní stát se však dnes dá s čínskou technickou pomocí vybudovat v narušené demokracii snadno a rychle.
Svoboda nebo bezpečí?
Benjamin Franklin kdysi zodpověděl klíčovou otázku o rovnováze mezi svobodou a bezpečností geniálním bonmotem: “Kdo by chtěl obětovat svobodu v zájmu svého bezpečí, ztratí obojí”. V západních zemích, stejně jako v ČR, jsou kamery na veřejnosti běžně. Tyto systémy napomáhají při pátrání po pachatelích trestné činnosti a jako takové jsou přínosem – dokud je nezačne zneužívat nekontrolovatelný politický subjekt, jako je třeba stát ovládaný jednou stranou.
V Číně jsou dnes kamery na každém rohu, včetně některých veřejných záchodků (kde mají zabránit krádežím toaletního papíru). Kamerové systémy jsou propojené s policejními databázemi; čínské úřady se snaží veškeré záběry ukládat a kombinovat s dalšími informacemi, které o konkrétních osobách nasbíraly z nejrůznějších zdrojů. Vytváří se systém tzv. digitálního leninismu, tedy snahy dosáhnout leninského ideálu absolutní kontroly nad obyvatelstvem a ekonomikou za použití moderních technologií, jako jsou velká data, umělá inteligence nebo právě všudypřítomné kamerové systémy.
Export bezpečnostních systémů, nebo společenské kontroly?
Čína v posledních letech vykazuje pozoruhodný technologický pokrok; především v oblasti umělé inteligence se očekává, že se dostane do světového vedení díky masivní podpoře státu pro start-upy zabývající se touto problematikou. Některé digitální technologie na “udržování společenské stability” (kterou tolik obdivuje prezident Zeman) vyváží Čína již nějakou dobu do Pákistánu v rámci takzvaných “safe cities”, jakési varianty “smart cities”, o kterých je ve světě i u nás často slyšet.
Safe cities (o nichž se jezdí do Číny učit pro změnu zase primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová) mají za pomoci moderních technologií a především umělé inteligence zajišťovat bezpečí svých obyvatel – nebo bezpečí vládnoucích elit před jejich obyvateli, záleží na konkrétním politickém uspořádání v té které zemi. V Pákistánu je pro Čínu klíčové zabezpečení investičních projektů v rámci iniciativy Pás a stezka proti případné teroristické činnosti místních radikálních skupin. Například frustrovaní Ujguři vycvičení v Sýrii by mohli v budoucnu představovat pro čínské aktivity v regionu zásadní bezpečnostní riziko.
Digitální policejní stát na vývoz
V Jižní Americe využívají bezpečnostní a sledovací systémy z katalogu čínských státních firem především Venezuela, Ekvádor a Bolívie. Ekvádor sice vychází z tohoto srovnání jako relativně zdravá demokracie, ale například podle americké nevládní organizace Freedom House se i v jeho případě jedná pouze o částečně svobodnou zemi.
I zde se zavádějí kromě běžných kamerových systémů také zařízení na sledování mobilních telefonů. Ta mají být užitečná především při záchranných operacích a při hledání zmizelých či unesených osob. Sledování pohybu obyvatel může úřadům přinést velmi detailní a cenné informace o jejich chování, stycích a aktivitách. To se při nedostatečně regulovaném zacházení s citlivými daty dá snadno zneužít ve prospěch státní moci (nebo i cizí státní moci). Podle Jima Harpera z Institutu konkurenčního podnikání (Competitive Enterprise Institute) přitom hrozí, že “lidé v přesvědčení, že jsou neustále sledováni, budou sami omezovat svou vlastní svobodu.” To se do velké míry již děje v čínské autonomní oblasti (provincii) Sin-ťiang, jakési laboratoři digitálního leninismu experimentující přímo na lidech (především Ujgurech).
V budoucnosti se dá očekávat, že se budeme s čínskými bezpečnostními a sledovacími systémy setkávat stále častěji. Digitální technologie nám měly zaručit více svobody a bezpečí, stále více zemí je ale bude po čínském vzoru využívat k omezování práv a svobod svých obyvatel pod záminkou záruky většího bezpečí. Hardware i software k těmto systémům je čím dál dostupnější a čínští výrobci ho ochotně prodají i režimům, pro něž představuje největší nebezpečí jejich vlastní lid.