11. pančhenlama Gjalcchän Norbu, který je obecně považován (po dalajlamovi) za druhého nejvyššího představitele školy Gelug tibetského buddhismu, se začátkem března zúčastnil každoročního zasedání Čínského politického poradního shromáždění, jakési obdoby naší někdejší Národní fronty. Jako jeden z delegátů zde vůbec poprvé pronesl řeč, a to v sobotu 11. března, tedy pouhý den poté, co si Tibeťané v exilu a s nimi celý demokratický svět připomínají výročí protičínského povstání ve Lhase jako „den Tibetu“. Ve svém projevu dle Reuters
čínský pančhenlama řekl, že “jak roste maloobchodní ekonomika, buddhismus se ocitl pod palbou komercializace (…) Na některých místech se chrámů používá na výdělek, dělají se z nich rodinné chrámy nebo obchodní domy, zatímco jinde padělají žijící buddhy a falešní mnichové používají pochybných buddhistických učení k podvádění věřících,” vyjádřil se dle státních médií pančhenlama. “Dějinným posláním náboženství v současné době je milovat národ a milovat víru… a přispívat k dosažení veliké obrody čínského národa,” řekl, odkazuje na politický cíl vládnoucí Komunistické strany.
Zmiňovaná „veliká obroda čínského národa“ (中华民族伟大复兴， Čung-chua min-cu wej-ta fu-sing) je odkazem na rétoriku současného čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho „čínský sen“ (中国梦， Čung-kuo meng); heslo „milovat vlast a milovat víru“ (爱国爱教，aj kuo, aj ťiao) je narážkou na starší kampaň komunistické strany zaměřenou na zvýšení vlasteneckého zápalu u mnichů a náboženských představitelů pěti náboženství, která je v ČLR možno oficiálně praktikovat (buddhismus, islám, katolické a protestantské křesťanství a judaismus). Tato kampaň byla od 90. let 20. století opakovaně prosazována také mezi tibetskými mnichy, kteří jsou podle oficiálního podání coby Tibeťané spolu s dalšími 55 „menšinovými národnostmi“ (少数民族，šao-šu min-cu) a většinovým etnikem Chan (tzv. etnickými Číňany) součástí „čínského národa“ (中华民族，Čung-chua min-cu).
Zmínka o „komercializaci buddhismu“ má zase evidentně legitimovat nedávný krok čínské vlády, která pod záminkou „rekonstrukce“ nechala téměř úplně vystěhovat a zbourat ohromný soukromý institut tibetského buddhismu Larung Gar v okresu Sertar v Tibetské autonomní prefektuře Kardze (provincie S‘-čchuan).
Když pančhenlama zmizí a žije obyčejným životem
Postoje 11. pančhenlamy nejsou nikterak překvapivé. Jedná se totiž o „čínského pančhenlamu“, jehož coby znovuzrození 10. pančhenlamy Čhökji Gjalcchäna (zemřel za nevyjasněných okolností na začátku roku 1989) potvrdila v roce 1995 samotná (nominálně ateistická) čínská vláda. K této patrně první reinkarnaci v dějinách komunistického hnutí došlo poté, co za rovněž nevyjasněných okolností zmizel tibetskými lamy vybraný a 14. dalajlamou z exilu potvrzený vyvolenec, tehdy pětiletý chlapec Gendün Čhökji Ňima.
O autentickém tibetském vyvolenci od té doby až dosud nejsou žádné zprávy. Přestože čínská vláda tvrdí, že „žije obyčejným životem a nechce být rušen“, tibetská exilová komunita i mezinárodní organizace vyjadřují oprávněné obavy o jeho osud. Vzhledem k nízkému věku v době zmizení bývá označován za „nejmladšího vězně svědomí“. Čínský pančhenlama není mezi Tibeťany příliš oblíbený, zřejmě i proto, že trvale nesídlí ve svém domovském klášteře Tašilhünpo v Žikace, ale v Pekingu. Svou image se pokusil napravit loni v létě, kdy za značné pozornosti čínských médii v domovském klášteře vedl čtyři dny trvající obřad Kálačakry, který byl v Tibetu prováděn poprvé od dalajlamova odchodu do exilu v roce 1959. Dalajlama tento obřad pravidelně slouží v exilu (naposledy to bylo letos v lednu). I tento krok naznačuje to, co mnozí pozorovatelé již delší dobu tvrdí, totiž že si čínská vláda v 11. pančhenlamovi „vychovává“ rivala dalajlamovi, a do budoucna by jej měl pro věřící v Tibetu zcela nahradit. Samozřejmě v případě, že se Pekingu nepodaří zajistit si podobně tvárnou reinkarnaci současného dalajlamy, kolem jehož příštího převtělení – pokud k němu vůbec dojde – se vedou již teď složité manévry v několika zemích.