Reforma vztahu vojenského a takzvaného soukromého sektoru, k níž vybídl prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na zasedání poměrně nové Ústřední komise pro propojení a rozvoj vojenského a soukromého sektoru (Čung-jang ťün-min žung-che fa-čan wej-jüan-chuej中央军民融合发展委员会), má v současné stranické politice prioritu. Občany České republiky tato problematika zajímá přinejmenším od chvíle, kdy se poradcem našeho prezidenta stal předseda “soukromé” čínské společnosti CEFC Je Ťien-ming, spojovaný v odborné literatuře s čínskou vojenskou rozvědkou. Co se pod novou čínskou prioritou skrývá?
Si Ťin-pching doporučil, Si Ťin-pching schválil
Když vloni v červenci vydala Ústřední vojenská komise (čung-jang jün-š‘ wej-jüan-chuej中央军事委员会) Doporučení ohledně integrovaného rozvoje ekonomiky a národní obrany, Si Ťin-pching závěr komise jako její předseda podpořil. V tomto dokumentu byl termín „Propojování vojenského a civilního sektoru“ poprvé zmíněn; má znamenat užší spolupráci mezi soukromými firmami a armádou. Ta by měla posílit čínskou ekonomiku a zajistit Čínské lidově osvobozenecké armádě lepší služby.
Na toto doporučení přímo navazuje Si Ťin-pchingovo lednové založení Ústřední komise pro propojení vojenského a soukromého sektoru. Sám se také dosadil na post jejího předsedy a vice-předsedy jmenoval členy Stálého výboru Politbyra. (Si Ťin-pching tak pouze pokračuje ve své taktice vytváření nových komisí a výborů, kterým sám šéfuje a kam dosazuje své lidi.)
Komise má koordinovat proces “propojování” v celostátním měřítku. Její každodenní činnost dostal na starost Čang Kao-li, jeden z členů Stálého výboru Politbyra. Jeho jmenování jde proti dosavadním zvyklostem – takovéto pozice většinou zastává mnohem níže postavený aparátčík. Nejvyšší šarže v čele komise symbolicky potvrzuje, že tato oblast má vysokou prioritu.
Levnější a lepší armáda v šedé zóně
Když se mluví o propojování soukromého a vojenského sektoru, je nutné si uvědomit fakt, že vojenský výzkum, o který jde primárně, je v Číně pod přímou kontrolou armády nebo státu. Skutečně soukromých firem, které by se mohly na vojenském výzkumu podílet a doposud se tak neděje, mnoho není. Hlavními přínosy integrace by tak měly být soukromé investice do vojenského výzkumu, možnost snížit náklady na provoz armády a navazujících operací out-sourcováním do soukromého sektoru a získání know-how z byznysu. Tento důraz na propojení “soukromých” firem s potřebami armády je dalším závažným důvodem, proč by se měly mít na pozoru západní státy včetně České republiky, kde čínské firmy provádějí akvizice podniků.
Čínská odpověď na americký vojensko-průmyslový komplex“ se podstatně liší od situace v USA: vojensko-průmyslový komplex totiž spoléhá primárně na konkurenci soukromých firem v inovaci technologií.
Kromě vlivu na domácí prostředí se dá očekávat i častější využívání soukromých služeb a zdrojů pro zahraniční operace. Například v Jihočínském moři ČLR hojně využívá hybridního metod, třeba nasazením námořních milicí, tzv. „modrých mužíčků“ (obdoba Putinových „zelených mužíčků“ na Krymu) při řešení námořních sporů. Ve stejné oblasti současně zavádí soukromý sektor lodní dopravu na umělé ostrovy, které zde ČLR vybudovala. Využíváním a dotováním soukromých služeb pro státní úkoly může ČLR snížit své náklady, zbavit se oficiální zodpovědnosti a zároveň stále mít vše pod kontrolou. Prostě další řešení typu win-win.