V Čínské lidové republice proběhla začátkem tohoto měsíce tzv. dvě zasedání. Během nich čínský „razítkovací parlament“, Všečínské shromáždění lidových zástupců, schvaluje aktuální agendu. Hlasuje také o obsazení nejvyšších státních funkcí, jež mají ale v praxi menší význam než funkce stranické, které se rozdělily loni během 20. sjezdu KS Číny. Pozornost médií se soustředí například na nepřekvapivé znovuzvolení Si Ťin-pchinga prezidentem ČLR, resp. „předsedou státu“ (国家主席), jak se funkce jmenuje v čínštině. Při příležitosti této politické události, která probíhá každoročně v první čtvrtině roku, došlo však i k dalším zajímavým momentům. Patří mezi ně i projevy generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a ministra zahraničí Čchin Kanga 秦刚, které blíže ukazují fungování a cíle čínské zahraniční politiky.
Vlídnější tvář čínské diplomacie?
Současný ministr Čchin Kang nastoupil do funkce na konci loňského roku. Jeho nástup byl mnohými analytiky hodnocen jako odklon od tzv. „diplomacie vlčích válečníků“, která se vyznačuje značně asertivním a konfrontačním tónem. K určitému „zjemnění“ čínského vystupování na mezinárodním poli docházelo však už od roku 2021, kdy Si Ťin-pching vyzval k praktikování „vlídné“ (可爱) diplomacie. Ta měla po vyhroceném období po vypuknutí pandemie covidu-19 napravit pošramocené jméno ČLR.
Úvahy o konci „vlčích válečníků“ posílil i lednový odchod patrně nejvýraznějšího představitele tohoto trendu, mluvčího ministerstva zahraničí Čao Li-ťiena 赵立坚. Ten byl krátce po nástupu Čchin Kanga do funkce přeřazen na méně prestižní místo v rámci MZV. Čao proslul zejména svými výpady proti USA a šířením dezinformací ohledně vypuknutí pandemie. Pravým důvodem jeho odchodu z pozice mluvčího tak nakonec nemusí být odklon od asertivity, ale právě jeho oblíbené téma covidu. Jeho žena způsobila menší „skandál“ na sociální síti Weibo, kde v době přísných proticovidových opatření sdílela fotky z dovolené v zahraničí a později si stěžovala na nedostatek dostupných léků, když její manžel covid dostal.
Spekulace o přechodu k mírnější diplomacii ukončil sám ministr Čchin Kang minulý týden svým projevem během dvou zasedání. V něm se mimo jiné ostře opřel do Spojených států, které se podle něj nevyhnutelně řítí do konfliktu s Čínou, pokud zachovají svůj současný kurz. Čínskou asertivní diplomacii pak Čchin Kang ospravedlnil tím, že když Čína čelí „šakalům a vlkům“, musí se jim postavit čelem. Si Ťin-pching pak západní země v čele se Spojenými státy přímo obvinil ze „zadržování, obkličování a potlačování“ Číny. To podle něj může za její současné problémy, v čele s těmi ekonomickými. Ty jsou přitom z velké míry způsobené i Si Ťin-pchingovou politikou, která čím dál více dostává čínskou ekonomiku a soukromý sektor pod dohled strany.
Pokračování v konfrontačním tónu není však žádným velkým překvapením. Jeho užívání je jedním z hlavních projevů zahraniční politiky během Si Ťin-pchingovy vlády a je zakotveno i ideologicky v „Si Ťin-pchingově myšlení o diplomacii“.
Zároveň je třeba myslet na to, že čínské ministerstvo zahraničí není hlavním strůjcem zahraniční politiky, ale pouze její veřejnou tváří, a jeho občasné projevy „vlídnosti“ fungují především jako zástěrka dlouhodobějších zájmů. Čínské MZV je jen jednou částí širšího systému zahraničních vztahů řízeného Komunistickou stranou Číny v čele s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem. Ten předsedá i aktuálně nejvýznamnějšímu stranickému orgánu dohlížejícímu na zahraniční politiku, Komisi zahraničních věcí ÚV KS Číny. Její každodenní chod vede z pozice šéfa hlavní kanceláře Čchin Kangův předchůdce Wang I 王毅, v předešlých letech též spojovaný s „vlčími válečníky“.
Konec vyčkávání
Současnou podobu zahraniční politiky ČLR shrnul minulý týden Si Ťin-pching svým „sloganem o 24 znacích“ (二十四字诀), který je parafrází na slavný slogan dřívějšího hlavního muže Číny Teng Siao-pchinga z roku 1990. Teng v něm formuloval strategii „skrývat svůj lesk a vyčkávat svého času“ (韬光养晦). Čína by si podle něj měla pomalu budovat své místo ve světě, ale neměla by se předčasně hnát na vrchol. Této strategie se skutečně čínská zahraniční politika do nástupu Si Ťin-pchinga k moci držela. ČLR se tak během 90. a nultých let podařilo dosáhnout nejen značného ekonomického růstu, ale také se postupně zapojila do všech významných mezinárodních organizací. K tomu Číně dopomohla i její úspěšná snaha přesvědčit demokratický svět o tom, že s ekonomickou liberalizací v ČLR dojde i k liberalizaci politické. K této zástěrce leninské povahy pekingského režimu kromě zahraniční politiky přispěly i čínské tajné služby.
Si Ťin-pchingův nový slogan posouvá Tengovu strategii dále a dělá tak tečku za pasivním „vyčkáváním svého času“. Generální tajemník naopak vyzývá k tomu, aby Čína „byla proaktivní a dosahovala svého, sjednotila se pod jedním praporem a odvážila se bojovat“ (积极作为, 团结一致, 敢于斗争). Tato slova v podstatě shrnují Si Ťin-pchingovy ambice, které byly zřejmé již během předchozích deseti let jeho vlády, tedy využít již vybudované postavení ČLR k postupnému aktivnímu přetvoření mezinárodní řádu podle představ Číny. K němu doposud docházelo především skrze čínské angažmá v mezinárodních organizacích, jejich postupnou kooptací a prosazováním konceptů jako „oboustranně prospěšná spolupráce“ či „společenství sdíleného osudu lidstva“.
Směrem ke globálnímu Jihu
Při svých snahách stát se globálním lídrem nastolujícím pravidla světového řádu se ČLR pouští do stále častější konfrontace se západními státy a zejména USA. Zároveň se snaží prezentovat pozitivně jako alternativa k „westernizaci“, nabízející cestu „modernizace s čínskými rysy“. Její důležitost připomněl i Čchin Kang ve zmiňovaném projevu.
Tuto cestu Čína nabízí především zemím tzv. globálního Jihu. Na ně cílí i nový čínský ekonomický a zahraničněpolitický projekt Iniciativa světového rozvoje (全球发展倡议, GDI), který je v mnohém pokračovatelem dnes již poněkud skomírajícího projektu Pás a stezka (一带一路). Ke globálnímu Jihu se obrácí i další nový projekt Iniciativa světové bezpečnosti (全球安全倡议, GSI). Ten má v praxi fungovat jako platforma pro řešení globálních problémů pod vedením ČLR a má respektovat zájmy ostatních nedemokratických režimů. Jako úspěch této iniciativy čínská média prezentují nedávno Čínou zprostředkovanou dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií, jejíž příklad ukazuje, jakým směrem se mezinárodní politika se stoupající čínskou aktivitou může vyvíjet.