Donaldovy trampoty v “Indo-Pacifiku”

Trump volá v Asii po kolektivní bezpečnosti, ale v obchodě prosazuje bilaterální dohody. To oslabuje snahy o alternativu k čínské “hedvábé stezce”.

Trumpova cesta do Asie, nejdůležitější zahraničně politický počin od jeho nástupu, se všeobecně hodnotí jako fiasko. Nejbarvitěji to vyjádřil komentátor New York Times Thomas Friedman: Trump by si nechal od Číňanů prodat Brooklynský most. Převedeno do českého kontextu, kam by toto hodnocení zapadlo ještě lépe: Peking by dokázal Trumpovi (v našem případě Zemanovi) prodat Karlštejn.

Vedle samotné osobnosti amerického prezidenta spočívá jeho hlavní handicap ve Východní Asii v tom, že mu nedochází, jak těsně spolu v tomto ohnisku globalizace balancujícím mezi USA a Čínou souvisí obchod a bezpečnost. Východní Asie žije více než jiné regiony z globalizace; žhavou otázkou našich dnů je jen to, zda to bude dosavadní otevřený model globalizace poháněné zákony trhu, nebo čínský model státem (resp. stranou) řízené spolupráce na vládní úrovni podle politických priorit Pekingu – tzv. globalizace 2.0, jejímž konkrétním výrazem je projekt “Pás a stezka”.

V reakci na rostoucí tlak Číny v oblasti volá Trump v Asii po kolektivní bezpečnosti, ale ve vzájemném obchodě prosazuje bilaterální dohody. Projevem kolektivní bezpečnosti (proti čínské rozpínavosti především v Jihočínském moři) je zatím trochu vágní koncept “svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku”, který rozšiřuje tradiční americké pojetí “Asia-Pacific” o Indický oceán. Konkrétní náplní  je snaha o obnovení tzv. Čtyřky (The Quad: USA, Japonsko, Austrálie a Indie) jako aliance demokratických mocností v “Indo-Pacifiku”.

S kolektivní bezpečností kontrastují Trumpovy snahy o bilaterální obchodní dohody. Ty jsou pro většinu států v oblasti nepřijatelné ze stejného důvodu, jako je pro ně nevýhodný bilaterální vztah s Čínou – v přímém vztahu k ČLR či USA je každá země automaticky slabším partnerem. Proto také Čína chytře maskuje de facto bilaterální vztahy širšími iniciativami jako je Pás a stezka (nebo ve východní Evropě 16+1). Trump oproti tomu vytrubuje na pohled nevýhodnou propozici z plna hrdla. Není divu, že se mu do takových dohod nikdo nehrne.

Kolektivní bezpečnost v “Indo-Pacifiku” (i jinde) nelze v globalizovaném světě oddělit od kolektivních obchodních dohod. Odstoupením od takové kolektivní dohody v Asii (Trans-Pacific Partnership,TPP) první den v úřadě pod sebou Trump podřezal větev. Ostatní smluvní státy (TPP11) mezitím uzavřely na jejích troskách novou dohodu bez USA (Comprehensive and Progressive Agreement for Trans-Pacific Partnership, CPTPP). Bez Spojených států má proti čínské “globalizaci 2.0” jen omezenou šanci.

Publikace tohoto článku: Hospodářské noviny