Americká China Strategy Group, kterou v červenci 2020 založil bývalý ředitel Googlu Eric Schmidt, a expertní tým tvořený zástupci amerických technologických firem, bezpečnostních analytiků a odborníků na Čínu připravuje strategii, jak se Spojené státy i zbytek demokratického světa mají do budoucna vypořádat s narůstající čínskou dominancí ve světě pokročilých technologií. Návrh zprávy expertní skupiny zveřejnil 21. ledna server Axios. Ten dříve publikoval podobnou zprávu, na které už v září pracovali odborníci z amerického Centra pro novou americkou bezpečnost, německého Institutu pro studium Číny Mercator (MERICS) a japonské Iniciativy pro Asii a Pacifik.
Hrozba čínských technologií pro demokracii
Tým vedený Ericem Schmidtem, který působil jako výkonný ředitel Googlu v letech 2001–2011, píše ve své zprávě, že dominance v klíčových technologických oblastech (jako jsou například digitální platformy) „může zásadním způsobem podpořit nebo poškodit dobře fungující demokracii“. Hlavním argumentem pro to, aby se USA a další zástupci demokratického světa semkli a společně čelili čínské technologické hrozbě, je pak to, co autoři zprávy nazývají „konkurenční asymetrií“. Podle objektivních kritérií totiž Čína „hraje podle jiných pravidel, která jí umožňují [na rozdíl od demokratických států] těžit ze špionáže prováděné soukromými firmami […] a nejasné hranice mezi veřejným a soukromým sektorem“. Čína má velkou výhodu ve velikosti vlastního trhu, ale klíčové nástroje k rozvoji jí poskytuje také její totalitní autoritářský režim. Ten umožňuje například plošné masové nasazení technologií ke kontrole obyvatelstva (což se ukázalo být výhodou např. při boji s epidemií covid-19) nebo vynucování spolupráce státního sektoru se soukromým na základě zákona o zpravodajské činnosti, např. při sběru dat. I proto experti navrhují, aby Spojené státy spolu s dalšími klíčovými hráči ve světě technologií přikročili k určitému „technologickému odříznutí se“ od Číny, které by výrazně oslabilo závislost demokratického světa na čínských technologiích a dodávkách. Jak uvádějí:
Určitá míra vymanění se [ze vzájemných vazeb s Čínou] je nevyhnutelná a zároveň i žádoucí. Ve skutečnosti směr vývoje obou zemí – a mnohé prostředky, které máme k dispozici – ze své podstaty nutně vedou k jistému stupni oddělení“. Jeho jedinou alternativou je „digitální svět, jehož standardy a normy nereflektují demokratické hodnoty (tj. svět, v němž Čína ‚vyhrála‘ [bitvu o] internet).
Bitvy 21. století se budou odehrávat na poli technologií
Autoři zprávy detailně mapují „technologické bojiště“ a navrhují mechanismy k posuzování „klíčových technologií“ (např. kauza Huawei a 5G sítě) a „soupeření mezi platformami“ (např. západní sociální sítě versus čínské). Dále analyzují „praktické předpoklady konkurenceschopnosti“ od sběru informací a dat přes nutnost zajištění lidských zdrojů až po vybudování na Číně co nejméně závislých dodavatelských řetězců. V závěru pak navrhují „struktury pro budoucnost“ ve formě nově zřízených vládních institucí a „multilaterálního fóra označovaného jako T-12“, které by „spojovalo klíčové státy v koordinovaném postupu [vůči Číně] v oblasti technologií“ a jehož členy by měly být kromě samotných USA také Japonsko, Německo, Francie, Británie, Kanada, Nizozemsko, Jižní Korea, Finsko, Švédsko, Indie, Izrael a Austrálie. Dalším návrhem je vytvoření nové mezinárodní korporace pro financování technologií.
Navrhovaná strategie usiluje nejen o zapojení tradičních amerických spojenců, ale měla by se pokusit získat podporu i z dalších zemí. Cílí tak například na Indii – druhou nejlidnatější technologickou velmoc planety, země Jižní Ameriky nebo některé africké státy. Jejím záměrem je „prosadit se tam, kde jsme silní, a vyvážit asymetrie, které nás [ve vztahu k Číně] znevýhodňují“. USA by se nadále měly „držet demokratických hodnot jako své hlavní výhody a pěstovat konkurenceschopnost systematičtější koordinací s demokratickými partnery a technologickými firmami“.
Zpráva vychází z předpokladu, že do budoucna budeme i nadále čelit Číně takové, jaká je nyní [tj. totalitní autoritářský stát systematicky usilující o posílení vlastní pozice na mezinárodní scéně]. Nemůžeme očekávat, že se změní její směřování či celkový přístup k technologiím a ekonomickým záležitostem. Demokratický svět však může i nadále vyvíjet tlak v některých klíčových otázkách [např. v oblasti lidských práv] a usilovat o zapojení politických řešení, které nám umožní mít kontrolu nad konkrétními výstupy. V případě USA by k tomu měly napomoci čtyři body: „restrukturace exekutivy (úpravy ve vládě), nová imigrační politika zaměřená na přivedení talentů (příliv mozků), dominance v oblasti prognóz (zpravodajská činnost) a nová multilaterální partnerství (multilateralismus)“.
Od siláckých slov a gest k činům
Amerika by tak pod novou administrativou prezidenta Bidena neměla primárně usilovat o návrat k „předtrumpovskému statu quo“, ale měla by se pokusit vztah s Čínou racionalizovat a řešit problémy pragmaticky a efektivně. Například k plošným zákazům čínských platforem (jako v případě WeChatu, Alipay či TikToku) by měla přistupovat až jako k poslední možnosti a měla by svá rozhodnutí vždy podložit analýzou. Důležité je také vytvořit jasná kritéria k posuzování technologií, platforem, dodavatelů, investorů a obchodních partnerů v závislosti na jejich důležitosti, vlivu a míře rizika, kterou představují. V případě platforem (např. komunikačních aplikací a sociálních sítí) je třeba brát v potaz jejich dosah. Čínské firmy zde mají „přirozenou výhodu v robustní domácí základně, která jim poskytuje odrazový můstek ke globálnímu digitálnímu růstu“. Navíc zde dochází k úzké spolupráci mezi státním a soukromým sektorem, které si navzájem předávají informace a data, což napomáhá na jedné straně k lepší kontrole ze strany státu, a na straně druhé umožňuje soukromým firmám profitovat ze státní podpory.
I proto by se do společného postupu měly zapojit nejen demokratické státy, ale i další země, pro něž není závislost na Číně přijatelnou volbou. Autoři apelují na posílení spolupráce v rámci existujících spojenectví a uskupení, ať už je to dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou, aliance zpravodajských služeb Pět očí nebo strategické fórum států Quad. Zapojit by se měly i státy EU, i když zde některé země společný postup proti Číně blokují. Důležitým bodem je pak podpora Tchaj-wanu, který je pro Spojené státy důležitý ze strategického hlediska, mimo jiné také jako největší světový výrobce čipů. Jak zpráva uvádí:
V současnosti neexistuje na globální úrovni žádný mechanismus, který by technologicky vyspělým demokratickým státům umožnil koordinovat geopolitické strategie mezi sebou navzájem a ve vztahu k partnerům z řad soukromého sektoru [tj. velkým technologickým firmám]. Založení nového multilaterálního mechanismu pro státy i klíčové firmy technologické infrastruktury by vytvořilo podmínky pro vznik promyšlené strategie.
Čína usilující o přenastavení světového pořádku využívá celou řadu prostředků, vedle technologií je to také systematické posilování vlastního postavení prostřednictvím ekonomických a politických vazeb. K tomu jí pomáhá také Iniciativa pás a cesta, jejíž součástí je i tzv. „Digitální hedvábná cesta“. Prosazuje také změny v normotvorných mezinárodních institucích počínaje OSN.
Americkými odborníky navrhovaný společný postup by proto měl:
1. umožnit kolektivní akci globálních technologických lídrů; 2. upřednostňovat ekonomickou konkurenceschopnost (oproti politické nebo vojenské dominanci); 3. vybudovat loajální vazby, zejména s oblastí tzv. globálního jihu; 4. umožnit vytvoření konsenzu mezi spřízněnými státy založeného na [společně sdílených] normách a hodnotách.
Konsenzus mezi technologickými lídry
K podobným závěrům ostatně došli ve zmíněné zářijové zprávě i experti z amerického Centra pro novou americkou bezpečnost, německého Institutu pro studium Číny Mercator a japonské Iniciativy pro Asii a Pacifik, což naznačuje určitou názorovou shodu mezi třemi světovými lídry v oblasti vědy, technologií a inovací. Ti doslova píší:
Ve 21. století bude světu dominovat soupeření v oblasti technologií, avšak demokratické státy dosud nepostupovaly sehraně s cílem vytvořit standardy a zabezpečit vlastní infrastrukturu tváří v tvář silné autoritářské výzvě. […] Není v zájmu nikoho kromě Pekingu, aby čínská vláda diktovala podmínky globální ekonomiky, což by narušilo hospodářskou a státní bezpečnost většiny zemí. […] Průmyslová politika Číny, například masivní dotace a zvýhodněné půjčky pro čínské technologické firmy v kombinaci s rozsáhlou ekonomickou špionáží, vytvořila nespravedlivou výhodu pro čínské národní lídry [z řad technologických firem] na globálním trhu. To spolu s rostoucím důrazem Číny na masový sběr dat a dohled nad obyvateli ohrožuje nejen zdravý rozvoj technologického průmyslu v demokratických státech, ale i soukromí lidí a státní bezpečnost.
Řešení spočívá především v zavedení jasné politiky a společného postupu demokratického světa a těch, kteří mají zájem budovat demokratické hodnoty. Konkrétními kroky pak jsou zajištění a diverzifikace dodavatelských řetězců, ochrana klíčových technologií, udržení integrity výzkumu, aktivní vytváření standardů v souladu s demokratickými hodnotami a posílení investic v oblasti technologií.