Masové nucené stěhování Ujgurů se podle expertů dostává do nové fáze. Jde o etapu přesídlování mimo autonomní oblast. To probíhá za účelem zapojení již „převychovaných” do systému nucených prací. Zároveň se má ujgurské etnikum násilně vykořenit a asimilovat. Peking se tím mimo jiné snaží snížit počet ujgurských obyvatel v oblasti. Dokazují to nejen výzkumy badatele Adriana Zenze, ale i rozhovory se svědky – bývalými vězni z převýchovných táborů, zadrženými či jejich blízkými.
Začátkem února televize BBC v reportáži „Jejich cílem je všechny zničit“ popsala situaci v Sin-ťiangu (doloženou rozhovory se znásilněnými a mučenými ženami drženými v převýchovných táborech). Časopis New Yorker publikoval vizuální esej Bena Mauka postavenou na informacích o životě v Sin-ťiangu, a to jak uvnitř, tak vně převýchovných táborů. V Číně samotné je však téma cenzurované. Jak napsal v reakci na zakázanou charitativní akci na podporu ujgurských dětí jeden z uživatelů sociální sítě Weibo: O „speciálních” okolnostech [života v Sin-ťiangu] se nesmí mluvit.
Zenzovy „vylhané” důkazy – z čínských zdrojů
Hlavním důkazním materiálem prokazujícím genocidu Ujgurů je studie Adriana Zenze, která čerpá z čínského materiálu, zejména ze „zprávy univerzity Nan-kchaj“, odstraněné z čínského internetu v polovině roku 2020. Původně se jmenovala „Zpráva o přesunu a zaměstnávání ujgurské pracovní síly v rámci kampaně na zmírnění chudoby v Chotanské prefektuře v Sin-ťiangu“ (新疆和田地区维族劳动力转移就业扶贫工作报告). Report zveřejnil Čínský ústav majetku a ekonomiky univerzity Nan-kchaj (南开大学中国财富经济研究院) v prosinci 2019. Boj s chudobou je jedním z hlavních témat propagovaných generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem.
Zpráva univerzity Nan-kchaj podle Zenze poskytuje jasné důkazy o rozsáhlých nátlakových a náborových projektech, které mají za úkol přesunout pracovní síly ze Sin-ťiangu do jiných provincií. Cílem těchto přesunů obyvatel má být „snížení nákladů na pracovní sílu“.
Zároveň však tato čínská zpráva otevřeně potvrzuje, že celý program nemá pouze ekonomické cíle. Mimo jiné konstatuje, že stát přijal „drastická krátkodobá opatření“, v jejichž rámci jsou Ujgurové umísťováni do „školicích středisek“ (což je eufemismus pro převýchovné tábory). Uvádí také, že přesuny pracovních sil mají z dlouhodobého hlediska vést k „asimilaci“ Ujgurů a ke „snížení počtu ujgurských obyvatel v oblasti“. Dokument čínské univerzity doporučuje, aby byl tento program zahájen „potichu“ a „není jej třeba příliš propagovat na mezinárodní úrovni“.
Ve zprávě univerzity Nan-kchaj se dále uvádí, že strategie „krátkodobého, silného útlaku“ by měla časem přejít k „dlouhodobému“ přístupu, který se zaměří na školení obyvatel (v rámci odborných dovedností) a zmírňování chudoby. Posledního cíle je třeba dosáhnout zejména přesuny osob za prací.
Zprávu univerzity Nan-kchaj pak doplňují další „akademické“ publikace, které mluví o přesunech lidí jako o zásadním prostředku k „rozbití pevné [ujgurské] společnosti“ a ke zmírnění negativních dopadů, které může mít jejich náboženství. Uvádí také, že příliš uvolněná politika plánování rodiny způsobila, že je v současnosti velké množství přebytečných ujgurských dělníků, kteří představují „latentní hrozbu pro současný režim“.
Materiály, které zkoumal A. Zenz, jasně potvrzují, že přesunem pracovních sil se realizuje vysídlování obyvatel, které vláda považuje za „problematické“. To vše je doprovázeno dvěma vládními kampaněmi:
- Kampaň na rozsáhlý a systematický přesun statisíců farmářů a pastevců etnických menšin. Ti museli převést svá užívací práva k půdě nebo stádům na státem řízené kolektivy (družstva) a stát se průmyslovými dělníky;
- Kampaň na umístění dalších 300 000 chanských obyvatel v ujgurských oblastech do roku 2022. Ti mají „optimalizovat populační strukturu jižního Sin-ťiangu“.
„Absolventi“ a „nadbyteční“
Vláda ČLR podle A. Zenze vede v současnosti v regionu dva rozsáhlé, státem sponzorované programy přesunu za prací. První probíhá v rámci kampaně proti extremismu. „Absolventi“ odborných převýchovných táborů jsou umísťováni na pozice dělníků do továren, které se často nachází v blízkosti těchto zařízení. S touto skupinou pracuje vláda od roku 2018.
Druhý je zaštítěn kampaní na zmírnění chudoby a je postaven na umísťování „nadbytečných“ venkovských pracovníků na potřebná pracovní místa. Obvykle jde o sezónní práce, jako je sběr bavlny. Často jsou také přesunováni do jiných provincií. S touto druhou skupinou začala vláda pracovat už na počátku roku 2000. Lidé v ní nebyli zadržováni v převýchovných táborech, obvykle však prošli zvláštním „vojenským výcvikem“.
A všichni musí chtít pracovat!
Vojenský výcvik pro skupiny tzv. „nadbytečných venkovských pracovníků“ se v průběhu let proměňoval. Skupiny byly stále více byly kontrolovány a v řadě případů se jejich „výcvik” nelišil od pobytu v převýchovných táborech, které vláda zaváděla současně. Tento přístup měl vychovat dělnictvo s „železnou“ disciplínu, poslušností a „standardizovaným chováním“. Stoprocentní zaměstnanost reportuje zpráva XUAR z roku 2019:
Už se zde nežije ve špíně, chaosu a špatných podmínkách jako v minulosti. (…) Každý má práci a každý musí pracovat. (…) „Pod sluncem” je méně lenochů, opilců a gamblerů a peněženky (místních) jsou nadité, což jim dává naději žít.
Přesídlování jako prostředek v boji s chudobou
Jak bylo zmíněno výše, přesídlování obyvatel Sin-ťiangu je prezentováno jako součást politiky „cíleného zmírňování chudoby“ (精准扶贫). Do roku 2020 se mělo z chudoby dostat 2,61 milionu lidí ze Sin-ťiangu, přičemž 1,74 milionu lidí k tomu měl pomoci právě přesun v rámci industrializace.
Přesun pracovních sil se stal také důležitou součástí „Programu pomoci prostřednictvím propojení oblastí”, který bývá také nazýván „Pomoc Sin-ťiangu“ (Xinjiang Aid, 援疆). V rámci tohoto projektu jsou méně rozvinuté regiony v Sin-ťiangu spárovány s devatenácti vysoce rozvinutými městy a provinciemi ve východní Číně. Prostřednictvím Pomoci Sin-ťiangu tyto bohatší oblasti financují stavbu průmyslových areálů, včetně výstavby továren, které jsou součástí převýchovných táborů; dále průmyslových parků a satelitních výrobních komplexů. Za tímto účelem zajišťují přesun pracovních sil uvnitř i vně Sin-ťiangu.
2,2 milionu lidí na nucené práce
Skutečnost, že jde o dva odlišné systémy, dokazuje, že se nucené práce netýkají jen převýchovných táborů. Přesun pracovních sil byl poprvé zahájen počátkem roku 2000. Do konce roku 2010 bylo přestěhováno 2,2 milionu venkovských dělníků, z nichž 83,8 procent tvořily etnické menšiny.
Seznam firem a společností využívajících menšiny ze Sin-ťiangu k nucené práci sestavil Australský institut pro stategickou politiku (ASPI).
Přesunem menšin k omezení jejich víry a kultury
Čínská odborná literatura si také všímá toho, že přesuny za prací komplikuje v ujgurské společnosti několik faktorů – náboženské postoje, zpátečnické způsoby myšlení a emocionální důsledky jejich separace od rodiny. Náboženství je pak podle této literatury v jádru začarovaného kruhu – koncentrace Ujgurů v jednom místě podporuje jejich náboženské přesvědčení, a to nadále komplikuje jejich mobilitu. Přesídlování obyvatel se pak čínské vládě jeví jako vhodný prostředek, jak tento kruh rozetnout a oslabit jejich víru.
(Smutný) závěr
Nové důkazy ze zprávy Nan-kchaj, dalších čínských publikací a veřejně dostupných vládních dokumentů poskytují jasné důkazy o systematické a donucovací povaze programů přesunu pracovních sil v Sin-ťiangu. Podle A. Zenze tyto zdroje také dokazují, že primární cíle přesunů lidí za nedobrovolnou prací nejsou ekonomické, ale politické a demografické. Vládní dokumenty uvádějí, že přesuny pracovních sil jsou součástí „zvyšování kvality populace“ (提高人口素质), což je koncept, který se běžně vyskytuje v politice plánování rodiny a který je spojován s eugenikou.
Přesuny pracovníků, omezování porodnosti a převýchovné tábory jsou třemi pilíři sociálního inženýrství kontrolovaného Pekingem a tvoří nedílnou součást státní kampaně, kterou lze podle řady pozorovatelů považovat za kulturní a demografickou genocidu.
Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny ČR přijal 18. března usnesení, v němž žádá českou vládu, aby se k tomuto hrubému porušování lidských práv v Sin-ťiangu také vyjádřila.