Historický nihilismus dostává konkrétnější podobu

Hlavní regulátor čínského internetu vydal seznam „historicky nihilistických fám“, jež je třeba vymýtit. Skutečně kontroverzní témata na něm ale chybí.

V rámci boje proti tzv. historickému nihilismu vydala na konci července Čínská státní internetová a informační správa (国家互联网信息办公室, ČSIIS), hlavní regulátor internetu v ČLR, oficiální seznam deseti „fám“ o dějinách strany a Čínské lidové osvobozenecké armády, jejichž vyvrácení má přispět k „vytvoření lepší atmosféry na internetu během letošního stého výročí založení strany.“ Kompilace seznamu jde ruku v ruce s trendem posledních let v podobě boje proti historickému nihilismu a napravování správného vnímání historie, zároveň ale seznam „fám“ působí vcelku banálně a neobsahuje žádné z historických témat, která by byla na čínském internetu skutečně tabu.

Správný výklad dějin

Širokým pojmem historický nihilismus se v současném čínském komunistickém diskurzu označují jakékoliv názory odchylující se od oficiálního výkladu dějin KS Číny. V tomto výkladu, vycházejícím z marxistické teorie historického materialismu, je vedoucí úloha KS Číny historicky nevyhnutelná a vědecky podložená, a jakékoliv přehodnocování jejích dějin tak nutně vede i ke zpochybnění její vedoucí úlohy.

Termín historický nihilismus se začal v čínském veřejném prostoru používat především po nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k moci a jeho význam vzrostl v posledních letech, kdy se stranické dějiny staly jedním z hlavních témat propagandy v ČLR. Současný oficiální výklad stranických dějin vychází z rezoluce z roku 1981, jejímž účelem bylo vyrovnat se s odkazem Mao Ce-tunga a kulturní revoluce v nastupujícím období Teng Siao-pchingových reforem. Od výkladu rezoluce se však strana postupně vzdaluje, především pokud jde o interpretaci kulturní revoluce a podílu Mao Ce-tunga na jejím rozpoutání. Odklon od kritiky Mao Ce-tunga probíhá simultánně s budováním kultu osobnosti Si Ťin-pchinga, který se stejně jako Mao pravděpodobně stane doživotním vůdcem ČLR.

Kult osobnosti a mýtus hrdinství

S Maovým kultem osobnosti souvisí i první z „nihilistických fám“ ze seznamu Čínské státní internetové a informační správy. Ta se týká sporného autorství Maovy nejslavnější básně „Sníh“ (雪), kterou údajně z velké části napsal Maův tajemník Chu Čchiao-mu 胡乔木 a sám Mao Ce-tung pozměnil jen několik znaků. Mao Ce-tung byl během své vlády kromě politické autority i velkou autoritou intelektuální, což se zakládalo mimo jiné i na jím psané poezii, a jakékoliv zpochybňování jeho autorství tak značně narušuje jeho dokonalý obraz. Je však nutno připomenout, že většina činských i západních badatelů Maovo autorství básně skutečně přiznává.

Další „fámy“ se týkají především zpochybňování hrdinských mýtů z období občanské a čínsko-japonské války. Jedním takovým mýtem je Dlouhý pochod, při němž se v roce 1934 jednotky Rudé armády stáhly před Kuomintangem z jihu Číny do komunistické základny v severozápadní provincii Šen-si, kde se poté komunistům podařilo obnovit své síly po vysilující občanské válce. Podle oficiálního výkladu KS Číny ušli účastníci pochodu celkem 25 tisíc li (tedy asi 12 500 kilometrů), podle jiných, „nihilistických“ odhadů byl ale pochod zhruba o polovinu kratší. Další „fámou“ je zpochybňování průběhu jedné z nejslavnějších událostí Dlouhého pochodu, bitvy o most Lu-ting. Tato bitva je čínskými komunisty oslavována jako významný hrdinský čin, kdy hrstka vojáků v boji proti přesile zajistila klíčový přechod přes řeku Ta-tu v západní části S’-čchuanu. Hrdinský průběh této události je pravděpodobně značně nafouknutý, což údajně potvrdil i Teng Siao-pching během rozhovoru se Zbigniewem  Brzezinskim.

Seznam „fám“ vyvrací i historiky obecně příjmaný výklad, podle něhož se KS Číny během 2. světové války příliš neúčastnila přímých bojů s japonskou armádou, ale spíše se připravovala ve své základně na nadcházející konfrontaci s Kuomintangem. To je přirozeně v rozporu s výkladem KS, která sama sebe líčí jako hlavní sílu v protijaponské válce. Další mytizovanou událostí, jejíž zpochybňování je považováno za příklad „historického nihilismu“, je příběh „pěti hrdinů z hory Lang-ja“ (狼牙山五壮士), komunistických vojáků, kteří měli v roce 1941 v hrdinné bitvě proti japonské přesile zachránit skupinu civilistů a následně se s výkřikem „Ať žije Komunistická strana!“ vrhnout ze skály. Tento propagandou opěvovaný příběh v roce 2013 zpochybnil historik Chung Čen-kchuaj 洪振快, podle jehož výzkumu byl počet zabitých japonských vojáků značně nižší a „hrdinové z Lang-ja“ se ze skály spíše jen zřítili na útěku. Tento případ „hanobení“ padlých vojáků způsobil v Číně značný rozruch a nakonec se stal jedním z podnětů k přijetí Zákona na ochranu hrdinů a mučedníků  (中华人民共和国英雄烈士保护法), který je dnes hlavním nástrojem kriminalizace historického nihilismu a dalších prohřešků.

Na seznamu se dále  nachází například známé téma pravosti deníku vojáka Lej Fenga 雷锋, jehož (dost možná smyšlený) obraz se během Kulturní revoluce stal symbolem oddanosti Mao Ce-tungovi a Komunistické straně a je dodnes příležitostně využíván propagandou. Posledním zmiňovaným bodem je otázka účasti ČLR v korejské válce, do níž se Čína podle dodnes platného narativu zapojila v sebeobraně před možnou invazí Spojených států do Číny.

Seznam „fám“ konkrétně ukazuje, co si čínské úřady představují pod pojmem „historický nihilismus“. Jak je ale vidět, seznam se věnuje především dílčím a poměrně „neškodným“ detailům vybraných historických událostí a zcela opomíjí témata a události, jejichž přehodnocení by skutečně mohlo ohrozit „historický mandát“ KS Číny, jako je například kulturní revoluce, kampaň proti pravici, hladomor způsobený politikou Velkého skoku nebo události na Tchien-an-men v roce 1989.

Publikace tohoto článku: A2larm, 16.9.2021