Další (ne)podepsaná memoranda?
Na konci října oznámila čínská média, že úřady města Čcheng-tu a „úřad pro vzdělávání města Prahy“ (捷克布拉格市教育局) společně podepsaly memorandum o porozumění v oblasti uměleckého vzdělávání v rámci iniciativy Pás a stezka. Během akce s názvem Společně za uměním pro budoucnost pak podle čínské strany dále vznikla Mezinárodní aliance pro uměleckou výměnu mládeže (国际青少年艺术交流联盟), kterou měly společně založit ČLR, Itálie, Maďarsko a Česko.
Česká média o memorandu ani o založení organizace neinformovala, Magistrát o tom rovněž nemá povědomí. Zdá se tedy, že zmíněný „úřad pro vzdělávání města Prahy“ nemá ve skutečnosti s českými úřady nic společného. Podobný případ nedávno zdokumentoval server iROZHLAS.cz. Ten upozornil na tvrzení čínských médií, že město Zlín uzavřelo memorandum o porozumění s čínským městem Tung-kuan. Čeští zastupitelé však tyto informace popřeli a uvedli, že za českou stranu memorandum podepsaly pouze soukromé subjekty.
Zdá se, že i v tomto případě šlo o podobnou situaci a čínská média se snažila prezentovat soukromé firmy jako české státní úřady. Podle zpráv se zmíněné akce zúčastnila česká soukromá škola Prague Ai Hua, s níž tajemník stranické organizace a ředitel základní školy v Čcheng-tu podepsal dohodu o mezinárodní spolupráci.
„Malí poslové“ a „naplnění čínského snu“
Škola Prague Aihua může mást svým názvem „čínská jazyková škola“, ve skutečnosti se však jedná o tzv. „školu pro zámořské Číňany“ (海外华校), zaměřenou na vzdělávání čínských dětí žijících v České republice. Motto školy pak studenty vybízí, aby „milovali čínský národ, učili se čínské znaky, používali čínštinu a stali se ušlechtilými“.
Škola se pravidelně účastní akcí pořádaných čínskou ambasádou a organizacemi napojenými na jednotnou frontou. Letos v srpnu například děti vyrazily na desetidenní tábor „hledání kořenů“ do čínského Ta-singu. Podle ředitelky školy Čeng Pching 郑萍 akce u dětí „posílila pocit sounáležitosti s čínským národem a hrdost na něj“, předseda lokální Federace zámořských Číňanů zase zadoufal, že se z účastníků „stanou malí poslové, kteří budou dobře vyprávět čínský příběh“ – s odkazem na frázi generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, zdůrazňující potřebu systematické zahraniční propagandy zaměřené na zlepšení mezinárodního obrazu ČLR.
Akcí organizovaných Federací zámořských Číňanů se kromě dětí účastní také ředitelka školy. V březnu se například zapojila do diskuzí k probíhajícím „dvěma zasedáním“. Toto nejmasovější politické setkání v ČLR popsala jako „okno“, jímž je možné sledovat rozvoj Číny, a dodala, že se výukou čínštiny snaží přispět k budování čínského snu.
Rozšiřování čínských škol
Podobnou školu, jen v mnohem větším měřítku, mají také například v Dubaji. Od svého založení v roce 2020 téměř zdvojnásobila svou kapacitu a nyní poskytuje vzdělávání přibližně pěti stům žáků, převážně dětem čínských občanů, kteří zde pracují. Podle krátké zprávy týdeníku The Economist z letošního června může být otevření této školy předzvěstí vzniku dalších podobných institucí v zemích s významnější čínskou komunitou, včetně Velké Británie či USA. Už v roce 2019 čínští představitelé informovali o tom, že budou usilovat o založení čínských škol v celkem pětačtyřiceti zemích světa. Tyto snahy poněkud zbrzdila pandemie covidu, nyní se však zdá, že se avizované plány začínají pomalu realizovat.
Systém zahraničních škol určených nejen pro expatrianty mají po světě Spojené státy či Velká Británie, ale také např. Francie či německy mluvící země. Zdaleka ne vždy přitom tvoří většinu studentů občané dané země. Např. u francouzských lyceí je to podle článku jen zhruba 40 %, u různých typů „amerických“ škol v zahraničí představují američtí občané sotva čtvrtinu studentů. Může se zdát logické, že Čína coby druhá nejlidnatější země světa s jedním z největších počtů expatriantů a velkými komunitami zahraničních občanů s čínským původem má nyní zájem pro své občany i potomky rodin s čínskými kořeny otevírat v zahraničí vlastní školy.
Studium v zahraničí jako ideologická hrozba
Nabízí se však otázka, proč k tomu Čína přistupuje až nyní? Neformální způsoby vzdělávání čínských dětí v čínském jazyce a písmu existovaly v rámci lokálních komunit vždy, nyní však čínská vláda přišla s plánem veškeré vzdělání formalizovat a institucionalizovat. Hlavním důvodem je přitom ideologická výchova.
Od otevření Číny díky Teng Siao-pchingovým reformám na začátku osmdesátých let minulého století vyjížděli čínští studenti na zahraniční univerzity, které byly vnímány jako instituce poskytující špičkové vzdělání na vyšší úrovni, než jakou nabízely domácí školy. Poslat děti na studium do zahraničí bylo vysněným cílem mnoha rodičů v Číně.
V posledních dvou desetiletích však čínský režim stále více vnímá studium v zahraničí jako ideologickou hrozbu. Studenti se na amerických, australských či evropských univerzitách učí podle západních modelů a teorií, a tím si nutně osvojují některé hodnoty a názory, které nyní vedení komunistické strany označuje za „západní“.
Stranické buňky v mezinárodních školách
Že za nově ohlášenými plány na rozvoj vzdělávání s důrazem na „mezinárodní spolupráci“ stojí především ideologické důvody, potvrzují oficiální dokumenty vydávané čínskými orgány v posledních letech.
Kancelář Ústředního výboru strany spolu s kanceláří Státní rady ČLR již v roce 2019 vydala dokument nazvaný „Několik připomínek k prohlubování reforem a inovací kurzů ideologické a politické teorie ve školách pro novou éru“ (关于深化新时代学校思想政治理论课改革创新的若干意见). Ten zmiňuje, že právě školy zřizované na základě zahraniční spolupráce představují v tomto ohledu problém a je potřeba více zapracovat na efektivitě ideologické a politické práce ve vzdělávání v mezinárodním kontextu.
V roce 2021 pak organizační oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Číny a ministerstvo školství publikovaly nové nařízení stanovující všem institucím terciárního vzdělávání, včetně mezinárodních škol, povinnost zřídit stranickou buňku dohlížející na ideologické aspekty výuky.
Návazný dokument „Oznámení o posílení stranické práce na vysokých školách zřizovaných na základě zahraniční spolupráce“ (关于加强高校中外合作办学党的建设工作的通知) poskytuje podrobné instrukce, jak mají stranické buňky na mezinárodních školách fungovat. Vlastní stranické organizace musí mít všechny vzdělávací instituce, které provozují čínské subjekty ve spolupráci se zahraničními aktéry, a to jak v Číně, tak v zahraničí.
Dokument dále hovoří o nutnosti posílení ideologické výchovy a kontroly v těchto institucích nebo o prověřování názorů a odhalování „ideologických problémů“ u zahraničních učitelů i čínských absolventů zahraničních škol při jejich přijímání na pedagogické pozice. Stranické organizace by v těchto institucích měly dbát na to, aby spolu se vzdělávací činností také „budovaly stranu a rozvíjely stranickou práci“.
Proti „západním konceptům“
Oznámení v úvodu jednoznačně staví na první místo lásku ke straně a vlasti:
„Vzdělávací instituce provozované na základě spolupráce mezi Čínou a zahraničím musí v první řadě uznávat vedoucí úlohu strany a řídit se stejnými principy jako ‚čínské univerzity‘. Jejich účelem je vytvořit čínské univerzity s mezinárodní reputací a vychovat pro Čínu nové generace budovatelů socialismu.“
Podmínkou existence těchto institucí je „plně implementovat teorii vysokoškolského vzdělávání s čínskými rysy“. Musí se proto v duchu Si Ťin-pchingova myšlení „přizpůsobit výjimečným charakteristikám východních i západních kultur, respektovat kulturní rozmanitost a vytvořit celkový východní kulturní koncept ‚harmonie v rozdílnosti‘ (和而不同)“, aby zajistily „soulad mezi inovativním budováním strany a celkovou koncepcí vzdělávání“.
Zmiňovaný „respekt k výjimečným charakteristikám východních i západních kultur“ lze v souladu se Si Ťin-pchingovým „myšlením o kultuře“ vyložit jako jasné vymezení se vůči „západním“ konceptům a hodnotám a odmítnutí jejich univerzálnosti, zejména v oblasti lidských práv a svobod.
Propojení ideologie s vědou
Kurikula zaměřená na „kulturu, historii, národní poměry, právo či seberozvoj“ musí být na základě stranických materiálů vždy „ústrojně provázána s ideologickou a politickou výchovou“. U studentů by měla posilovat tzv. „čtyři sebedůvěry“ (四个自信): „důvěru v cestu [socialismu s čínskými rysy], v teorii [ideologie od Mao Ce-tungova po Si Ťin-pchingovo myšlení], v systém [v čele s Ústředním výborem komunistické strany a jejím generálním tajemníkem] a kulturní sebevědomí“. Zároveň mají u studentů rozvíjet „základní socialistické hodnoty“ (社会主义核心价值观). To vše se má týkat nejen univerzit, ale i středních a základních škol, a to jak těch zahraničních zřizovaných na území ČLR, tak i čínských zřizovaných v zahraničí.
Stranické buňky na těchto školách musí působit na všech úrovních rozhodování a řízení. Zástupci strany mají být členy školských a správních rad nebo zastávat výkonné funkce, a to zejména tam, kde se rozhoduje o ideologických, politických nebo bezpečnostních otázkách.
Zvláštní pozornost věnuje dokument z roku 2021 studentům, kteří vyjíždějí v nějaké fázi studia do zahraničí. Pro ně má být zajištěn nepřetržitý dohled stranických organizací a jsou zároveň povzbuzováni, aby v zahraničí pomáhali šířit „poslání čínské kultury“ (中国文化的使命).
Speciální důraz je věnovan také cizincům studujícím v Číně, kteří mají být například zapojeni do „výzkumů a debat o rozdílech a podobnostech mezi čínskou a jejich vlastní mateřskou kulturou“ a mají sdílet „názory na čínský politický ekosystém a významné události na čínské i globální scéně v posledních letech“.
Poslední dva body se týkají čínských komunit v zahraničí (tzv. chua-čchiao 华侨) a pedagogického personálu. Číňanům v zahraničí mají být nabízeny speciální „služby“, které je více propojí s vlastí a jejími obyvateli prostřednictvím sítě krajanských spolků a organizací „jednotné fronty“ pod heslem „toužit po stejnosti při zachování rozdílů“ (求同存异). Termín chua-čchiao přitom zahrnuje nejen čínské občany dočasně pobývající v zahraničí, ale také občany cizích států s čínskými kořeny. I ti se mají těmito kořeny napojit na svou původní vlast a stát se součástí „mezinárodní vědecké badatelské a vzdělávací komunity“ pod vedením Komunistické strany Číny.
Pedagogičtí pracovníci těchto institucí musí podléhat „přísným kontrolám a inspekci“. Učitelé s „ideologickými problémy“ nesmějí v takových institucích působit. Konzuláty a imigrační úřady pak mají tyto lidi prověřovat, aby nemohli „šířit nesprávné myšlenky“ (传播错误思想).
Vize vzdělávací velmoci
Tento vývoj se před třemi lety zdál likvidační především pro mnoho let prosperující pobočky předních zahraničních univerzit v Číně, které provozuje např. Duke University, New York University, Liverpool University či University of Nottingham. Ty ze spolupráce s čínskými partnery významně těží, nejen finančně, ale i z hlediska lidských zdrojů a odlivu talentů z Číny do zahraničí. Není proto divu, že byly dlouhodobě trnem v oku stranických autorit a tato opatření jim měla zatnout tipec.
V současnosti chce Čína celou situaci obrátit. Podle její vize to má být právě ona, kdo bude zakládat své instituce na zahraniční půdě. Cílem je nejen přilákat zpět své ztracené talenty, ale také získat nové sympatizanty a obdivovatele svého rozvoje, pokroku a umění „stabilizace společnosti“.
Tuto ambici potvrdil nedávný projev generálního tajemníka strany Si Ťin-pchinga na stranickém zasedání o vzdělávání konaném v Pekingu 9.–10. září 2024 i vyjádření čínského ministra školství Chuaj Ťin-pchenga (怀进鹏) na návazné tiskové konferenci. Tam s odkazem na Si Ťin-pchingův projev zdůraznil, že se Čína plánuje do roku 2035 stát „velmocí ve vzdělávání“. Zejména univerzity mají do budoucna hrát „strategickou roli“ v šíření „globálního vlivu“, jak o tom již dříve hovořil generální tajemník strany. Na základě této vize byl v červnu 2023 rozpracován podrobnější plán „Připomínky k realizaci plánu šíření excelence a zvyšování kvality vzdělávání pro novou éru“ (关于实施新时代基础教育扩优提质行动计划的意见), který má být nyní postupně implementován.
Vedle konkurenceschopnosti a podpory vědy a technologií klade plán důraz právě na „ideologické a politické vedení“. Nový cíl, vyjádřený hesly „bringing in (引进来) a „going out“ (走出去), tedy „přilákat“ (myšleno lidské zdroje) a „jít ven“ (ve smyslu expanze a zahraničních investic), podporuje zahraniční spolupráci, ovšem pod plnou kontrolou strany, jak bylo popsáno výše.
V oblasti vzdělávání lze heslo „brining in“ chápat jako snahu přesvědčit přední světové univerzity ke spolupráci, např. prostřednictvím společných programů či výměn, zejména v oblastech vědy, technologií a inženýrství. Čína má zájem i o zahraniční studenty, jejichž počet radikálně klesl kvůli pandemii covidu a zatím se nedaří dosáhnout předchozí úrovně.
„Going out“ pak lze chápat jako podporu pro čínské vzdělávací instituce, které mají zájem působit v zahraničí a cílit především na zahraniční studenty. V této oblasti vnímá vláda jako svůj největší úspěch otevření několika desítek tzv. „Lu Panových dílen“ (Luban Workshops) poskytujících technické rekvalifikační kurzy převážně v zemích globálního Jihu, ambice jsou však mnohem větší.
Je příznačné, že ve vnější komunikaci převládají pragmatické cíle a orientace na inovace a rozvoj špičkových technologií, zatímco v interní komunikaci stranických a vládních orgánů hraje zcela jednoznačně prim ideologická rovina.