Dnes, 18. října, začíná v Pekingu pravidelný sjezd Komunistické strany Číny, který se koná vždy jednou za pět let. Ten letošní nese pořadové číslo 19, počítáno od ustavujícího sjezdu Strany v roce 1921 v Šanghaji. Zatímco čínské úřady mají plné ruce práce s udržením veřejného pořádku a čínská média se zaměřují na náležité vyzdvižení dosavadních zásluh současného vůdce Si Ťin-pchinga, zahraniční média a pozorovatelé si kladou otázku, co můžeme od letošního sjezdu očekávat. Prakticky všichni se shodují na několika zásadních bodech, jak dokazuje i nedávný přehled článků, komentářů a analýz v zahraničním tisku, který přinesly China Digital Times.
Si Ťin-pching, hlava pomazaná
Především platí, že letošní sjezd nebude s největší pravděpodobností „o ničem jiném než o Si Ťin-pchingovi“. Britský The Guardian cituje ředitelku asijských studií v rámci americké Rady pro mezinárodní vztahy Elizabeth Economy, která se domnívá, že:
[19. sjezd Strany] s největší pravděpodobností prostě potvrdí Si Ťin-pchingovo výjimečné postavení, bude to skoro jako korunovace.
Vše zároveň nasvědčuje tomu, že Si Ťin-pching zatím – navzdory zavedené praxi – nemá vyhlédnutého žádného „následníka“, tedy vůdce, který by jej za dalších pět let měl ve funkci nahradit. Dvě klíčové otázky letošního sjezdu se tudíž obě týkají Si Ťin-pchingovy pozice v rámci Strany: zda mu připadne dosud tabuizovaný titul „předsedy Strany“, od jehož užívání se ustoupilo za Teng Siao-pchinga, a zda budou „Si Ťin-pchingovo myšlení“ nebo alespoň „teorie“ zaneseny do stanov Strany. Oba tyto kroky by definitivně potvrdily zásadní odklon od politiky, kterou komunistická strana a její vedení razili do nástupu Teng Siao-pchinga v roce 1978 a která kladla důraz na kolektivní vedení namísto vedení Strany silným jednotlivcem, kolem něhož by případně mohl být budován kult osobnosti. Tento odklon je ve skutečnosti patrný i z mnoha dalších náznaků, ale i hmatatelných a analyzovatelných faktů. Např. Ian Johnson pro The New York Times hovoří o Si Ťin-pchingově úsilí o oslabení moci významných institucí státního aparátu vytvořených v minulých čtyřech dekádách; tyto instituce umožňovaly hladký přechod moci mezi generacemi vůdců. Oslabení těchto institucí přirozeně znamená větší koncentraci moci v rukou jednotlivce, jíž dále nahrává Si Ťin-pchingova protikorupční kampaň, která mu umožňuje zbavit se oponentů v rámci Strany. David Shambaugh z George Washington University pro SCMP napsal:
Čínský politický systém se navrací k jakémusi patriarchálně-patrimoniálnímu systému, tedy formě vlády, kde je moc v rukou vůdce imperiálního typu, nikoli v rukou byrokratických institucí.
Kdo zasedne v Politbyru?
I proto jsou žhavým tématem stranického sjezdu debaty ohledně budoucího složení politbyra. Spekulace na toto téma se objevují v posledních měsících čím dál častěji jak v západních online médiích zaměřených na Čínu, tak zejména na sociálních sítích, kde debatu přiživují posty uprchlého čínského miliardáře s vazbami na stranické špičky a čínské tajné služby Kuo Wen-kueje známého také pod anglickým jménem Miles Kwok. Ten přitahuje značnou pozornost nejen svým evidentním vypravěčským talentem, ale také citlivými, často přímo kompromitujícími informacemi ze stranického zákulisí. Nedávno např. na Twitteru zveřejnil tabulku, která má být seznamem potenciálních kandidátů na zvolení do politbyra. Mimo jiné se předpokládá, že mezi zvolenými budou většinou Si Ťin-pchingem dosazení lidé zaujímající vedoucí pozice ve stranických špičkách rozhodujících o řízení velkých měst a hospodářsky důležitých provincií, jako např. Čchen Min-er, stranický tajemník v Čchung-čchingu, Chan Čeng ze Šanghaje či Chu Čchun-chua, který je stranickým tajemníkem v provincii Kuang-tung. Budoucí složení politbyra pak bude mít zásadní vliv na možnosti dalšího zvolení Si Ťin-pchinga do případného třetího období po dalších pěti letech, což by byl další z kroků, jímž by Si Ťin-pching porušil konsensus, k němuž Strana došla pod vedením Teng Siao-pchinga, totiž, že moc bude předávána plynule z jednoho vůdce na druhého právě v rámci kolektivního vedení.
Sjezd není žádná legrace
Není nijak překvapivé, že v samotné Číně vrcholí přípravy na nejvýznamnější událost za posledních pět let ve velkém stylu. V jejich rámci mediální oddělení zprovoznilo veřejné internetové stránky 19. sjezdu a otevřelo účet na WeChatu. Mezitím bylo už vyčištěno hlavní město, aby bylo vše připraveno na velkou slávu: továrny v širokém okolí byly zavřeny, aby neznečišťovaly ovzduší, disidenti byli posláni „na dovolenou“ na venkov a zahraniční novináři prošli rutinní kontrolou dokladů. Dokonce státní televize po čas konání sjezdu zastaví vysílání pravidelných zábavných pořadů, a jak informoval HKFP již v létě, lokální televizní a satelitní stanice byly již s předstihem vyzvány, aby v tomto období neuváděly žádné zábavné show ani populární telenovely, aby byla „zachována ta správná atmosféra.“ Zatímco většina důležitých poskytovatelů služeb VPN již zastavila svou činnost, čínská média a veřejný prostor zaplavila propaganda, naznačující slovy Willyho Lama z Chinese University of Hongkong, že „pouze silný muž může sešikovat pluky a dotáhnout do zdárného konce ony téměř zázračné zásluhy, kterých [Si Ťin-pching] za posledních pět let dosáhl.“
Jak naznačují zahraniční analytici, ony „zásluhy“ však často zastírají některé palčivé problémy, které mohou Číně do budoucna způsobit těžkou hlavu. Např. Christopher Balding pro Bloomberg píše, že současné vedení nepřikládá příliš velkou váhu rostoucím ekonomických problémům, např. narůstající míře zadluženosti, a místo toho pokračuje v realizování spíše krátkodobých cílů zaměřených na rychlý růst. Místo zásadnějších systémových změn problémy řeší dlouhodobě neudržitelnými regulacemi a jednorázovými zásahy.