Jak Západ přichází o iluze

Zatímco ruské hybridní válce se věnuje pozornost už dlouhou dobu a některé kauzy, jako například podezření na ovlivnění amerických prezidentských voleb, jsou velmi známé, specifikům čínského vlivového působení se pozorovatelé na celém světě začínají věnovat teprve poslední dobou. V novém sborníku americké nadace National Endowement for Democracy věnovaném této problematice autoři razí v protikladu k termínu soft-power termín sharp power:

Pro “sharp power” je typické, že těží z výhod demokratického informačního prostředí, a je tak typicky velmi obtížné ji rozpoznat. Těží ze zpoždění, se kterým zasažené demokratické státy zjistí, že existuje nějaký problém.

Analytici poukazují na rozdíly mezi čínským a ruským vedením vlivových aktivit:

“Čínské operace jsou na rozdíl od ruských mnohem subtilnější, méně zacílené, a zaměřené na dlouhodobé budování vlivu,” říká Christopher Johnson, někdejší šéf čínského oddělení CIA, nyní badatel v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu.

Jedním z typických případů nevtíravého vlivu je nedávná zpráva Foreign Policy o milionáři Tung Chee-hwa, prvním Čínou dosazeném správci Hongkongu po jeho předání ČLR v roce 1997, jenž prostřednictvím své nadace China-United States Exchange Foundation (CUSEF) financoval washingtonské vzdělávací instituce, jako je třeba John Hopkins University School of Advanced International Studies (jejíž absolventi pracují i ve státních institucích od CIA po armádu) nebo Brookings Institute.

Jednotná fronta

Důležitým rysem čínských aktivit, který ji odlišuje od “tradiční” špionáže, je její dlouhodobé plánování a centrální řízení veřejných a formálně soukromých subjektů. Srdcem celého procesu je instituce zvaná Oddělení práce na jednotné frontě spadající přímo pod Ústřední výbor Komunistické strany Číny, jež má za úkol získat na stranu Pekingu celé instituce i důležité jednotlivce:

Odborníci, kteří Jednotnou frontu studují, říkají, že hlavním cílem těchto operací je vyčlenit a marginalizovat možné hrozby pro Stranu a útočit na ně. Ať se jedná o čínské disidenty v zahraničí, prodemokratické aktivisty nebo zastánce nezávislosti Tibetu či zástupce Taiwanu. Ale v posledních letech se zacílení rozšířilo: je třeba přesvědčit západní elity i širší publikum o legitimitě Komunistické strany a jejím právu na vládu nad Čínou.

Země, kde je úsilí Jednotné fronty patrné snad nejvíce, je Austrálie, důležitý “bezpečnostní partner” USA v regionu, ale zároveň země hospodářsky provázaná s ČLR a domov jednoho a čtvrt milionů Číňanů. Do tamních politických stran pumpují čínští magnáti značné sumy (dle ASIO, jedné z australských rozvědek, se jedná o 6,7 milionů australských dolarů dvěma australským politickým stranám od pouhých dvou čínských miliardářů s těsnými vazbami na Peking).

“Paranoidní” Australané v přední linii

Politici jsou v hledáčku australských tajných služeb už dlouho – připomeňme případ diplomata a sinologa Rogera Urena (obviněn z šíření tajných dokumentů) a jeho manželky Sheri Jen. Ta byla zatčena v roce 2015 za podplácení bývalého předsedy Valného shromáždění OSN Johna Ashe z Barbadosu. Zajímavou shodou okolností byl koncem listopadu minulého roku obviněn z korupce i Ashův nástupce v OSN, bývalý ministr zahraničí Ugandy Sam Kutesa. Jeho manželka Edith byla přitom zástupkyní Sheri Jen v její nadaci Global Sustainability Foundation, jejímž prostřednictvím mělo dojít k podplácení Johna Ashe. Kutesa sám měl přijmout úplatek ve výši půl milionu dolarů od představitele neziskového křídla nám dobře známé společnosti CEFC a bývalého ministra vnitra Hongkongu v Tung Chee-hwově administrativě, Patricka Ho (zatčen v listopadu během návštěvy v New Yorku). Aby těch shod okolností nebylo málo, Sam Kutesa v roce 2015 jmenoval svým čestným poradcem v OSN předsedu CEFC Jie Ťien-minga. Ten se stal téhož roku také čestným poradcem českého prezidenta Zemana.

Ale zpátky na druhou stranu zeměkoule. Narůstající problémy přiměly letos v prosinci australské politiky k návrhu zákona na omezení cizích vlivů v zemi, jasně cíleného právě proti Komunistické straně Číny. Australský premiér Malcolm Turnbull o takové legislativě hovoří již měsíce a v prosinci ji – k obrovské nelibosti Pekingu, který obratem obvinil Austrálii ze stihomamu a rasismu – sebevědomě uvedl. Je postavena podobně jako americká úmluva o registraci cizích agentů tak, aby kriminalizovala cizí vměšování a vyžadovala registraci lobbistů cizích mocností. Mnozí členové čínské komunity v Austrálii tato opatření vítají, protože čínská špionáž vytváří atmosféru nedůvěry i mezi nimi.

Špička ledovce

Zatím největším skandálem čínských vlivových operací v Austrálii je odstoupení senátora Sama Dastyariho (Labor Party), který se vzdal funkce po týdnech spekulací o napojení na jednoho z čínských donorů, Chuang Siang-moa, jehož penězi měl splácet část svých dluhů. Dastyari se například na tiskové konferenci s čínskými médii v přímém rozporu k postojům své strany vyjádřil, že Austrálie má respektovat čínské územní nároky v Jihočínském moři, nebo údajně nutil svou stranickou kolegyni zrušit její plánované setkání s hongkongským demokratickým aktivistou.

Australská rozvědka ASIO ovšem tvrdí, že všechny jmenované případy jsou pouze špičkou ledovce systematického úsilí čínské Komunistické strany infiltrovat vlivné skupiny v demokratickém světě. Agentů je prý tolik, že je ani nestačí všechny řádně sledovat.