Před několika dny Jaroslav Tvrdík navštívil Čínu, údajně šlo o soukromou návštěvu. Seznam zprávám řekl, že jej osobně pozval čínský premiér Li Čchiang, s nímž se zná z doby, kdy ten působil ve funkci guvernéra provincie Če-ťiang. Pro úplnost dodejme, že Li Čchiang v roce 2016 povýšil na post tajemníka strany sousední provincie Ťiang-su, kde ho podle zpráv z čínského tisku Tvrdík také navštívil, a nakonec v říjnu 2017 zakotvil v jedné z nejvýznamnějších funkcí v čínské politice, když se stal stranickým tajemníkem Šanghaje. Do její historie se nakonec zapsal především brutálním a z větší části nesmyslným lockdownem v době coronaviru.
Tvrdík podle svých slov své veskrze osobní a přátelské návštěvy využil k tomu, aby dnešnímu premiérovi poděkoval za pomoc s dodávkami zdravotnického materiálu po propuknutí pandemie. Cesty prý využil i v zájmu České republiky a nabídl jí „možnost využití tohoto vztahu pro případné budoucí zájmy české diplomacie“.
Tvrdík své služby českému státu nabízí ve chvíli, kdy Čína nepokrytě utužuje přátelství s Ruskem a zároveň mobilizuje rozvojové země k boji proti americkému imperialismu. Je proto nepochopením situace, když autor článku o Tvrdíkově návštěvě rámuje jeho cestu zmínkami o nedávném setkání Si Ťin-pchinga a Joea Bidena v San Franciscu a návštěvě Olafa Scholze v Pekingu s podotknutím, že „ve světě sílí snaha obnovit či posílit diplomatické a obchodní vztahy s Čínou“. Letmý pohled na současnou geopolitickou situaci ozřejmí, že spíše než o posilování vztahů jde dnes ze strany západních politiků o snahu bránit se asertivní čínské zahraniční politice a zbavit se ekonomické závislosti, kterou ČLR neváhá využívat k prosazování svých politických zájmů.
Co na to čínské zdroje
Čínská média Tvrdíkovu návštěvu nezaznamenala. Kupodivu mlčí o ní i stránky čínského velvyslanectví v Praze, kde je Jaroslav Tvrdík velmi dobře zapsán a které jinak nepropásne žádnou příležitost k propagaci česko-čínského přátelství. Krátká zpráva se objevila pouze na stránkách Čínského lidového svazu přátelství se zahraničím (Chinese People’s Association for Friendship with Foreign Countries – CPAFFC).
Zde se uvádí, že se Jaroslav Tvrdík coby předseda Společnosti česko-čínského přátelství (ano, tak o jeho Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce píší čínské zdroje) setkal s ředitelem Euroasijského odboru Chao Čung-wejem. Jejich jednání se prý týkalo ekonomické a kulturní spolupráce a spolupráce v oblasti regionální samosprávy, tedy přesně těch témat, které má CPAFFC v gesci a používá je jako nástroj získávání politického vlivu v zahraničí.
CPAFFC je významnou organizací jednotné fronty, jejím cílem je navazovat kontakty s různými „přáteli“ Číny po celém světě a využívat je k prosazování politických zájmů Čínské lidové republiky v jejich zemích. Bezpečnostní služby západních států, včetně BIS, všechny organizace jednotné fronty a jejich aktivity pravidelně označují za bezpečnostní riziko a varují před nimi.
Staří známí
Pochopitelně nemůžeme vyloučit, že se Jaroslav Tvrdík na nějaké uzavřené schůzce skutečně sešel i s premiérem, jakkoliv se to vzhledem ke striktnímu dodržování hierarchie v čínské politické kultuře zdá nepravděpodobné. Tvrdík se s Li Čchiangem skutečně zná, pravidelně se s ním setkával v době, kdy jezdil do Číny nejen jako předseda společnosti přátelství, ale také jako „zvláštní vyslanec prezidenta Zemana“, ačkoliv žádnou takovou funkci česká diplomacie nezná.
Bylo to v době, kdy českou zahraniční politiku ve vztahu k Čínské lidové republice určovala záhadná čínská firma CEFC s panem Tvrdíkem jako svojí spojkou ke špičkám české politiky. Když předseda CEFC Jie Ťien-ming, který se stal osobním poradcem prezidenta Zemana, na začátku roku 2018 bez vysvětlení zmizel a majetek jeho nominálně soukromé – a zadlužené – firmy převzal CITIC, Tvrdík přestoupil k této čínské státní konsolidační agentuře. Stal se tak de facto zaměstnancem čínského státu, jako se „Tvrdíkova“ Slávie stala čínským majetkem.
Převládá názor, že Zemanův čínský poradce Jie Ťien-ming byl prostě podvodník. Nicméně když v době restartu česko-čínských vztahů za Sobotkovy vlády hrál nezanedbatelnou roli v zahraničně politickém směřování České republiky, bezpochyby měl krytí vysokých stranických funkcionářů a sám se nikdy netajil tím, že pracuje v zájmu své vlasti. Tomu, že Jie Ťien-ming plnil politické úkoly, nasvědčuje jeho úzká spolupráce s Patrickem Ho. Ten byl krátce před tím, než zmizel Jie Ťien-ming, zatčen v USA a následně odsouzen za podplácení afrických politiků na půdě OSN.
A ještě PPF
Tvrdík nejen pracoval pro prezidenta Zemana a pro čínské firmy, soukromé i státní, a vůbec rozvíjel česko-čínské přátelství. Od roku 2010 byl také ve službách PPF, která potřebovala politickou podporu pro své obchodní aktivity v Číně. Jistě i za Tvrdíkova přispění došlo o dva roky později k nechvalně známému „restartu“ v české zahraniční politice a firma Home Credit ve vlastnictví PPF paralelně získala jako první zahraniční společnost svého druhu v Číně celostátní licenci pro poskytování spotřebitelských úvěrů.
Home Credit se stal mimořádně úspěšným průkopníkem v oblasti spotřebitelských úvěrů v Číně a na zpočátku zcela neregulovaném čínském trhu dosahoval pohádkových zisků. Od roku 2019 však čínský stát začal finanční trh přísně regulovat a úspěchu PPF v Číně byl brzy konec.
Podle analýzy, kterou letos v červnu publikoval čínský server Ťie-mien, po řadě předchozích poklesů tržeb Home Creditu vzhledem k roku 2022 meziročně klesly tržby o 70 procent. Ťie-mien také uvádí, že firma své aktivity v Číně utlumuje, zaměstnává již jen asi 200 lidí v oblasti zákaznického servisu a vymáhání dluhů a nové půjčky neposkytuje. Po splacení všech zbývajících půjček na konci roku 2024 plánuje úplné stažení z čínského trhu.
Podle citovaného zdroje se PPF snaží již od roku 2021 Home Credit prodat, včetně licence na provozování finančních služeb. Jednala prý již s řadou čínských zájemců, avšak „představy obou stran o ceně se velmi lišily“ a k obchodu zatím nedošlo.
Další čínský článek o dnešních trampotách Home Creditu v Číně podrobně popisuje, jak společnost dala svůj kapitál do zástavy státní společnosti China Foreign Economic and Trade Trust Co Ltd. Podle stejného zdroje se Home Creditu také podařilo dostat do státního pilotního projektu reformy finančních trhů, v jehož rámci došlo k odprodeji nevýkonných aktiv jiné státní firmě. Jak uzavírá citovaný článek, zmíněnou zástavou však příběh Home Creditu v Číně nekončí a další vývoj „bude i nadále středem pozornosti v tomto odvětví“.
Stručně řečeno Home Credit, který v Číně zásluhou české politické podpory vygeneroval spoustu peněz, nemá již v této zemi budoucnost. Podmínky vývozu kapitálu z Číny jsou však velmi přísně regulované a mohlo by se stát, že PPF, poté co napřesrok ukončí podnikání v Číně, tam velkou část zbývajících peněz bude muset nechat. V takové chvíli nezbývá, než hledat cestu, jak oblomit čínské úřady. A my v České republice můžeme jen doufat, že znovu nenastupuje lobbista Tvrdík, aby zase zobchodoval českou zahraničí politiku.