Nepálská vláda po nátlaku Číny zrušila hlavní tibetanistickou konferenci pouhé tři týdny před jejím zahájením. Konferenci Mezinárodní asociace tibetských studií (IATS), která měla po čtyřleté pauze proběhnout koncem srpna v nepálském Káthmándú, organizátoři v čele s Káthmándskou univerzitou připravovali od roku 2023. Její zrušení bylo oznámeno ve chvíli, kdy už přes 700 registrovaných účastníků ze čtyřiceti zemí mělo zakoupené letenky a zaplacené hotely. Organizátoři následně konferenci přesunuli do online prostoru.
Tlak Pekingu
Nepálský vládní mluvčí později pro média popřel, že by členové kabinetu přímo instruovali organizátory ke zrušení konference, v ústní komunikaci to ovšem nakonec úředníci potvrdili přímo vedení IATS. Podle prvotních informací a oficiálního prohlášení asociace tyto instrukce organizátorům konference sdělili přímo hlavní tajemník vlády Govinda Bahadur Karki a tajemník ministerstva zahraničí Amrit Bahadur Rai.
Oficiálně není přiznaný ani zásah Číny a nikdo z čínské strany se k tomu nevyjádřil. Na čínský tlak však jasně ukazuje předchozí vývoj událostí, kdy se kvůli konferenci nejprve 21. července sešel čínský velvyslanec Čang Mao-ming 张茂明 s nepálským ministrem zahraničí. Poté ji při své návštěvě Nepálu 29. července komentoval vysoce postavený představitel čínského buddhismu mnich Jin-šun (印顺), člen celostátního výboru Čínského politického poradního shromáždění a představený Čínského chrámu v nepálském Lumbíní, rodišti Buddhy. Nepálští představitelé navíc v blízké době plánují další setkání se zástupci Pekingu a doufají, že nový premiér, který se úřadu ujal letos na jaře, bude moci navštívit Čínu.
Čínské zákony za hranicemi země
Svou roli zde nepochybně sehrál čínský zákon o prosazování etnického sjednocení a pokroku, který vstoupil v platnost letos 1. července. Vztahuje se totiž i na zahraniční aktéry, kteří by podle jeho výkladu narušovali „etnickou jednotu“ ČLR a „podporovali separatismus“. Už koncem července tak po intervenci čínského velvyslance odřekli svou účast na konferenci badatelé z Tibet Policy Institute, think tanku napojeného na tibetskou exilovou vládu v Dharamsale (oficiálně Ústřední tibetskou správu, CTA). Nakonec ale ani to nestačilo.
Seminář IATS je přitom čistě akademické setkání badatelů zabývajících se převážně tibetským jazykem, kulturou a historií a aktivismus zde nemá své místo. Naopak, mezinárodní tibetanistická konference poskytuje mnoho let důležitou platformu pro sdílení informací a pohledů z různých stran a perspektiv. Její zrušení je proto velmi nešťastné a vrhá negativní světlo také na Nepál, který se v novém miléniu ocitl pod sílícím čínským tlakem a právě Tibet v jeho vztazích s Pekingem hraje dlouhodobě klíčovou roli.
I na Čínu jde ovšem o nezvykle tvrdý a asertivní krok. Paradoxně mu ve správnou chvíli „nahrálo“ dobře míněné rozhodnutí IATS udělat konferenci o Tibetu v zemi, která k němu má v mnoha ohledech blízko, a zároveň „dekolonizovat“ tibetanistiku poskytnutím prostoru badatelům přímo v regionu.
Mezi světy
O možnosti uspořádat tuto mezinárodní konferenci přímo v Tibetu samozřejmě nikdy nikdo vážně neuvažoval. Bylo by totiž předem jasné, že by probíhala zcela pod taktovkou čínské komunistické strany, jako je to v případě Pekingského tibetologického sympozia organizovaného Čínským tibetologickým centrem v Pekingu (中国藏学中心), které je napojené na čínský stát. Dosud však konference IATS probíhaly s relativně vyrovnanou účastí badatelů z USA, Evropy, Číny a také Indie, včetně etnických Tibeťanů.
Právě účast odborníků z ČLR však byla dlouhodobě problematická a Čína čím dál bedlivěji zvažovala, komu povolí na tuto konferenci vyjet. Spolupráce tibetských badatelů se zahraničními byla po roce 2008 stále komplikovanější a od nástupu Si Ťin-pchinga je pro zahraniční akademiky přístup do tibetských oblastí v ČLR za účelem výzkumu téměř nemožný. Na letošní konferenci v Nepálu bylo přitom zaregistrováno asi sto výzkumníků z ČLR s velkou delegací právě z pekingského tibetologického centra.
Pro akademiky z Číny však účast na takové konferenci představuje skutečný střet dvou světů. Současná mladá generace má ve svých institucích přístup pouze k oficiálním ideologickým výkladům a silně tendenčním interpretacím tibetské rezistence vůči čínské nadvládě v padesátých letech 20. století i tragédií nedávné historie, jako byly masové perzekuce tibetských elit a ničení klášterů po tibetském povstání a za Kulturní revoluce.
Nepál v čínském stínu
Situace Nepálu jako místa konání takovéto konference se vzhledem k současnému geopolitickému vývoji jevila od počátku jako komplikovaná. V této stále poměrně chudé a hornaté zemi, kde je část obyvatel etnicky tibetského původu nebo s Tibeťany blízce příbuzná (zejména v severních oblastech na hranici s Tibetem, jako jsou Mustang a Dolpo, a ve vyšších polohách Himálaje), žije navíc početná menšina migrantů z Tibetu, kteří se zde usadili v několika vlnách navázaných na různé fáze čínské represivní politiky.
Naprostá většina lidí, kteří v minulosti většinou bez dokladů opouštěli Tibet, přešla nejprve hranice s Nepálem a teprve odtud se s trochou štěstí dostala dál do Indie. Nepálské úřady však v roce 1994 na nátlak Číny přestaly uprchlíkům vydávat příslušné doklady. Podle Pekingu jsou to nelegální migranti a v některých případech dochází i k jejich navracení do ČLR.
Tibetská komunita v Nepálu žije v jakési šedé zóně bez oficiálního statusu a pod přísným dohledem, kdy jsou otevřené projevy politického aktivismu, podpora dalajlamovi a exilové vládě či kritika Číny trestány. Po nástupu nové vlády letos v dubnu pozorovatelé věřili v mírné zlepšení vztahů s tibetským exilem, k čemuž přispělo i umožnění místním Tibeťanům, aby si 6. července v tichosti připomněli devadesáté první narozeniny 14. dalajlamy. Tyto vstřícné kroky však vyvolaly další zesílení čínského tlaku.
Hedvábná stezka přes Himálaj
Jak dokládá loňská publikace vydaná pod hlavičkou Sinopsis, Nepál začal po roce 2000 systematicky potlačovat projevy tibetského aktivismu na svém území a v posledních deseti letech prohlubuje spolupráci s Pekingem. V roce 2017 podepsal memorandum o zapojení do čínské globální iniciativy Pás a stezka (BRI) a o dva roky později osobní návštěva generálního tajemníka Si Ťin-pchinga stvrdila příslib investic v rámci této iniciativy. V září 2023 vydali zástupci Nepálu během návštěvy Pekingu komuniké, v němž se zavázali, že v souvislosti s Tibetem nebudou na svém území tolerovat žádné „separatistické aktivity proti Číně“.
Oficiálně Nepál vyznává tzv. „princip jedné Číny“, který se ovšem týká primárně Tchaj-wanu, nikoli Tibetu. Ten je na rozdíl od Tchaj-wanu reálně pod čínskou kontrolou a žádná entita na světě, dokonce ani exilová vláda, ho od roku 1951 neuznává jako samostatný. Reálně je tak tento princip využíván extrateritoriálně a umožňuje v nepálské tibetské diaspoře zasahovat proti projevům podpory dalajlamovi, vyvěšování tibetské vlajky či heslům požadujícím svobodný Tibet.
Přestože už několik let probíhají jednání ohledně projektů v rámci iniciativy Pásu a stezky, zejména o vybudování železnice z Tibetu do Nepálu přes hlavní hřeben Himálaje, žádné větší infrastrukturní projekty zatím realizovány nebyly. Jednou z výjimek je čínská modernizace letiště v Pókhaře, která je branou do Himálaje hlavně pro turisty. Projekt provázela řada problémů a kontroverzí, které korunoval rozsáhlý korupční skandál, v němž bylo nakonec spolu s čínským dodavatelem obviněno 55 nepálských úředníků.
Boj o vliv v Buddhově rodišti
Čínský vliv se také stále výrazněji projevuje v šíření oficiálních narativů čínské komunistické strany a v úsilí nahradit v Nepálu rozšířený tibetský buddhismus jeho sinizovanou podobou. Od roku 2011 se Čína systematicky angažuje v rozvoji areálu Buddhova rodiště v Lumbiní. V posledních letech Peking usiluje o získání plné kontroly nad děním v jednom z nejvýznamnějších poutních míst světového buddhismu a o jeho využití pro vlastní geopolitické cíle zejména ve vztahu s Indií a tibetskými exilovými institucemi.
Poté, co vstoupil v platnost čínský zákon o etnické jednotě, zvedla se v tibetské diaspoře v Indii a Spojených státech nová vlna protestů proti čínské politice v Tibetu. To dalo Pekingu nové páky v nátlaku na Nepál a poskytlo záminku ke zrušení konference IATS z bezpečnostních důvodů. Nepochybně k tomu přispělo i napětí v nepálské společnosti, které přesně před rokem vyvrcholilo v masových protestech mladých lidí proti korupci a nepotismu. Jejich násilné potlačení vedlo k pádu tehdejší vlády a nová garnitura v čele s premiérem Balen Šáhem má za sebou sotva sto dní ve funkci. Jakékoli kontroverze tak pro ni nejsou v tuto chvíli žádoucí.
Monopolizace diskurzu
Zrušení mezinárodní konference znamená mnohem víc než „jen“ ojedinělý čínský zásah do akademických svobod mimo vlastní hranice ČLR. Je to důležitý signál o proměně způsobu, jakým se o Tibetu mluví na mezinárodní scéně. Akademická konference odborníků, kde měli bez ohledu na ideologii možnost výsledky svého bádání představit i vědci z Tibetu a Číny vedle badatelů z USA, Evropy, Austrálie či Indie, byla nyní přerámována jako tendenční aktivismus. Akademická debata se tak stává nemožnou, i když nejde přímo o politiku či ideologii.
Indická badatelka Ifrah Khalil Kawa ve svém komentáři pro Tibetan Review píše, že „zrušení významné mezinárodní konference […] jasně ukazuje, že produkce vědění o Tibetu zůstává neoddělitelná od politického prostředí, v němž vzniká.“ Čína si nyní nárokuje právo určovat, co lze o Tibetu říkat. Usiluje o to, aby tibetská studia sloužila primárně jako nástroj ideologie Komunistické strany Číny a všechny ostatní hlasy byly eliminovány jako nelegitimní, nebo dokonce jako přímé ohrožení čínské státní bezpečnosti podle zákona o etnické jednotě. Je to zásadní posun ve snaze delegitimizovat vědění, které není v souladu s výkladem Komunistické strany Číny.
Palestinsko-americký myslitel Edward Said ve své knize Orientalismus (1978) označil západní „orientalistiku“, tedy vědní obory zabývající se zkoumáním Asie, za jeden z klíčových nástrojů západního kolonialismu, který pomáhal upevňovat hegemonické postavení Západu vůči zbytku světa. Peking dnes tyto mechanismy uplatňuje ve vztahu k „etnickým menšinám“ uvnitř ČLR. Vědní obory zakládané od padesátých let minulého století tak využívá jako nástroj k prosazování vlastního výkladu citlivých historických, kulturních a politických otázek. Ze strany Nepálu tak nejde pouze o další ústupek čínskému tlaku, ale také o jasný příklon k čínské interpretaci současného světa.