13. února byl na letišti v Malajsijském hlavním městě Kuala Lumpuru zavražděn Kim Čong-nam, nevlastní bratr současného vůdce KLDR, který byl vůči východoasijské diktatuře kritický. Politicky motivované atentáty jsou v poslední diktatuře stalinistického střihu na světě poměrně běžné. Tentokrát však severokorejští agenti zabili prominenta pod čínskou ochranou. Má bratrovražda sloužit jako odstrašující příklad pro jiné? Nebo vzkazuje KLDR něco svému komunistickému sousedovi?
Úkladná vražda nebo televizní „šprým“?
Máme sice za sebou pouze dva měsíce nového roku, ale severokorejský vůdce Kim Čong-un už odvedl pořádný kus práce. Nejdříve ve svém novoročním projevu prohlásil, že jsou jeho inženýři v poslední etapě vývoje balistické střely, která svým dostřelem může ohrozit i úhlavního nepřítele režimu – USA. Následně 12. února skutečně došlo k testování rakety, která sice vzbudila mezinárodní rozruch, ale dopadla pouhých 500 km od místa odpalu, tedy v bezpečné vzdálenosti od Spojených států. Den nato byl však tisk plný dalších zpráv o KLDR – nevlastní bratr diktátora Kim Čong-nam byl zavražděn. Hlavní podezřelý? KLDR.
Kim Čong-nam, nejstarší syn Kim Čong-ila, otce současného diktátora, byl původně nejpravděpodobnějším dědicem režimu. V 90. letech zastával vysoké funkce včetně postu šéfa kontrarozvědky. V roce 2001 byl ale zadržen japonskými úřady při pokusu vstoupit do země na falešný pas a navštívit Disneyland. Tato událost byla vnímána v KLDR jako mimořádně velká ostuda a „následník trůnu“ raději uprchl do exilu, který strávil především v bývalé portugalské kolonii od roku 2000 pod správou ČLR – Macau. 13. února byl Kim zavražděn dvěma ženami, Indonésankou a Vietnamkou, a celý příběh začal nabírat podobu špionážního filmu.
Zabít ho měly dle všeho nervovým jedem VX 70, podobným například sarinu, zbraní proslavenou například ze syrské občanské války či z teroristických útoků v Japonsku. Kapesník namočený do VX 70 ženy přiložily Kimovi na obličej, a ten do 20 minut zemřel. Ženy byly rychle zadrženy malajsijskou policií a tvrdí, že jsou nevinné. Podle jejich výpovědi indonéské policii totiž byly placeny Severokorejci za inscenaci „žertíků“ pro televizi. Měly tak přepadat náhodné kolemjdoucí a k obličeji přikládat kapesníky namočené do vody. Tento „vtípek“ údajně nacvičovaly již několik měsíců v několika asijských zemích.
Vyšetřování ale vede malajsijská policie. Ta tuto verzi odmítá a ženy již obvinila z vraždy. Podle Malajsijců je z průběhu vraždy zachycené na kamerách zřejmé, že ženy byly dobře vycvičeny. Také si po akci umyly ruce, což nasvědčuje tomu, že si byly jedovatosti kapaliny vědomy. Kromě žen je ve vyšetřovací vazbě i jeden Severokorejec. Po dalších čtyřech vyhlásila policie pátrání pro podezření ze spolupachatelství. Mezi nimi jsou i diplomaté.
Celá situace je samozřejmě citlivá a potenciálně výbušná. KLDR záhy po Kimově smrti požádala o vydání jeho těla a snažila se zabránit pitvě. Když to Malajsie odmítla, došlo v márnici, kde je Kimovo tělo uloženo, k pokusu o vloupání. Malajsijská policie prohlásila, že „ví, kdo to byl“, ale médiím detaily neposkytla. KLDR ale verzi o chemickém útoku na Kima považuje za absurdní a policejní verzi vraždy odmítá. Dále také osočila Malajsii z nepřátelství a chce, aby byli všichni podezřelí propuštěni. Stejně tak odmítá spolupracovat s policií a vydat další hledané. V reakci na to Malajsie povolala zpět svého velvyslance v KLDR, což lze chápat jako „diplomatickou facku“.
Motivy bychom měli, ale který je ten pravý?
Dá se vcelku s jistotou předpokládat, že za vraždou skutečně stála KLDR. V takový moment je na místě se ptát, jaký by měl Kimův mladší bratr motiv k odstranění sourozence. Problém ale není v tom, že žádný nelze najít. Naopak: možností je tolik, že ten hlavní důvod asi nikdy nezjistíme.
Kim Čong-nam z exilu pravidelně kritizoval režim svého otce, a především bratra. Také byl zastáncem reforem KLDR po vzoru ČLR a směřování k tržní ekonomice. O svém bratrovi dokonce v roce 2012 prohlásil, že je pouhou loutkou a dlouho v čele státu nevydrží. Tento názor sdíleli i někteří experti. Mladý Kim ale projevil mocenskou odolnost, když nechal vyvést svého strýce ze zasedání strany a popravit. Právě Čang Song-tchek byl totiž považován za šedou eminenci režimu. Nyní ale vše nasvědčuje tomu, že mladý vůdce má vše pod kontrolou. Čong-nam tak mohl být zavražděn, jelikož už jeho bratrovi došla trpělivost.
Dalším z motivů mohla být snaha odradit další Severokorejce od útěku. O „zradu národa“ se pravidelně pokouší velké množství občanů „lidové demokracie“. Vloni to bylo podle jihokorejských úřadů okolo 30 tisíc a číslo každoročně stoupá. Na seznamu žadatelů o azyl se také začínají objevovat prominentnější členové vládní garnitury, například v loňském roce to byl zástupce severokorejského velvyslance ve Spojeném království.
Pokud ale vezmeme v potaz možnou roli ČLR v celé kauze, lze uvažovat i o mnohem komplikovanějších důvodech stojících za Kimovou smrtí.
Loutka nebo loutkař?
Když v roce 1950 jednotky OSN pod vedením USA intervenovaly v Korejské válce, teprve rok existující ČLR udělala to samé. Situace rychle dospěla k vojenskému patu a od příměří uzavřeného 1954 existují kontinuálně dvě, hranicí i ideologií oddělené Koreje. Ta severní se s ohledem na tíživou ekonomickou i vojenskou situaci stala neformálním vazalem ČLR. Pro Čínu je existence KLDR důležitá z několika důvodů. Především může být kolaps KLDR a následná uprchlická vlna problémem, s nímž by se musela Čína potýkat. Nesmíme také zapomenout na jaderný arzenál, který by mohl padnout do špatných (tedy ještě horších) rukou. To všechno jsou ale problémy, se kterými by si poměrně silná a stabilní ČLR dokázala pravděpodobně snadno poradit. Mnohem nebezpečnější je ze strategického hlediska unifikace Korejského poloostrova za účasti Spojených států a jejich armády. ČLR by tak přímo sousedila se silnou sjednocenou Koreou, na jejímž území operují americké jednotky. Z tohoto důvodu je existence KLDR pro ČLR zcela klíčová, a Severní Korea toho již v minulosti zneužívala a na mnohonásobně většího souseda si dovolovala.
Vztahy mezi oběma zeměmi navíc od nástupu Kim Čong-una nejsou v dobrém stavu. Peking totiž s KLDR jednal skrze již zmíněného popraveného Kimova strýce (Si Ťin-pching se nikdy se svým protějškem nesetkal). Ten byl stejně jako Čong-nam zastáncem reforem směřujících k většímu otevření země. Jako jeden z důvodů pro jeho popravu byla uvedena hospodářská kriminalita. Údajně měl totiž Čang Song-tchek prodávat severokorejské suroviny pod cenou. A komu jinému než Číně? Únorová vražda by tedy mohla být v tomto kontextu dalším signálem, že KLDR se reformovat nehodlá a vláda Kim Čong-una je nezpochybnitelná.
Spekuluje se navíc o tom, že severokorejské elity se dokonce chtějí od komunistického spojence odklonit a navázat vztahy s Japonskem, Jižní Koreou a USA. Čína totiž v listopadu podpořila sankce směřované vůči KLDR. Tyto sankce lze vnímat jako jeden z nástrojů pro přinucení svého spojence k přijetí reforem. Pro Čínu by prosperující severokorejský trh, na který by pravděpodobně měla exkluzivní nebo přednostní přístup, mohl být cenným odbytištěm. Už dnes například ČLR využívá levnou pracovní sílu svého souseda. Vražda člena Kimovy rodiny, který by mohl v případě krize nahradit současného vůdce a který se otevřeně k myšlenkám reforem hlásil, mohla Čínu připravit o další způsob, jak KLDR otevřený trh vnutit.
Čína na tuto situaci reagovala rozpačitě. Čínská média vraždu pouze zmínila bez větších detailů. Jedinou výjimku tvořily tradičně nacionalističtější a více prostořeké Global Times: Kimovu smrt odsoudily jako politicky motivovanou vraždu, „která do 21. století nepatří“. Na druhou stranu ale ČLR zasadila Pchongjangu hospodářskou ránu v podobě zastavení dovozu severokorejského uhlí. Nejprve 13. února zastavila dodávku v hodnotě přibližně 1 mil. dolarů, oficiálně kvůli nebezpečně vysokému obsahu rtuti v uhlí. Ve stejný den zemřel Kim Čong-nam, ale pravděpodobně šlo ještě o reakci na raketový test z předchozího dne, tedy 12. února. Následně však Ministerstvo obchodu ČLR 18. února oznámilo kompletní embargo na uhlí z KLDR pro letošní rok, platné již od následujícího dne. Ministerstvo v prohlášení uvedlo, že pouze jedná v souladu s loni schválenými sankcemi OSN, ale dá se předpokládat, že je to odplata za vraždu čínského chráněnce (přestože tuto teorii například již zmíněné Global Times odmítají jako nesmysl). Pro Severní Koreu je totiž vývoz uhlí do ČLR zcela zásadním zdrojem příjmů. Pokud by ČLR skutečně tuto tepnu odřízla, ekonomický kolaps režimu by byl blíže než kdy dřív.
I kdyby se Kim Čong-un skutečně snažil vymanit z vazalského postavení vůči Číně, byl by to běh na dlouhou trať. Nezdá se totiž, že by byla na Západě politická vůle zlepšit vztahy se zemí, která svět drží jako rukojmí svým jaderným programem. USA a jejich spojenci by patrně požadovali otevření trhu a uvolnění režimu jako podmínku pro další spolupráci. Tak či onak je jasné, že ČLR se v Koreji dostala do prekérní situace, z níž není snadná cesta ven. Obzvláště když přišla o svého preferovaného dědice severokorejského trůnu.