Za situace, kdy se každou minutu objevují na sociálních sítích nové komentáře a videa a kdy online média, místní úřady i mezinárodní organizace publikují několikrát denně aktualizace o rychle se měnícím stavu věcí, je obtížné se zorientovat. Momentálně zřejmě nejzávažnějším tématem, jež z nastalé krize vyvstává, je sílící vliv ČLR, respektive čínské komunistické strany a její vlády, v mezinárodních organizacích. Zejména vliv v OSN a přidružených institucích odborníci komentují s narůstajícím znepokojením. V případě krizí, jako je např. současná epidemie, totiž Čína může ovlivnit, zda a jakým způsobem bude světová odborná i laická veřejnost o situaci informována.
Tchaj-wan neexistuje
Mezi nejžhavějšími tématy na Twitteru je momentálně kauza kolem Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), mezivládní organizace přidružené k OSN, jež nedávno, stejně jako Světová zdravotnická organizace (WHO), kvůli čínskému tlaku vyloučila ze svých řad Tchaj-wan: z politických důvodů tak byl vyřazen za systému jeden z nejdůležitějších leteckých uzlů v oblasti. ČLR Tchaj-wan označuje za součást vlastního území, a ostrov proto podle Pekingu nemá právo mít v mezinárodních organizacích vlastní zastoupení, stejně jako je oficiálně nemá v diplomacii.
V posledních hodinách tato organizace na Twitteru zablokovala účty, které její krok kritizovaly, a to včetně účtů předních odborníků a analytiků. ICAO zároveň na svém Twitteru zveřejnila varování ohledně publikování „irelevantního, kompromitujícího a urážlivého materiálu“ v evidentní narážce na právě probíhající bouřlivé debaty. Později vyšlo najevo, že správcem účtu ICAO je bývalý čínský úředník. Blokování účtů na Twitteru dokládá zvyšující se neprůhlednost mezinárodních organizací, v nichž přebírají důležité funkce čínští úředníci.
Tyto skutečnosti, ale i samotné kroky mezinárodních organizací jsou alarmující nejen s ohledem na udržení stávajícího statu quo de facto nezávislého Tchaj-wanu, ale mají přímý praktický dopad – nyní rovněž s ohledem na šíření nového koronaviru. Pokud bude Tchaj-wan vyloučen z podobných mezinárodních organizací včetně WHO, nebudou jeho zástupci moci být přítomni na důležitých jednáních a podílet se na plánování a rozhodování: Tchaj-wan tudíž nemusí být schopen rychle a efektivně reagovat na aktuální situaci.
Kritické hlasy zaznívají i na adresu samotné WHO. Ta ještě koncem minulého týdne označovala nový koronavirus v celosvětovém měřítku pouze za „střední ohrožení“ a teprve v pondělí hodnocení změnila na „velmi vysoké riziko v rámci Číny a vysoké riziko celosvětově“. Generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus, který je momentálně na jednání v Pekingu, podle úterního prohlášení plně důvěřuje čínské vládě, že bude schopná epidemii zvládnout. Čínský prezident Si Ťin-pching ho během úterního setkání ujistil, že sám osobně řídí veškerá opatření. Obecná důvěra v mezinárodní organizace však klesá spolu s posilováním čínské pozice v OSN, kde si ČLR zajišťuje podporu spřízněných nedemokratických režimů, či na základě ekonomicko-politických tlaků, jak upozorňují někteří badatelé (viz též články na anglickém webu Sinopsis, zejména analýzy Andrèy Worden). Podobně jako WHO totiž s otevřeným informováním o epidemii váhala i pekingská vláda a podle kritiků tak nechala situaci dojít příliš daleko. Ve chvíli, kdy byl dva dny před čínským Novým rokem uzavřen jedenáctimilionový Wu-chan, ohnisko prvotní nákazy, město už mezitím podle slov jeho starosty opustilo na pět milionů lidí, kteří v rámci „největší světové migrace“ kolem hlavních čínských svátků zamířili za svými rodinami po celé Číně i v zahraničí nebo se vydali během svátečního volna cestovat po světě.
Všechno je pod kontrolou – hlavně informace
Dalším tématem, které v souvislosti s novým koronavirem rezonuje na sociálních sítích i v médiích, jsou tedy zcela přirozeně otázky, zda Čína situaci zvládala a zvládá, a jak čínský totalitní režim a přísná kontrola médií a internetu ovlivňují informovanost či neinformovanost nejen samotných obyvatel Číny, ale i světové odborné i laické veřejnosti. Snahu čínských úřadů tajit informace kritizoval už minulý týden i zasloužilý čínský novinář Čchen Ťi-ping, jehož článek byl později na čínském internetu cenzurován. Podle Čchena před 20. lednem o viru neinformovala prakticky žádná celostátní média, což mělo za následek rychlé rozšíření neznámé mutace viru po celé Číně. Zprávy o epidemii údajně nesměly být zveřejňovány, protože ve Wu-chanu probíhalo zasedání provinčního shromáždění lidových zástupců a jednání Čínského politického poradního shromáždění. I po 20. lednu se však zpravodajství v oficiálních čínských médiích zaměřuje především na mírnění paniky a vyzdvihování heroických činů zdravotnického personálu, bezpečnostních složek a dalších bojovníků proti epidemii. Rétorika čínského vedení má čím dál bojovnější revoluční charakter, ale zatímco „všichni, kteří nepřiznají horečku jsou nepřátelé lidu“, jak hlásá jeden z bannerů v uzavřeném Wu-chanu, na sociálních sítích se šíří nejrůznější zvěsti.
Politika strany nad veřejný zájem
Lze tedy hovořit o četných pochybeních, kterých se čínské úřady v prvních týdnech po objevení nákazy dopustily, zejména když bránily médiím i zdravotníkům zveřejňovat relevantní informace. V zájmu utajení také až do 20. ledna neměly wuchanské nemocnice testovací sady a vzorky se údajně posílaly do laboratoře v Pekingu, což zabralo až pět dnů. Mezi 10. a 20. lednem tak nebyly hlášeny žádné nové případy nákazy, situace však byla ve skutečnosti jen informačním vakuem a v posledním týdnu počty rostou téměř geometricky. Na vině je v tomto případě nepochybně čínský totalitní systém, v němž se drobní úředníci a personál bojí udělat samostatná rozhodnutí a musejí čekat, až se vše schválí na těch nejvyšších místech, jak potvrdil ve svém televizním vystoupení wuchanský starosta Čou Sien-wang a jak ostatně ve svém komentáři pro Deník Referendum napsala Olga Lomová. Na druhou stranu uzavření tak velikého města jako Wu-chan, navíc těsně před hlavním svátkem spojeným s přesunem stamilionů obyvatel a masovými oslavami, je pro většinu světových vlád nepředstavitelný krok. Naštěstí čínské úřady zatím nedokázaly zabránit některým nezávislým badatelům a novinářům, aby se do uzavřeného Wu-chanu vypravili. Tito lidé, např. dlouholetý zpravodaj The New York Times v Číně Chris Buckley, zprostředkovávají cenné informace přímo z epicentra. To je v případě Číny klíčové: nelze plně důvěřovat informacím, které se dostávají ven z oficiálních míst.
Nebudou informace, budou hoaxy
Obecná nedůvěra mezi vládou, institucemi a občany, stejně jako masivní cenzura médií a internetu mimo jiné nahrávají šíření skutečných hoaxů a fám, zatímco úřady postihují lidi, kteří šíří platné a relevantní informace, a jejich příspěvky mažou. Na sociálních sítích mimo Čínu lze v posledních dnech sledovat nárůst sinofobních nálad a sinofobní komentáře se mnohdy snaží schovávat za kritiku čínského režimu. Pekingská vláda je pod enormním tlakem, jelikož doslova celý svět napjatě sleduje, jak se země sedmnáct let po rozsáhlé epidemii SARSu, jež Čínu ochromila na dlouhé měsíce, s novou epidemií nebezpečného koronaviru vypořádá. Jak poukazují mnozí pozorovatelé, svět se od roku 2003 rapidně proměnil a samotná Čína je v mnoha ohledech zcela jinou zemí, než byla na počátku milénia. Epidemie bude také nepochybně mít mnohem horší ekonomické důsledky.
Odhady počtu nakažených
Podle informací z úterního rána již celkový počet pacientů nakažených novým koronavirem přesáhl 6000 lidí, přičemž nejméně 130 z nich na onemocnění zemřelo. Nárůst v posledních dnech je značný (přibližně 1700 nových potvrzených případů denně) a tisíce lidí jen v samotném Wu-chanu stále čekají na testy. Zprávy uvádějí, že počet potvrzených infekcí je značně podhodnocen právě vinou nedostatečného počtu dostupných testů. Odborníci z Lancaster University např. už minulý týden odhadovali, že nakažených je jen ve Wu-chanu přes deset tisíc. Virus se dosud rozšířil nejméně do patnácti dalších zemí, nejvíc případů mimo Čínu zatím hlásí Thajsko (v době přípravy článku počet narostl na čtrnáct případů), pět případů je již v USA.
V Evropě byly zatím potvrzeny případy ve Francii a nově v Německu, kde se nakazil muž od své čínské kolegyně a virus byl následně potvrzen u dalších třech osob, které s ním byly v blízkém kontaktu. U většiny pacientů se prokázala přímá či nepřímá vazba na pobyt ve Wu-chanu, hlavním městě provincie Chu-pej, které je ohniskem nákazy, nikoli však u všech. Zatím není zcela jasné, odkud nákaza pochází, byť většina indicií od začátku směřovala k wuchanskému trhu Chua-nan nabízejícímu divoce žijící zvířata k přímé konzumaci nebo k přípravě výrobků tradiční čínské medicíny. Trh úřady uzavřely krátce poté, co Čína výskyt nové mutace koronaviru koncem prosince loňského roku přiznala. Novější studie však ukazují, že ne všichni z raně nakažených přišli do přímého nebo zprostředkovaného kontaktu s trhem, a přímou souvislost nelze stoprocentně prokázat. Situaci komplikují sociální sítě, kde koluje velké množství nejrůznějších videí a „svědectví“, z nichž některé jsou prokazatelně hoaxy.
Netopýři na talíři
Internetem i médii např. proběhla informace, že zdrojem nákazy je specifický druh netopýrů, které Číňané pojídají. Toto tvrzení bylo ilustrováno virálním videem mladé ženy pojídající celého netopýra – video ovšem pocházelo z kulinářského cestovatelského pořadu a bylo natočeno již před epidemií na tichomořském ostrově Palau. Odborníci potvrzují, že původním nositelem viru zřejmě (podobně jako u SARSu) skutečně byl čínský druh netopýrů, není však zřejmé, jak došlo k přenosu na další nositele a dále na člověka. Je nicméně málo pravděpodobné, že by k nakažení mohlo dojít pojídáním tepelně upraveného zvířete. Podobné hoaxy ve výbušném prostředí sociálních sítí v posledních dnech podněcují protičínské nálady, které jsou v mnoha částech světa tradičně silné a periodicky narůstají ve vypjatých situacích. V posledních dnech na ně upozorňují média zejména v zemích s větší čínskou komunitou, např. ve Velké Británii či Kanadě. Část úsilí zahraničních komentátorů se tak momentálně zaměřuje na vyvracení nepodložených fám a mírnění místy rasistických a sinofobních komentářů. To však není snadný úkol, protože ve hře je především silná nedůvěra k čínské vládě doma i v zahraničí, kterou Peking opakovaně posiluje svými kroky.
Falešná nemocnice a americké spiknutí
Dnes například čínská stranická média zveřejnila fotografii údajně první budovy chuošenšanské nemocnice, kterou se vláda rozhodla během několika dní vystavět v postiženém Wu-chanu, fotografie však byla rychle zpochybněna všetečnými uživateli internetu, kteří ji hned identifikovali s identickými obrázky kolujícími již delší dobu po internetu. Mnohem závažnější jsou však dosud neprokázané zvěsti, které naznačují, že nový koronavirus mohl být uměle vytvořen a mohl uniknout z jedné z wuchanských vojenských laboratoří. Tuto možnost naznačilo např. Rádio svobodná Asie, které minulý týden zveřejnilo videoreportáž čínské státní televize CCTV z roku 2018 informující o „objevení nového typu koronaviru“ čínskými vědci.
Článek ve Washington Post dále cituje bývalého důstojníka izraelských tajných služeb Danyho Shohama, který označil Wuchanský virologický institut, jediné pracoviště v Číně, které má oprávnění nakládat se smrtícími viry, za laboratoř zapojenou do tajného programu čínské armády pro vývoj biologických zbraní. O propojení civilní a vojenské složky již byla publikována celá řada studií a není pochyb o tom, že biologické laboratoře, jako jsou ty ve Wu-chanu podobné výzkumy mohou provádět. Je ovšem otázka, jak by došlo u úniku nebezpečného materiálu a jeví se to jako málo pravděpodobné. Nicméně je celkem příznačné, že tyto spekulace šíří přes sociální sítě nejčastěji sami Číňané. Stejně tak, jak upozorňuje Washington Post, se už dříve na čínském internetu začaly šířit fámy, které pro změnu považovaly virus za konspiraci ze strany Spojených států. Američtí vědci ostatně také již dříve na koronavirech (právě ve spolupráci s čínskými specialisty) pracovali.
Bude hůř
V příštích dnech lze očekávat rapidní zhoršování situace. Podle dostupných informací jsou v současnosti v čínských nemocnicích desetitisíce osob, které prokazatelně přišly do kontaktu s infekcí a čekají na otestování. Reportáže přímo z Wu-chanu, jako např. ta, kterou včera zveřejnila agentura Reuters, ukazují, že čínské nemocnice nemají kapacity, aby lidi umisťovaly do karantény, nebo alespoň hospitalizovaly. Zejména ty v samotném Wu-chanu a přilehlé provincii Chu-pej, kde je nakažených nejvíce. Mnozí se dokonce ani po dvou i více týdnech symptomů nedostali ani k testování, které by u nich potvrdilo nákazu novým koronavirem. Nemocnice jsou přitom neustále přeplněné a nabízejí ideální prostředí k nákaze, zatímco zdravotnický personál se mnohdy hroutí. Je zřejmé, že ani uzavření Wu-chanu a celé provincie Chu-pej – které tak jako tak přišlo pozdě – nemůže zabránit šíření epidemie do Číny a zbytku světa. Okolní země postupně omezují spojení s Čínou a mnohé vlády zajišťují zvláštní charterové lety, aby dostaly své občany zatím alespoň z Wu-chanu, který v tuto chvíli připomíná město z postapokalyptických filmů: skoro vše je zde zavřené, nefunguje veřejná doprava a omezen je i provoz aut. Lidé se snaží vycházet co nejméně. Radikální opatření jsou vzhledem k propojenosti dnešního světa jistě na místě, byť zatím není důvod k panice – pokud ovšem je náš obrázek o stavu věcí, založený z velké části na informacích vlády, jako je ta čínská, správný.