Si Ťin-pchingova virtuální realita

David Kurt Herold z Polytechnic University v Hongkongu na China Policy Institute Blog píše o narůstající kontrole internetu za Si Ťin-pchingovy vlády od roku 2012.

Na rozdíl od dob vlády předešlého tandemu Chu Ťin-tchao – Wen Ťia-pao (2002-2012), kdy život na síti relativně vzkvétal, Si Ťin-pchingova administrativa se naopak usilovně snaží internet zkrotit. Vychází přitom z konceptu tzv. národní internetové svrchovanosti (kuo-ťia wang-luo ču-čchüan), který chápe kyberprostor jako médium spadající do jurisdikce určitého státu. Vládní orgány tedy mohou internet regulovat podobně, jako omezují jiná média (telefon, televize, rozhlas, film apod.) pomocí národní legislativy, mezinárodních úmluv a dalších norem. Konkrétně v Číně bude mít Komunistická strana Číny možnost zajistit čistý a zdravý kyberprostor zastupující zájmy lidu. Pojem národní internetové svrchovanosti je odpovědí čínského režimu na chápání internetu jako autonomního prostoru mimo rozměr a kontrolu států a jejich legislativ, které prezentuje například Deklarace nezávislosti kyberprostoru.

David Bandurski z China Media Project uvádí, že zatím v této chvíli nelze spolehlivě určit, zda Si Ťin-pchinga vláda přináší skutečný obrat ve správě kyberprostoru, nebo zda se jedná jen politickou kampaň.

Kybernetická svrchovanost jako jeden z úhelných kamenů bezpečnosti státu je však bezesporu jedním z hlavních témat Si Ťin-pchingova vládnutí. Herold podtrhuje tři osy uplatňování národní internetové svrchovanosti Siovou administrativou:

  1. Mezinárodní PR a lobování na fórech (např. Wuzhenská světová internetová konference nebo Sedmé mezinárodní fórum pro bezpečný internet) a schůzkách (např. americko-čínská jednání). Čínská administrativa proto pozorně sledovala i nedávný soudní případ, v němž americká FBI požadovala přístup ke zdrojovým kódům Applu.
  2. Potlačování virtuálních aktivit, například určitých segmentů finančnictví, médií (např. nadějný start-up Initium) či kritických či citlivých blogů.
  3. Přísnější pravidla pro zahraniční subjekty, zejména média a poskytovatele služeb.

Herold dále tvrdí, že čínský systém kontroly internetu vede k větší informovanosti a kritičnosti Číňanů ve srovnání s občany Hongkongu. Pozoruje také, že navzdory mohutným provoláním vládních orgánů o internetové bezpečnosti a zákonnosti je v Číně i nadále velmi snadné pořídit na síti padělky značkového zboží, softwaru, filmů nebo pornografii. Proto Herold považuje stávající definice „svobody“ vs. „žádoucí kontroly“ internetu za nevyhovující.