Lidská práva jako strategický zájem USA

Summit mezi Donaldem Trumpem a Si Ťin-pchingem znovu nastoluje otázku, jakou roli hrají pro Spojené státy v dialogu s Čínou lidská práva.

Souvislosti a důsledky možné rezignace Spojených států na roli hlavního globálního garanta lidských práv a demokracie rozvádějí pozorovatelé i aktivisté ve světových médiích i na svých webech. K debatě o lidských právech vyzvala zainteresovaná světová veřejnost už ve chvíli, kdy se USA nepřipojily k otevřenému dopisu jedenácti států vyzývajících ČLR, aby zastavila nelidské zacházení s politickými vězni. (Výzvu podle všeho podepsala trochu překvapivě i Česká republika.)

“Problematika lidských práv” se častým opakováním pro mnohé stává vyprázdněným pojmem. Konkrétní podobu dodávají tomuto pojmu ve svém prohlášení členové výboru pro Čínu při americkém Kongresu (CECC) v čele s Marcem Rubiem (#FreeChinasHeroes):

“Když prezident Trump přijímá čínského prezidenta Si na Floridě, nesmíme zapomínat na muže a ženy strádající nespravedlivě ve vězení, na rodinné příslušníky, kteří nevědí, co se s jejich milovanými děje, a na odborníky, kteří mizejí jenom proto, že dělají svou práci,” uvedl Marco Rubio, předseda CECC. “Tihle lidé nejsou jen čísla ve statistice. Jsou to knihkupci, pastoři, spisovatelé a laureáti Nobelovy ceny, právníci, obránci práv. Při všem uznání šíře americko-čínských vztahů je nepřijatelné, aby prezidentovi Si jen tak prošlo porušování lidských práv. Nejen že existuje morální imperativ, abychom tlačili na okamžité a bezpodmínečné propuštění disidentů, je to taky věc spojená s našimi národními zájmy. Žádná země, která v domácí politice opovrhuje právním státem  a ignoruje lidská práva a důstojnost vlastních občanů, není důvěryhodná jako partner pro ekonomické a bezpečností otázky.”

Pozorovatelé kromě morálních závazků připomínají i zcela pragmatické zájmy USA na dodržování lidských práv. Pokud by USA rezignovaly na prosazování lidských práv v ČLR, zabránilo by to (dle Orville Schell a Susan Shirk v South China Morning Post) rozvoji zdravých vztahů USA a ČLR, už tak dost poškozených pronásledováním zahraničních novinářů, zakazováním zahraničních webů, zamítání žádostí o víza atd.

V otevřeném dopise prezidentu Trumpovi připomíná zájmy USA  Michal J. Abramowitz, prezident organizace Freedom House. Dále Trumpa vyzývá, aby se setkával se zástupci čínské občanské společnosti, odsoudil zhoršující se represe a aby konkrétně jmenoval čínské vězně svědomí, kteří jsou vystaveni mučení.

Vynechat lidská práva by byla strategická chyba. (…) Zahraniční vlády včetně té čínské podrobně sledují činnost nejvyšších amerických činitelů, a pátrají po známkách síly nebo slabosti. Politika Spojených států je nejúčinnější, když vyjadřuje morální vůdcovství a pevné trvání na podstatných principech, jako je rovnost, naděje, spravedlnost. (…) Veřejná podpora USA lidským právům v Číně ve skutečnosti chrání americké ekonomické, politické a bezpečnostní zájmy. Pokud čínská vláda omezuje základní svobody, jako například při cenzuře internetu nebo v nedávno přijatém zákoně o zahraničních nevládních organizacích, přímo tak poškozuje americké firmy a stojí tak americké hospodářství miliardy dolarů ročně. Zákon byl přijat proti silným námitkám amerických podniků. A stejná politika omezuje obyčejným Číňanům svobodu projevu, přistup k informacím – a porozumění Spojeným státům.

Apely na aktivní přístup USA v diskurzu o lidských právech doprovází i hlasy skeptické – jak k možnosti, že by Donald Trump toto téma zdůraznil, tak i vůbec k jeho morálnímu mandátu tak činit. Guardian cituje ředitele pro Východní Asii v Amnesty International Nicholase Bequelina:

“Fakt, že USA jako by se stahovaly ze své úlohy na udržování poselství o lidských právech a protestu proti jejich porušování, ovlivňuje, jak tyto [represivní] režimy jednají. Prostě si budou myslet, že za politické represe nepřichází žádná sankce. Takže je to povzbudí, a v konečném důsledku za to zaplatí obhájci lidských práv v Číně. Nebude to pěkné.” (…)  S Trumpem v Bílém domě Peking pocítí “úlevu, že ze Spojených států už nepřichází žádná silná morální autorita”.