Násilí v Hongkongu eskaluje

Předem vyhrané volby, které nejspíš neproběhnou…

Hongkong v posledních dnech zažil snad největší vlnu násilí za celých šest měsíců trvání protestů. Bezpečnostní složky obhlehly hned několik univerzit a jenom v pondělí zatkli více než tisíc lidí. S roustoucí vezěnskou populací ale zároveń klesá důvěra v policii a vládu. [Veškeré] naděje prodemokratické opozice se tak upírají na komunální volby, které mají proběhnout tento víkend. Správkyně města a její ministři už také hledají záminku, jak je zrušit. Protestní hnutí se ale svého konečného cíle – plné demokracie – bez boje nevzdá.

Je třeba ještě přitvrdit…

Takový byl závěr čtvrtého plenárního shromáždění 19. ústředního výboru KS Číny před necelým měsícem. Hongkong musí být podroben přísnější kontrole. Hongkongská policie si zjevně vzala tato slova nejvyššího stranického vedení za své a skutečně přitvrdila. Naposledy oblehla univerzitní kampusy, kde se koncentrovaly stovky protestujících za cílem blokovat okolní dopravu a stávkovat. Svět pak šokovala míra násilí ze strany policie. Prodemokratická média zachytila momenty, kdy “strážci zákona” mlátili protestujícím hlavou o betonové obrubníky nebo se smíchem vyhrožovali střelbou z poloautomatických pušek AR-15. Policisté zatýkali zdravotníky, novináře a s protestujícími zacházeli hůře než se zvířaty. Kolik bylo zraněných nevíme, protestující se bojí chodit do nemocnic, kde by je mohli zatknout.

Svůj podíl na policejní brutalitě a porušování práv protestujících má zajisté také propagandistická kampaň a ideologická práce vedená čínskými komunisty a místními propekingskými médii. Ti společně vytvořili narrativ, podle něhož hongkongské protesty řídí cizí mocnosti. Absurdní a nepodložené výroky mají drtivé dopady. Bezpečnostní síly k mnohým obyvatelům Hongkongu skutečně přistupují jako ke špionům, jak dokládá i případ zadržovaného bývalého zaměnstance britského konzulátu Simona Chenga. Ten byl během pracovní cesty v ČLR jako agent zatčen, mučen a vyslýchán. Neskrývané nadšení policistů během zásahů a nelidské zacházení s mladými lidmi v černém tak může pramenit z představy, že nejde o spoluobčany, ale o nepřítele.

Nedávno uniklé dokumenty týkající se Sin-ťiangu (oblast na severozápadě Číny) jasně ukazují, že KS Číny vnímá jakékoliv náboženství a hodnotový systém založený na idealismu za nemoc, kterou je třeba vymýtit. Jako lék proti náboženským menšinám v regionu naordinovala Strana síť koncentračních táborů, policejní stát a vymývání mozků (s tímto termínem oficiálně dokumentace KS Číny operuje). Je proto alarmující, že stále více aktérů čínské propagandy volá po sinťiangském řešení Hongkongu. Zdá se, že také postmaterialistické hodnoty hongkongských demonstrujících vnímá KS Číny jako škodlivý virus. Koneckonců očkování pro bývalou britskou kolonii v podobě “vlastenecké” výchovy již bylo oznámeno.

Demokracii nebo smrt

Jistou naději na usmíření a náznak pokojného řešení by mohly poskytovat nadcházející komunální volby. Hongkongští protestující jsou si celkem jisti, že tento víkend vyhrají. I proto, že kromě velké podpory napříč občanskou společností, se nově proti policejním zákrokům vymezily i jinak propekingské náboženské obce. Dá se tedy očekávat, že by i tradičně modré (propekingské) okrsky mohly zežloutnout (barva prodemokratického tábora). Jejich vítězství by mohlo vést také k vyšší šanci při volbě správce města, kde komunální politici hrají zásadní roli. Z toho důvodu jsou místní volby nebezpečím, které je třeba eliminovat. Hongkongská vláda už naznačila, že jejich konání pod záminkou bezpečnosti zruší.

Pokud ale skutečně hongkongské, potažmo pekingské úřady přistoupí k tomuto řešení, nedá se očekávat nic jiného než masivnější protesty, více násilí a eskalující zoufalství mezi nespokojenými obyvateli bývalé britské kolonie. Toto předpokládané vyústění současné situace by mohlo přivést Hongkong definitvně na cestu občanské války. Pekingu nicméně zjevně již nejde o ekonomickou budoucnost Hongkongu, ale o kontrolu nad tamní polodemokratickou společností, která dlouhodobě poskytuje útočiště pro různé kritiky režimu.

Ačkoliv to přes záběry násilných střetů mezi policií a protestujícími nemusí být vidět, protestní hnutí má stále jasně formulované požadavky. Většinu z nich zastiňuje ten hlavní. Není to nezávislost, jak často argumentuje Peking, ale nastolení plné demokracie. Současný koloniální politický systém ovládaný centrální vládou vnímají protestující jako největší překážku pro sociální spravedlnost. Nevěří své vládě ani policii, chtějí celkovou reformu vládních struktur. Za to jsou mnozí z nich také ochotni zemřít. Pro Peking jsou ale hongkongští demokraté nemoc – a tu je třeba vymýtit.

Publikace tohoto článku: Lidové noviny, 22.11.2019