Občan přes úžinu, dohody přes palubu

Případ tchajwanského občana Lee Ming-cheho, drženého na čínské pevnině v rozporu s mezinárodními úmluvami v izolaci, odráží současnou úroveň čínsko-tchajwanských vztahů, jakož i situaci po přijetí nového zákona o zahraničních neziskových organizacích.

Lee Ming-che (Li Ming-če, 李明哲) zmizel v polovině března během cesty z Macaa na pevninu. Peking vzápětí připustil, že Ming-cheho zadržel pro ohrožení státní bezpečnosti, čímž byly zřejmě myšleny jeho diskuze na WeChatu a dovoz politické literatury na pevninu. V případech klasifikovaných jako “bezpečnostní zájem” existuje vysoké riziko mučení zatčených. Dle shrnutí Jerome A. Cohena a Yu-jie Chen z Newyorské univerzity je na tomto konkrétním případě pozoruhodná především suverenita, s jakou Peking porušuje své vlastní dohody s Tchaj-wanem:

Živě to ilustruje odhodlání Pekingu za současné politické situace pozastavit dodržování důležitých dohod s ostrovem. Odhaluje to nejen, jak mizivé uznání má čínská vláda pro to málo z ochrany lidských práv, jež je zakotveno v Dohodě o soudní spolupráci, ale i potřebu zavést účinné způsoby k vymáhání této dohody. Peking vyjevil svou krátkodobou agendu: nespolupracovat s vládou pod prezidentkou Tsai. Ovšem dlouhodobé důsledky této akce – zničení důvěryhodnosti a legitimity institucí pro vztahy přes [Tchajwanskou] úžinu – nejsou v zájmu ani samotného Pekingu. Pokud budou dohody odsouvány, kdykoli se to politicky hodí, nebude jim na Tchaj-wanu už nikdo věřit. Co pak Pekingu zbude v rukávu k zachování spolupráce a stability?

Tyto obavy potvrzuje i vyjádření tchajpejského primátora Ko Wen-je, jenž čínský postup v případě pana Lee označil za “divný” a “proti globálním normám”. Zmínil rovněž obavu o osud srpnové sportovní “univerziády”, na niž má ČLR poslat sedmisethlavou výpravu. Pokud se do té doby osud Lee Ming-cheho kladně nevyřeší, ptá se Ko Wen-je: “Komu asi budou diváci držet palce, pokud dojde v čínsko-americkém klání na souboj muže proti muži?”

Návštěvy nejbližších zakázány

Jak je v podobných případech typické, manželka pana Lee nedostala žádné informace o tom, co se s jejím mužem stalo, natož aby se s ním mohla spojit. Její plánovaná cesta do Pekingu byla ze strany čínských úřadů zrušena. Citujeme ze zprávy New York Times:

Manželka, paní Lee Ching-yu, uvedla na tiskové konferenci na tchaojüanském mezinárodním letišti (severní Tchaj-wan), že jí bylo ze strany ČLR zrušeno cestovní povolení na pevninu. Tím pádem nemůže legálně nastoupit do letadla (…), a tak se přesvědčit o situaci svého manžela Lee Ming-cheh. (…) Vypadá to, že ČLR kontaktovala paní Lee neoficiálními kanály, aby ji umlčela. Paní Lee řekla, že neoficiální “vyjednavač” jí předložil kopii dopisu jakoby od jejího manžela. Lee Ching-yu tvrdí, že manžel dopis napsal proti své vůli a že odmítá jakékoli dopisy a vyjádření od něj, dokud ho neuvidí.

Výše citovaní Cohen a Chen nazývají celý případ byrokratickou fušeřinou a příkladem nedostatečné koordinace mezi čínskými úřady s překrývající se agendou.

Pokoutní metody “komunikace” nejsou bohužel v čínské praxi na nejrůznějších úrovních – včetně mezinárodní – ničím novým (připomeňme pokusy dojednávat zakázky v jednotlivých zemích EU za současného porušování evropských pravidel).

Případ rovněž dokládá, že Peking, pokud jde o vedení soudních záležitostí, upřednostňuje tajná vyjednávání skrze neoficiální prostředníky před průhlednými procedurami. Stejně tak dává přednost nekontrolovatelnému věznění v izolaci před řádným právním procesem. Zdánlivé uplatňování “domácího vězení” znemožňuje právní ochranu zaručenou pro normální zadržené.