Obrovskému skandálu čelí v několika posledních dnech nakladatelství Cambridge University Press, které na politickou objednávku z Pekingu samo cenzurovalo obsahy svých odborných publikací pro čínské čtenáře. V reakci na odpor, který tento bezprecedentní útok na svobodu slova vyvolal mezi západními i čínskými vědci, CUP v pondělí po několika dnech od cenzury zase upustilo. Celá aféra však jen ilustruje širší problém postavení represivního režimu v globalizovaném světě.
Blokuj, nebo budeš blokován
Minulý týden se nakladatelství univerzity v Cambridge (Cambridge University Press, CUP) podřídilo požadavku Tiskové a publikační správy ČLR odstranit ze svých čínských stránek 315 vědeckých článků z časopisu China Quarterly a přes tisíc elektronických knih na témata z hlediska ČLR “citlivá” – události na Tchien-an-men v roce 1989, Mao Ce-tung, kulturní revoluce apod. Pozorovatelé přitom poukazují na cenzorský šlendrián; mezi blokovanými texty byly některé zcela neškodné, zatímco mnoho kritických článků zůstalo uživatelům k dispozici. Cenzoři se zjevně ani neobtěžovali odstraněné texty číst – škrtali prostě podle klíčových slov.
V pondělním oficiálně publikovaném rozhodnutí články opět zpřístupnit CUP uvádí, že cenzura článků byla míněna jako dočasná a měla sloužit pouze k tomu, aby velká většina ostatních článků zůstala přístupná čínské akademické obci.
Informační válka
Ke stažení dvou produktů z čínského trhu se přiznala i společnost LexisNexis – Bussiness Insight Solutions (poskytovatel právních a obchodních informací). Kromě akademických nakladatelství se čínskému “vývozu cenzury” podvolují i některé mocné obchodní společnosti – např. firma Apple nedávno stáhla na pokyn čínských úřadů ze svého e-shopu v ČLR aplikace na obcházení internetové cenzury pomocí VPN. Ironické na tom je, že se svou vlastní vládou neváhá Apple bojovat za právo na soukromí svých uživatelů. V Číně naopak na přání úřadů mnohem drastičtější zásahy bez protestů promptně vykonává.
Všeobecná cenzura a omezování akademických svobod se v ČLR prudce zhoršily po nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012. Bill Bishop dává současný “vývoz cenzury” do spojitosti se Siovou kampaní proti “historickému nihilismu”, tedy jakémukoliv zpochybňování “historických výdobytků” Komunistické strany Číny (například kritikou excesů Kulturní revoluce):
Tlak na cenzuru China Quarterly je součástí kampaně proti “historickému nihilismu” a rovněž součástí širší informační války, kterou Komunistická strana Číny čím dál znatelněji vede i mimo své hranice. Austrálie se již do takové války probudila a ostatní západní země pomalu dotahují.
Západní i čínští akademici proti cenzuře
Reakce akademického světa na sebe nenechala dlouho čekat. Představitelé západní vědy neskrývali své pohoršení a pochybnosti o budoucí důvěryhodnosti Cambridge University Press. (Shrnutí nejrůznějších reakcí zde.) Otevřený dopis CUP publikoval historik James A. Millward, mj. autor vynikající monografie o Hedvábné stezce (The Silk Road: A Very Short Introduction, OUP 2013; tu si dovolujeme touto cestou doporučit prezidentu Institutu Nové hedvábné stezky Janu Kohoutovi, dříve než si čínská cenzura došlápne i na ni):
Ještě větší problém je, že pokud China Quarterly a ostatní časopisy z Cambridge – mocné instituce s globálním dosahem, nikoli nějací zranitelní jednotlivci – prostě vyhoví požadavku na cenzuru bádání o těchto tématech, budou potom vědci v Číně i mimo ni ještě ochotni pracovat na tématech jako je Taiwan, Tibet, Sin-ťiang, Ujguři, Tchien-an-men, obhájci nezávislosti Taiwanu, Liou Siao-po, dalajlama, čínský disent, Fa-lun-kung atd.? Nebo si raději vyberou bezpečnější témata? A co si asi tak myslí lidé, kteří jsou předmětem těchto článků, o rozhodnutí je stáhnout?… Stojí za povšimnutí, že témata a osobnosti, které se CUP rozhodla tak lehkovážně vycenzurovat, se týkají z větší části různých menšin a politicky bezprávných skupin.
Millward také upozorňuje, že CUP neměla žádný reálný důvod čínské straně ustupovat. CUP je v Číně věhlasné jméno a například její učebnice angličtiny pro děti patří mezi nejoblíbenější v zemi. Pekingské úřady by si dobře rozmyslely CUP šmahem v Číně zakázat, protože by to vyvolalo mnohem větší pozdvižení, nežli odborné články, které čtou pouze specialisté.
Navzdory tlaku vyvíjenému na čínské akademické prostředí se na podporu svobody bádání vyslovili i někteří zástupci akademického světa v ČLR, byť samozřejmě opatrněji. Podporu rozhodnutí CUP uvolnit blokované články vyjádřili čínští intelektuálové a blogeři. Jejich implicitní protest proti cenzuře byl ovšem hned sám zablokován; stejně jako široce sdílené a nadšeně komentované vyjádření v čínštině, které CUP vyvěsila na Weibo po svém rozhodnutí od cenzury upustit.
Rozhodnutím CUP od cenzury odstoupit informační válka nekončí, ale spíše začíná. Mimo jiné dává tušit, jak si ČLR představuje svobodný tok informací v rámci svého pojetí “globalizace 2.0”.