Společenské vědy pod tlakem ideologické kampaně

Čínská akademie společenských věd provedla důkladnou sebereflexi a v sérii sborníků podrobila kritice nežádoucí ideologické tendence ve vlastních řadách, popisované ve stranickém oběžníku známém jako Dokument č. 9.

Na čínské sociální síti Weibo sdílel minulý měsíc uživatel TongZongjin fotografie textů z antologie esejů, publikovaných v reakci na kritiku Čínské akademie společenských věd (ČASV) ze strany Ústřední komise pro stranickou disciplínu. Předmětem kritiky se staly nežádoucí ideologické trendy, které Strana v ČASV identifikovala již v roce 2014. V té době vrcholila kampaň proti korupci a s ní propojená kampaň za posílení ideologické ortodoxie ve straně.

Nežádoucí trendy straničtí činitelé specifikovali v tzv. Dokumentu č. 9, interním stranickém sdělení, které uniklo na veřejnost a které výslovně pojmenovalo ideové projevy, které je třeba potírat jako „falešné ideologické trendy, postoje a aktivity.“ Kritizované projevy zahrnují prakticky všechy základní hodnoty liberální demokracie jako jsou „západní ústavní demokracie“, „univerzální hodnoty“, „západní pojetí žurnalistiky“ a „historický nihilismus.”

Zásadní význam Dokumentu č. 9 potvrzují následné kampaně proti všem  chybným ideovým tendencím v dokumentu identifikovaným. Prezident Si zavedl pojetí role médií z éry Mao Ce-tunga, provedl zátah na liberální mikroblogery a podrobil také čínské novináře povinnému školení o „marxistickém pohledu na žurnalistiku.“ Vyšší vzdělávací instituce prodělaly kampaň proti „západním hodnotám“, a byla schválena řada právních předpisů s cílem udržet „ideologickou jistotu.“

Jak dokládají skeny na TongZongjinově profilu, ČASV se v pudu sebezáchovy usilovně snažila napravit svou reputaci v očích strany. Eseje na svoji obranu, které ústav publikoval v prosinci 2015, se zaměřují na kritiku historického nihilismu a na nežádoucí mylné představy o existenci univerzálních hodnot a ústavní demokracie, tedy vesměs úchylky vypočítané v Dokumentu č. 9.

Ústavní demokracie jako projev diktatury buržoazie

Výraz „historický nihilismus“ se v ČLR objevil po prodemokratickém hnutí v roce 1989. Rozumí se jím jakýkoli popis historických událostí, který by mohl zpochybnit „nevyhnutelnost” nástupu Komunistické strany k moci nebo správnost dalšího vývoje Číny nynějším směrem. V předmluvě k dokumentu autoři deklarují věrnost marxistické ideologii a filozofii. Předmluva je obecně výčtem prostředků používaných na obranu proti historickému nihilismu; mezi všemi ve světle událostí posledních měsíců ční poznámka o „marxistických internetových armádách“. Připomeňme, že součástí boje proti “historickému nihilismu” je i kontroverzní klauzule připravovaného občanského zákoníku, která má zamezit hanobení hrdinů a mučedníků ČLR.

Úvod k esejům proti zbylým třem chybným tendencím, publikovaným loni v létě, se vyjadřuje konkrétněji a nabízí jasnější argumentaci. Ústavní demokracie, první kritizovaná tendence, byl pojem hojně diskutovaný i ve stranickém tisku v roce 2013. V Dokumentu č. 9 je konstitucionalismus kladen do těsné souvislosti s kapitalismem a “diktaturou buržoazie” – což je termín, jímž pisatel shrnuje principy dělby moci, soutěže politických stran a parlamentního systému.

Neexistenci univerzálních hodnot a nepoužitelnost ústavní demokracie se autoři předmluvy snaží doložit příklady z nedávné historie. Přitom ve stylu úvodníku ve stranických novinách mísí truismy z teorie společenských věd s paranoiou vlastní rétorice oficiálního jazyka ČLR.

Neúspěchy západního světa jsou interpretovány jako výsledek právě oněch kritizovaných “tendencí”, jimiž se Západ politicky odlišuje od Číny a z jejichž pozic ČLR kritizuje – veden čistě sobeckými zájmy. Historická podmíněnost “hodnot” se používá jako nástroj k ospravedlnění kritizovaných jevů.

Poté, co skončila Studená válka, země, které byly řízeny v duchu principu univerzálních hodnot, byly jedna po druhé zničeny, vrženy do válečných plamenů nebo do každodenního chaosu. Klasickými případy jsou Afghánistán, Írák, Sýrie, Lýbie a Jemen. Je jasné, že systém západních kapitalistických hodnot přinesl těmto zemím ne spásu, ale namísto toho bouři a katastrofu. Tyto země dostaly lekci, že na světě není nic takového jako univerzální hodnoty, které by bylo možné uplatňovat na všechny společnosti, země a lidi. Hodnoty byly vždy produktem historických podmínek  – zvláštní společenské, hospodářské a politické skutečnosti, a každá hodnota je tak specifická, historicky podmíněná a neoddělitelná od jistých socioekonomických a politických vztahů. Takzvané abstraktní “univerzální hodnoty”, které by přesahovaly třídy a dějiny, nemohou v reálu existovat. “Univerzální hodnoty” obhajované jistými individui, obsahují implicitní politický postoj a jednoznačný pokus: jsou ideologickou pastí nalíčenou našemu národu s cílem zničit status marxismu a nahradit ho ideologií západní buržoazie. Jsou zásadním popřením vůdcovství Čínské komunistické strany, popřením vedoucí pozice marxismu, popřením státního systému lidově-demokratické diktatury a popřením socialistického systému.

Společenské vědy, donedávna relativně otevřený prostor pro odbornou diskuzi i na citlivá témata, se od vydání Dokumentu č. 9 v roce 2013 postupně uzavírají pod tlakem stranické ortodoxie.