Potřebuje Čína svoji #MeToo kampaň?

Poslední Sinica Podcast projektu SupChina přinesl rozhovor s Letou Hong Fincher, autorkou knihy Leftover Women: Resurgence of Gender Inequality in China (Ženy na ocet: Návrat genderové nerovnosti v Číně, 2014), v němž se badatelka spolu s autory podcastu Kaiserem Kuo a Jeremym Goldcornem zabývá v poslední době diskutovanou otázkou postavení žen v ČLR.

Ve své první knize zaměřené na život žen v Číně rozebírá Leta Hong Fincher problematiku tzv. „leftover women“ (čínsky šeng nü 剩女), „žen na ocet“ neboli žen, které i po překročení nepsané společensky přípustné hranice pro založení rodiny zůstávají svobodné a bezdětné. Jedná se převážně o vysokoškolsky vzdělané, profesně úspěšné a vlastními silami zajištěné ženy žijící ve velkých městech.

Důvody jsou – podobně jako na Západě, ale i jinde ve východní Asii včetně Japonska, Koreje nebo Tchaj-wanu a Hong-kongu – složité. Život těchto svobodných žen v čínské společnosti zaznamenává jistý pozitivní vývoj, a jako krok na cestě k zrovnoprávnění žen a symptom formování občanské společnosti v ČLR nepatří právě k vládou podporovaným jevům. Celé téma je jedním z mnoha aspektů „genderového problému“ v Číně, o němž protagonisté v podcastu hovořili.

Prvotní otázka podcastu zněla, zda Čína potřebuje – nebo v budoucnu bude mít – podobnou kampaň, jako byla kampaň #MeToo, jež na podzim zahýbala západními sociálními sítěmi. Nebo lépe: zda v ČLR vůbec může dojít k podobnému odhalení a odsouzení sexuálního obtěžování či vydírání a sexuálně motivovaných útoků na ženy, jako se to stalo v souvislosti s kauzou Harveyho Weinsteina v Hollywoodu.

Opovažte se být znásilněny

Leta Hong Fincher se pokusila na problém podívat v širším kontextu, aby vysvětlila, proč čínská společnost na podobnou kampaň není ani zdaleka připravená. V první řadě zde podle ní de facto neexistuje legislativa a právní podpora pro ženy, které se stanou terčem sexuálně motivovaných útoků, domácího násilí či se setkají s genderovou diskriminací např. ve škole či zaměstnání. Tyto problémy jsou v ČLR naprosto běžné, a vzhledem k přežívajícímu konzervatizmu podmíněnému konfuciánstvím jsou ženy, které by se odvážily o svých zkušenostech veřejně promluvit, společností odsuzovány.

Vláda navíc opakovaně zasahuje proti jakýmkoli „feministickým aktivitám“, které se pokoušejí na situaci upozornit. Např. v roce 2015 takto úřady zakázaly kampaň feministické iniciativy Feminist Voices (Nü-čchüan č‘ šeng 女权之声), která se zaměřovala na sexuální obtěžování ve veřejném prostoru, a pět aktivistek známých jako „Feminist Five“ bylo u příležitosti mezinárodního dne žen 8. března 2015 dokonce zatčeno.

Otevřenost ničí harmonii

Hlavní problém s jakoukoli kampaní proti sexuálnímu obtěžování v Číně podle Lety Hong Fincher spočívá v tom, že se jedná o „společensky destabilizační“ téma a hovořit otevřeně o těchto problémech narušuje „harmonii ve společnosti“. Vláda má navíc, pokud jde o ženskou problematiku, v posledních letech docela jiné starosti, které velice úzce souvisejí s narůstajícími demografickými problémy. I vzhledem k politice „plánované porodnosti“ (ťi-chua šeng-jü 计划生育, anglicky známé jako „one child policy“ neboli „politika jednoho dítěte“) zavedené v 70. letech začíná čínská populace stárnout a narůstají obavy, že seniory brzy nebude mít kdo živit. Již několik let před zrušením „plánované porodnosti“ v roce 2015 začala čínská vláda rozehrávat mediální kampaň naléhající na vzdělané ženy ve městech, aby zakládaly rodiny a rodily děti. Podle Lety Hong Fincher se zhruba od roku 2007 začaly ve vlivných čínských periodikách objevovat články, v nichž se vůbec poprvé objevil onen termín „šeng nü“ (dosl. „zbylé ženy“). Články rovněž poprvé v tomto kontextu zmiňují termín „su-č‘“ 素质, čímž se myslí „kvalita“ nebo „úroveň“ (objevují se spojení jako „kuo-min su-č‘“ 国民素质, „kvalita/úroveň občanů“ nebo „kche-süe wen-chua su-č‘“ 科学文化素质, „vědecká a kulturní úroveň“). Termín „zbylé ženy“ je přitom silně negativně zabarvený a v médiích se mimo jiné zdůrazňuje „náročnost“ či „vybíravost“ těchto žen s ohledem na volbu partnera.

Kvalitní samice nesmějí zůstat single!

Jedním z cílů čínské společnosti podle oficiální rétoriky mělo a má být „zvyšování úrovně občanů“ (tchi-kao kuo-min su-č‘“ 提高国民素质), přičemž Leta Hong Fincher v této souvislosti hovoří přímo o eugenice. Čínským úřadům leží na srdci starost o to, aby tyto vzdělané a zajištěné ženy s vysokou „su-č‘“ zakládaly rodiny, a nepromrhaly tak svůj genetický potenciál. To je primárním zájmem čínské vlády a Strany, pokud jde o genderovou problematiku, a přílišná „feminizace“ je s ním v přímém rozporu, protože hlavním úkolem žen je rodit děti a pečovat o rodinu.

Jakákoli kampaň ve stylu  #MeToo tedy nejen nemá šanci na podporu široké veřejnosti, která je silně konzervativní a do značné míry šovinistická (slovy Lety Hong Fincher přímo „hluboce sexistická a misogynní“), ale nemá především šanci na podporu ze strany čínských úřadů ani médií. Je zřejmé, že země, kde je feminismus i přes určité úsilí vyvinuté Stranou v 50. a 60. letech stále ještě v plenkách, a navíc tvrdě pronásledovaný, na podobnou kampaň zatím není zdaleka připravena. Nelze se proto divit, že se většina čínské populace o této kampani probíhající na v ČLR blokovaných západních sociálních sítích ani nedozvěděla.