V srpnu publikoval estonský Ústav pro zahraniční politiku (EVI, Eesti Välispoliitika Instituut) policy brief Filipa Jirouše, externího spolupracovníka projektu Sinopsis, v němž shrnuje dosavadní zkušenosti s platformou 16+1, včetně té české. Jiroušův text také rekapituluje krátké video z dílny EVI.
Text čerpá z výzkumu projektu Sinopsis a jeho externích spolupracovníků a dochází k závěru, že Pekingu nikdy v tomto regionu nešlo o ekonomickou spolupráci, ale pouze o posílení vlivu na participující státy a instituce jako EU nebo NATO, jichž jsou členy.
Na stejné téma nedávno uveřejnili články i ředitel Sinopsis Martin Hála a profesorka Olga Lomová. Oba se ve svých textech pozastavují nad nerozhodností současné české zahraniční politiky ohledně vystoupení ČR ze 16+1. A to i přesto, že v srpnu opustily tuto čínskou platformu Estonsko a Lotyšsko, čímž následovaly loňského příkladu Litvy. Ze šestnácti tak zůstalo čtrnáct (po přistoupení Řecka v roce 2019 se dočasně mluvilo o 17+1).
Zatímco absence slibovaného prohlubování ekonomické spolupráce a miliardových čínských investic do států 16+1 je již poměrně známým faktem, méně se mluví o prokazatelném zapojení vlivových a zpravodajských orgánů ČLR v akcích pod nálepkou 16+1. Ty popsal projekt Sinopsis a jeho spolupracovníci již loni v prosinci a letos v červenci pro americký China Brief. Před pronikáním čínských zpravodajců mezi české akademiky pravidelně varuje i BIS.
Část států 14+1 zvažuje odchod z platformy nebo alespoň utlumení účasti na jejích aktivitách (které jsou i tak od nepovedeného virtuálního summitu v roce 2021 na minimu), ale Polsko jde přesně opačným směrem. Konkrétní kroky polské vlády, která se snaží spoluprací s ČLR „vyvažovat“ upadající vztahy s EU a USA, detailně popsal pro Sinopsis v půlce srpna Łukasz Sarek. Sarek i Jirouš se navíc shodují, že úloha Polska je pro ČLR klíčová i kvůli vlivu Varšavy na Ukrajinu. Podle nich je pravděpodobné, že Peking bude chtít využít Polsko pro lepší přístup k poválečné ekonomické obnově ukrajinského státu.