Státní bezpečnost v Hongkongu
Bezprecedentní útok na občanské svobody v Hongkongu uvalením Zákona o státní bezpečnosti na „autonomní“ oblast dosud ušetřenou přímého působení čínské politické policie (Kuo-an-pu čili MSS, obdoba někdejší StB, Stasi či KGB) vyvolal ve světě značné pobouření. Demokratické, převážně evropské státy iniciovaly protestní rezoluci v Radě pro lidská práva (HRC) při OSN. Většina států, jež měly s Hongkongem vzájemné dohody o vydávání obviněných osob, je ve světle dramatického zvratu v právních poměrech v enklávě pozastavilo, nebo rovnou zrušilo.
V České republice se kritickou reakci na potlačení smluvně zaručených svobod obyvatel Hongkongu podařilo „přátelům (neexistujících) čínských investic“ zablokovat. Naše delegace v Ženevě se – zjevně pod tlakem z Prahy – k protestní rezoluci demokratických států nepřipojila. Volání po zrušení extradiční dohody, jež by mohla vzhledem k extrateritoriálním ustanovením v zákoně o státní bezpečnosti vést k velmi povážlivým diplomatickým a právním komplikacím, vláda odmítla s pozoruhodným argumentem, že naše dohoda je zvláště dobře napsaná, a případné vydání osob by stejně musela stvrdit svým podpisem ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Přitom právě u současného vedení ministerstva spravedlnosti (a vnitra) se člověk neubrání dojmu, že by jim vydání některých českých občanů do Hongkongu, a dále do ČLR, nebylo úplně proti mysli…
Pomsta za Tchaj-wan
Zatímco v případě Hongkongu se Česká republika drží stranou, rozhořela se v zemi intenzivní debata o Tchaj-wanu v souvislosti s nadcházející návštěvou předsedy Senátu ČR Miloše Vystrčila. Senát je nezávislá instituce a její předseda druhým nejvyšším ústavním činitelem; nedosáhne na ně čínská ambasáda ani její čeští přátelé, takže těm se (zatím) nepodařilo přes veškeré snahy cestě zabránit. Místo toho bombardují Senát a Vystrčila temnými hrozbami o strašlivé pomstě ze strany svého oblíbeného investora, ČLR. Padají při tom dost kuriózní argumenty.
Jako neformální mluvčí volného uskupení přátel investic a odpůrců návštěvy (PION) vystupuje na veřejnosti místopředseda vlády, ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Na jeho dlouhodobé propojení s čínskými zájmy v ČR jsme poukázali několikrát; případní zájemci mohou detaily prostudovat diskrétně v soukromí, abychom ušetřili tuto zemi další vlny pokleslých vulgarismů, které nepřispívají k politické ani k jazykové kultuře.
Neoddělitelná součást propagandy
Na argumentaci předsedy Hamáčka ohledně Vystrčilovy cesty zaujme především to, jak důsledně se drží oficiální čínské linie a přejímá prakticky doslova její postoje. Podobně jako jeho blízký spolupracovník Jaroslav Tvrdík, hlavní „tvář“ poněkud nezřetelných čínských investic a naopak velmi reálně existující Smíšené česko-čínské komory, absorbuje pan Hamáček bez problémů i některá, řekněme odvážná stanoviska čínské strany. Člověk musí vzpomenout památného výroku předsedy Maa o „prázdných listech papíru, na něž je možno psát ty nejkrásnější znaky“: čím povrchnější znalost dané oblasti, tím větší ochota přijmout hotový ideový konstrukt ochotně nabízený čínskými soudruhy.
Hamáček argumentuje především tím, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan „jde proti české zahraniční politice“, konkrétně proti principu jedné Číny. Česká republika si přitom od uznání zásady jedné Číny ihned po svém vzniku v roce 1993 důsledně vyhrazuje právo na vlastní interpretaci tohoto obecného principu, která je v podstatných bodech odlišná od té čínské. Naše diplomacie se vždy distancovala od interpretace ČLR, podle níž je Tchaj-wan „neoddělitelnou součástí“ a „provincií“ ČLR — prostě proto, že takové tvrzení je v očividném rozporu s hmatatelnou realitou. Česká politika jedné Číny také nikde nestanoví, kdo z českých představitelů může a nemůže Tchaj-wan navštívit. Vystrčilova cesta tak možná narušuje čínskou oficiální linii, ale nikoliv českou zahraniční politiku. To je poměrně zásadní rozdíl.
Ekonomická diplomacie… s Tchaj-wanem
Podobně nehorázné je tvrzení, že Vystrčilova cesta představuje „narušení územní integrity ČLR“. Tak trochu to připomíná starý normalizační vtip, že Západ se po celém světě vměšuje do vnitřních záležitostí SSSR. Při nedávné debatě s Vystrčilem v Otázkách Václava Moravce nakonec Hamáček vytasil – dokonce dvakrát – zásadní argument: Vystrčilův iPad je přeci vyroben v Číně! Ano, iPady vyrábí pro americkou firmu Apple v Číně… tchajwanská společnost Foxconn (Hon Hai). Foxconn je současně dobrým příkladem, v čem jsou pro nás vztahy s Tchaj-wanem přínosnější než družba s Čínou.
Foxconn je od začátku tisíciletí jedním z největších zahraničních investorů v ČR. Do země přinesl pokročilé technologie a výrobní kapacity, které zaměstnávají tisíce lidí. Jeho česká pobočka je také jedním z největších exportérů v zemi. To křiklavě kontrastuje s „vlajkovou lodí čínských investic“, dnes již nefunkční společností CEFC, protežovanou ve své době českými politiky, včetně Hamáčka. Po té zůstaly namísto investic jen horentní dluhy a obrovská mezinárodní blamáž, když byl představitel jejího „neziskového“ křídla odsouzen v USA za mezinárodní korupci a její předseda a poradce českého prezidenta zmizel přímo v ČLR samotné.
Kontrast mezi těmito dvěma investory z Tchaj-wanu a z ČLR sotva může být výmluvnější. Foxconn navíc podle Financial Times začíná pod vlivem nových amerických cel a dalších omezení pomalu přesouvat výrobu z Číny do dalších zemí. To by mohlo otevírat zajímavé příležitosti i pro ČR, kde má společnost již svoji základnu. Dozajista vhodné téma pro trochu „ekonomické diplomacie“ během Vystrčilovy návštěvy na Tchaj-wanu.