V úterý proběhla během jednoho dne v Praze hned dvě okázalá setkání “starých přátel Číny”. Starým přátelstvím se v tomto případě rozumí poměrně mladá družba s čínskými soudruhy; většina starých přátel Číny viděla normálního Číňana mimo orgány státostrany leda tak z okna byznysové třídy nových leteckých spojení s ČLR. Tak trochu jiná setkání přátel Číny, méně pompézní a s nulovou účastí oficiálních českých představitelů, proběhla pár dní předtím během návštěvy čínského exilového spisovatele Liao I-wu a vdovy po zesnulém nositeli Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi, paní Liou Sia.
Z obou družebních setkání bylo podstatnější “Druhé rozvojové fórum Číny a zemí střední a východní Evropy” v Míčovně Pražského hradu. ”Zeměmi střední a východní Evropy” se v tomto kontextu rozumí myšlenkový konstrukt obnovené východní Evropy, tentokrát pod čínským, nikoliv sovětským vedením. Exponenty nově konstruované východní Evropy u nás jsou, tak jako té staré, vesměs bývalí členové KSČ. Fórum v Míčovně se nicméně spíše než celému východnímu bloku věnovalo dvoustranným česko-čínským vztahům (v jejich družebním pojetí).
Soudružská kritika nešvarů
Akce v Míčovně byla pozoruhodná v jednom ohledu. Na rozdíl od celé záplavy podobných akcí v posledních letech zazněla tentokrát od přítomných českých představitelů opatrná (velmi opatrná) kritika některých “nedostatků” ve vzájemných vztazích, např. nevyrovnaného obchodu či po pěti letech stále převážně jen mýtických čínských investic. Opatrné tepání nešvarů pečlivě vyvažovala optimistická družební rétorika v duchu někdejší soudružské “konstruktivní kritiky”.
Opatrná změna tónu měla zřejmě naznačit novou, střízlivější fázi česko-čínských vztahů, jakýsi restart restartu nebo “restart 2.0”. Všem je dnes jasné, že původní Zemanův “restart” skončil fiaskem; namísto čínských investic jen hora dluhů; prezidentův čínský poradce záhadně “zmizený” v Číně; CEFC na pokraji bankrotu. Nový trend z Míčovny má zřejmě signalizovat: “moc se to nepovedlo, ale teď už to bude lepší”.
Nové větry
“Nový vítr” mají zosobňovat “nové” tváře: na české straně Jan Kohout místo Jaroslava Tvrdíka, na čínské nový velvyslanec Čang Ťien-min a představitelka státní agentury CITIC Žen Sia namísto zmizeného předsedy CEFC Jie Ťien-minga. Kohout i Tvrdík sdílejí jako bývalí členové Strany řadu charakteristik; Kohout je však pro veřejnost – i pro své čínské protějšky – mnohem přijatelnější.
Zajímavé bylo rozdělení družstev s druhou družební akcí, takto již třetí konferencí Centra bezpečnostních studií FSV UK sponzorovanou čínským velvyslanectvím a firmou Huawei (letos ji nahradil Home Credit), tentokrát ke čtyřicátému výročí Tengových reforem. Na tu dorazil do Vlasteneckého sálu Karolina mj. člen představenstva CEFC Štefan Füle; v Míčovně zástupce CEFC vidět nebylo, což je vzhledem ke snaze setřást balast minulosti celkem logické.
Obě akce naopak stihl navštívit neúnavný bojovník proti dalajlámismu, bývalý premiér Nečas, dramaticky sestřelený z pozice v čele státu právě před zahájením původního “restartu”. V Míčovně se mu dostalo čestné pozornosti v podobě interview pro čínskou státní televizi. Nový vítr může znovu nastartovat i některé ne právě nejčerstvější tváře české politiky.