ČLR a Kambodža oslaví letos šedesát let vzájemných vztahů návštěvou premiéra Li Kche-čchianga v Phnompenhu. Peking vyslovil kambodžskému vedení neutuchající podporu v prekérní situaci, kdy se od režimu premiéra Hun Sena odvracejí Spojené státy i Evropská unie v reakci na soudní rozpuštění opoziční Kambodžské národní strany záchrany v listopadu loňského roku.
V Kambodži mají letos – po zrušení opozice – proběhnout parlamentní volby; na rozdíl od západních imperialistů, kteří by se pořad někde vměšovali, Peking slovy náměstka ministra zahraničí Kchung Süan-joua
respektuje a podporuje cestu vývoje, kterou si zvolil lid Kambodže, a věří, že nastávající volby mohou pod dohledem všech stran odrážet jejich férovost a vybrat stranu a vůdce, který lid uspokojí.
Náměstek Kchung dodal, že “čínsko-kambodžské vazby se staly modelem vztahu dvou zemí”. Co si pod tím máme představit?
Opozice rozehnaná, její vůdci ve vězení
Kambodža, země s pohnutou minulostí, měla být po dočasné správě OSN (UNTAC, 1992–93) předurčena stát se funkční demokracií a prosperující ekonomikou v rámci sdružení ASEAN. Hospodářství se celkem daří. Demokratický systém, dá-li se o něm vůbec ještě mluvit, je na tom hůře. Situací v Kambodži se zabýval i Evropský parlament, který 14. prosince 2017 přijal usnesení kritizujicí pronásledování občanské společnosti a opozičních politiků z Kambodžské národní strany záchrany (CNRP). Na stránkách Sinopsis.cz jsme o Kambodži psali v září 2017, kdy byl zatčen předák této strany Kem Sokha.
Neblahý vývoj v Kambodži silně akceleruje Čína, která v této zemi uplatňuje stále větší politický, ekonomický i vojenský vliv. Kambodža, nazývaná v domácím tisku klíčovou zemí iniciativy Pásu a stezky, je vhodným nástrojem pro její politiku uvnitř ASEANu. Má také strategickou polohu vzhledem k dalším čínským ambicím v jihovýchodní Asii. Kambodža např. pravidelně blokuje v rámci ASEANu kritické deklarace vůči čínskému postupu v Jihočínském moři.
Země se rychle stává další obětí „pekingského konsensu“ a vývozu čínského rozvojového modelu, jehož průvodním rysem je autoritativní režim. Nezanedbatelnou roli v tom hraje čínský kapitál, který do Kambodži plyne stejnou rychlostí, s jakou mizí kapitál západní (např. investice do přístavů a infrastruktury). V souvislosti s tím se v Kambodži prosazují čínské politické i ekonomické zájmy: mezi 116 společnostmi působícími v rámci speciální ekonomické zóny v přístavu Sihanoukville je 99 čínských.
Premiér Hun Sen, po Mugabeho pádu nejdéle sloužící despota na světě (u moci od roku 1985), kdysi kritizoval ČLR pro její podporu genocidnímu režimu Rudých Khmérů (1975-79). Po okázalých námluvách ze strany Pekingu, který mimo jiné vyzbrojil jeho osobní gardu, se nicméně zhlédl v čínském modelu vlády bez opozice a váhavou orientaci na Západ vyměnil za jednoznačnou vazbu na Peking. Tato změna se neobešla bez konfrontace se zdecimovanými zbytky opozice. Premiér ji vyřešil s typickou rázností – dalším zatýkáním a politickou represí.
Nejvyšší soud v Phnompenhu nakonec v listopadu 2017 hlavní opoziční stranu CNRP prostě rozpustil; její čelní představitelé jsou ve vězení. Premiér Hun Sen byl potom v prosinci jedním z hlavních hostů na Si Ťin-pchingově mezinárodním setkání politických stran v Pekingu, kde publikum (včetně zástupců KSČM a ČSSD) vyslechlo z úst generálního tajemníka KS Číny mimo jiné projev o tom, jak ČLR nevyváží svůj politický systém do zahraničí.
Evropa nabízí obchod, Čína dotace smetánce
Evropská unie na kambodžskou vládu tlačí, aby nastavený kurz korigovala a svůj tvrdý postup vůči oponentům všeho druhu zmírnila. Jejím trumfem je systém dovozních preferencí EBA (Everything But Arms), které do velké míry drží království na Mekongu (s prvním česky mluvícím králem na trůně od dob Ferdinanda Dobrotivého) nad vodou. Bezcelní dovoz (převážně textilu) z Kambodži do EU má vzrůstající tendenci; v roce 2017 pravděpodobně dosáhne hodnoty 5 mld. EUR, což je řádově více než současný kambodžský export do ČLR (cca 830 milionů USD).
Evropa a Západ ovšem v Kambodži rychle ztrácejí půdu. Autoritářský režim, který se odvrací od demokracie a demokracie se odvrací od něj, je ideálním nástupištěm pro Peking. Malý národ, jehož král studoval v šedesatých letech v Praze balet a uvádí jako oblíbenou četbu Babičku Boženy Němcové, se stává loutkou komunistické Číny v srdci ASEANu.