V Evropě teď žádáte o podporu. Co ještě může Evropská unie udělat v pomoci Tibeťanům?
Žádáme, aby se evropští představitelé zamysleli nad vyhlídkami Číny po pádu komunismu. Chce Evropa nebo Amerika v Číně anarchii? Nemyslím si, že by si to někdo přál. Mělo by to velké následky. Právě teď můžeme sledovat, že Čína je velmi nejistá. Myslím, že je velmi zranitelná, i navzdory demonstracím síly, které předvádí.
Tomu nasvědčuje mnoho ukazatelů. Například bez výslovného souhlasu prezidenta (generálního tajemníka) se mohou sejít nejvýše tři členové politbyra. To nařízení není sice nové, ale před třemi lety bylo znovu posíleno. Ukazuje to, že se vedení obává převratu zevnitř.
A pak tu jsou vládní prohlášení, že Čína investuje více peněz na vnitřní bezpečnost než na vnější, což také svědčí o hluboké nedůvěře mezi vládou a těmi ovládanými. Mají také mnoho ekonomických a politických problémů, problémů se zahraničními vztahy a obchodem. A lidé stále častěji dávají najevo své rozčarování z vlády.
V neposlední řadě Čína stále častěji dělá problémy v okolí Tchaj-wanu nebo v Jihočínském moři. Podle mě jediný důvod, proč udržují tato ohniska problémů, je, že je v ohrožení samotná komunistické strana. Vytváří si vnější nepřátele, aby komunismus mohl přežít.
Pokud tedy komunismus padne, jaká bude alternativa? Vojenský převrat, nebo demokratizace. Existují pouze tyto dvě možnosti.
Pokud by se nyní chtěla Čína demokratizovat, potřebovala by k tomu jak vnitřní, tak vnější síly. Vnitřní síly jsou prodemokratičtí aktivisté, lidé, kteří se účastnili protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, ti, kteří požadují už dlouho svobodu. Vnější síly by měly přijít ze Západu. A Západ se na to může začít připravovat už teď.
Evropa, Amerika a demokratické země by se měly spojit a spolupracovat s Tibeťany, Ujgury, Mongoly, Hongkongem a Tchaj-wanem a dosáhnout změn. Právě oni mohou sehrát pozitivní roli v proměně Číny.
Takže žádáte o evropskou podporu při prosazování změny režimu v Číně?
Nemluvíme o tom, že bychom chtěli Čínu nebo čínský lid někam tlačit. Mluvíme o čínském vedení, o komunistické straně.
Jak by taková podpora vypadala?
Stejně jako Spojené státy by Evropská unie měla jmenovat zvláštního koordinátora pro Čínu. Ten by měl mít na starosti unijní politiku, a Ujgurové, Mongolové, Tibeťané a další by se tak mohli obracet na jeden úřad, který by koordinovaně formuloval politiku vůči Číně.
V Evropě všichni vidí Rusko jako bezprostřední hrozbu kvůli Ukrajině, ale dlouhodobou hrozbou je Čína. Což některým pomalu dochází. Nastal tedy správný čas, aby se transatlantické státy spojily. Spojené státy mají už zvláštního zástupce pro tibetské otázky.
Aby bylo možné čelit Číně, je třeba vyvinout společné úsilí. Nemohou to dělat jen Ujgurové, jen Hongkonžané, nebo dokonce jen sama Amerika.
Dalajlama prohlásil, že plánuje žít ještě deset až patnáct let. Ale každý jednou umře, i dalajláma. Co myslíte, že se stane, až z tohoto světa odejde?
Je těžké říci, co se stane. Spíše se obávám toho, co to udělá s Tibeťany v Tibetu, pokud Jeho Svatost zemře v exilu. Zanechá to jizvu, kterou by bylo těžké odstranit. Zatím se Tibeťané kvůli Jeho Svatosti drželi cesty nenásilí. Pokud se v nich začnou bouřit emoce, může se stát cokoliv. A to je nebezpečné jak pro tibetský národ, tak pro čínskou vládu, navzdory veškerému dohledu, který [nad Tibetem] má.
Tibetská exilová vláda je možná jedinou institucí, která je schopna vyplnit vakuum, vůdcovství po odchodu 14. dalajlamy. Je na tuto odpovědnost připravena?
Jak efektivní tibetská exilová vláda bude či nebude, záleží na zvoleném vedení. Musíme být připraveni na změny nejen mentálně, ale také musíme nést možné politické důsledky.
Rozhovor v rámci konference Forum 2000 vedl Greg C. Bruno, přeložila Kateřina Procházková.