Čínská média v polovině března s velkou pompou ohlásila spuštění „prvního tibetského velkého jazykového modelu na světě“ a mobilní aplikace pod názvem DeepZang. V angličtině poněkud enigmatický název primárně odkazuje na úspěšný čínský LLM a aplikaci DeepSeek, přičemž jeho druhá část vychází z čínského pojmenování pro Tibet – Zang 藏.
Tibetský název aplikace Tercchang (Gter tshang གཏེར་ཚང་) pak přidává novou vrstvu významů k anglickému jménu. „Ter“ (terma) totiž v tibetštině znamená „poklad“ a jedná se o termín označující ezoterické nauky či rituální texty skryté v dávných dobách, které v tibetském buddhismu a bönu „odhalují“ mystici nazývaní „tertöni“. Aplikace tedy obrazně nabízí „hledání pokladů“ tibetské moudrosti v digitálním věku.
Druhá část názvu, slabika „cchang“, pak působí spíše jako přepis čínského znaku Zang, a nikoli jeho tibetský ekvivalent, tedy jméno části středního Tibetu, které zní Cang (gtsang གཙང་). Je to tedy zvláštní sino-tibetský hybrid odkazující na stereotypní obraz „mystického Tibetu“, který v čínském prostředí zakrývá reálnou podstatu čínské dominance nad Tibetem.
Představu „odkrývání dávné moudrosti“ potvrzují i čínské výklady názvu na sociálních sítích, které jej spojují s „vykopáváním skrytých pokladů“ (jue cang 掘藏) s přímým odkazem na „termy“. Název si tak pohrává s dvojím čtením znaku 藏 – Zang jako Tibet a cang jako „skrývat“, „uchovávat“. Ve stejném duchu se nese i čínský překlad názvu aplikace: Shen su Zang/cang yuan (深溯藏源), který lze číst jako „po stopách hluboko ukrytých pokladů/tibetských zdrojů“.
Přepisování reality
Pod rouškou tibetské mystiky je však celá aplikace pečlivě navržena tak, aby zapadala do čínských narativů o Tibetu. Klíčové sdělení je zakódované už ve způsobu, jakým bylo spuštění DeepZangu oznámeno globální komunitě. Například Global Times, hlavní čínské médium cílící na zahraniční publikum, v angličtině uvádí, že produkt byl představen „ve Lhase, v jihozápadní čínské Autonomní oblasti Xizang“.
Nahrazení slova Tibet v angličtině a dalších západních jazycích čínským výrazem Xizang má jednak oslabit „negativní konotace“ spojené s kritikou okupace Tibetu a útlaku jeho obyvatel, ale také má evokovat představu Tibetu jako území „od nepaměti“ čínského, kde etničtí Tibeťané jsou jen „jednou z národností tvořících velký čínský národ“. Lhasa tak již není „hlavní město Tibetu“, ale prostě jen město v „jihozápadní čínské autonomní oblasti“.
Není také náhoda, že aplikace byla uvedena právě v březnu. Zatímco Tibeťané v exilu a příznivci Tibetu po celém světě si 10. března připomínají tzv. „den Tibetu“, výročí tibetského povstání proti čínské okupaci v roce 1959, po němž musel čtrnáctý dalajlama uprchnout do indického exilu, Tibeťané v Tibetu „slaví“ 28. března „den osvobození nevolníků“ (藏百万农奴解放纪念日). Ten připomíná odstranění tradiční tibetské vlády v čele s dalajlamou a radou ministrů (Kašag) a její nahrazení Přípravným výborem pro Tibetskou autonomní oblast.
Tento „svátek“ byl zaveden v roce 2009 při příležitosti padesátého výročí konečného podmanění Tibetu čínskou armádou a komunistickou stranou. Stalo se tak přesně rok po posledních velkých protičínských protestech, které se odehrávaly nejen ve Lhase, ale po celém Tibetu, v roce konání letních olympijských her v Pekingu.
„Autentická“ platforma pro tibetskou kulturu s čínskými rysy
DeepZang coby LLM pro tibetštinu byl podle čínských médií vyvinut s cílem „usnadnit inovaci a předávání tibetské etnické kultury v éře AI“. Propagace v čínštině zdůrazňuje význam aplikace coby důkazu, že ČLR „v oblasti umělé inteligence zaměřené na národnostní jazyky přešla od ‚dohánění‘ (跟跑) k ‚vedení‘ (领跑)“. To je poměrně komická představa navozující dojem, že jazyky čínských etnických „menšin“ se stávají jakýmsi předvojem umělé inteligence pro marginalizované jazyky.
Aplikace má podporovat přes osmdesát jazyků, včetně standardní čínštiny, angličtiny, ujgurštiny či mongolštiny, a její funkce zahrnují „poslech, mluvenou řeč, překlad, rozpoznávání a myšlení“. Součástí jsou „otázky a odpovědi v tibetském jazyce“ či odpovědi na dotazy v oblasti „kulturního vědění“. Má mimo jiné vycházet z rozsáhlé databáze mluvených projevů ve třech hlavních tibetských dialektech: z centrální oblasti kolem Lhasy a Žikace (Ü-cang), severovýchodního Tibetu (Amdo) a východního Tibetu (Kham).
Tändzin Norbu, prezident společnosti CHOKNOR, která stojí za vývojem DeepZangu, prohlásil:
„Prostřednictvím tohoto LLM a jeho aplikace chceme také uživatelům po celém světě nabídnout autentickou platformu pro poznání tibetské kultury, historie a politiky, abychom zabránili šíření zkreslených ideologií a hodnot.“
Do budoucna by měl mít DeepZang využití také v oblastech vzdělávání, zdravotní péče a ekologie, zatím ale boduje hlavně coby nástroj „digitální propagandy“, jak jej označují zdroje z tibetského exilu. Je příznačné, že zprávy o jeho uvedení kromě nich zaujaly především pročínské hlasy na sociálních sítích, kde je zavedené účty začaly šířit jako důkaz, že Peking tzv. „menšinové jazyky“ nepotlačuje, ale naopak je pomáhá rozvíjet v době AI.
Nová éra „národní jednoty“
Spuštění DeepZangu se mimo jiné pozoruhodně sladilo se schválením nového čínského zákona o „podpoře etnické jednoty a pokroku“ (minzu tuanjie jinbu cujin fa 民族团结进步促进法). Historický termín minzu tuanjie lze chápat jako „národní jednota“ a zároveň „sjednocení všech národností tvořících velký čínský národ“. Tento zákon definitivně dokončil odklon od původního konceptu „národností“, vytvořeného v 50. letech podle Sovětského svazu – kde se hrubě neosvědčil, když se Sovětský svaz po necelých sedmdesáti letech své existence rozpadl.
Čínský výraz minzu označující jak „národ“, tak i „(menšinové) národnosti“ je nyní oficiálně do angličtiny překládán jako „etnikum“, přičemž se už často vypouští i problematický výraz „menšinové“, který evokuje do jisté míry svébytnou entitu bojující za svoje práva – navíc Tibeťané v Tibetu nebo Ujguři ve Východním Turkestánu (Sin-ťiangu) nejsou ve skutečnosti „menšinami“. Nové čínské pojetí, tzv. etnická politika druhé generace, ovšem už považuje někdejší „národnosti“, které měly zaručenou určitou míru autonomie, pouze za „etnické skupiny“ tvořící dohromady „velký čínský národ“ (Zhonghua minzu 中华民族).
Projekty jako DeepZang specificky cílí na kritiku této asimilační politiky a dávají na odiv čínskou podporu „menšin“, jejich jazyků a kultury. To zastírá realitu, v níž specifická identita těchto národů pomalu mizí.
Neslyšitelné hlasy z exilu
Přestože si čínská strana zajistila registraci DeepZangu coby „prvního tibetského LLM na světě“ u oficiální Agentury pro certifikaci světových rekordů (WRCA), první takový model, Monlam Melong, byl už v roce 2023 spuštěn v exilu. Stojí za ním Monlam Tibetan IT Research Center v Dharamsale a mimo jiné pracuje s korpusem textů týkajících se tibetské kultury, historie a buddhismu. Už v roce 2025 schopností generování a porozumění textů v tibetštině překonal existující LLM vyvíjené technologickými giganty, včetně Gemini, Claude i čínského DeepSeeku. I ten totiž mezi dalšími jazyky zahrnuje také tibetštinu a podle komentářů na platformě Weibo se zdá, že dokonce funguje lépe než DeepZang.
Vývoj zvláštní AI aplikace specializované pouze na tibetštinu je proto poměrně nelogický a je nasnadě, že motivace je primárně politická. Západní AI aplikace stejně jako Monlam Melong jsou v Čínské lidové republice blokované a oficiální uvedení vládou zaštítěného produktu lze využít k propagaci jak směrem ven, k mezinárodní komunitě, tak i pro domácí účely. DeepZang tak prezentuje péči věnovanou rozvoji „menšinových jazyků“ a jejich zapojení do všeobecného boomu AI, ale zároveň pomáhá šířit státní narativy v tibetšině i jiných jazycích.
Odezva na čínských sociálních sítích je zatím slabá a kromě zpráv o slavnostním uvedení DeepZangu nejde v přísně kontrolovaném prostředí čínského internetu najít mnoho jiného. Exilová organizace International Campaign for Tibet však provedla malou uživatelskou sondu a zjistila, že při používání z Indie aplikace generuje v tibetštině zcela očekávatelné „sinizované“ odpovědi na otázky týkající se historie Tibetu či osoby čtrnáctého dalajlamy, případně rovnou upozorní na „nelegální obsah“ a odpověď nezobrazí.
Uživatelé na území ČLR však měli problém hlavně s tím, že je aplikace placená, a přitom pracuje hůř a pomaleji než běžně dostupné čínské AI. Může ji tedy potkat stejný osud jako v roce 2016 uvedený tibetský vyhledávač Yongzin, který se v praxi příliš neosvědčil – nebyl totiž designovaný primárně pro uživatele, ale pro potřeby čínské propagandy. Vyhledávání v tibetštině dosud příliš dobře nefunguje na žádném z velkých vyhledavačů od v Číně blokovaného Googlu po čínské Baidu. To svědčí o reálném stavu digitalizace tibetštiny, která sice pomalu postupuje, ale je negativně ovlivněná propastí mezi „dvěma světy“, exilovým a silně cenzurovaným čínským.
Nabízí se argument, že i v exilu vyvinutý Monlam Melong má svoji „politickou agendu“. Ta ovšem na rozdíl od produktů vyvíjených v Číně není na prvním místě, nezastiňuje vše ostatní a nevyžaduje rozsáhlou cenzuru „nelegálních“ témat a ideologických tabu. Zatímco DeepZang pracuje s ideologickými texty produkovanými Komunistickou stranou Číny a jejími institucemi, Monlam staví na mnohem širším bohatství tibetské kultury a tibetského buddhismu. Nedémonizuje „starý Tibet“ jako „feudálně-buddhistické peklo na zemi“ a netabuizuje tragické kapitoly z moderních dějin, kdy docházelo k ničení kulturního dědictví a masovým perzekucím ve prospěch propagace státem řízeného rozvoje a vynucené sinizace, což je hlavní agenda tibetské AI čínské provenience. Jak upozorňují hlasy z exilu:
„Data, na kterých je [DeepZang] trénovaný, obsah, který filtruje, i vědění, které prezentuje, to vše je utvářeno uvnitř přísně kontrolovaného systému. To znamená, že takový model nemůže být neutrální. Odráží priority a hranice nastavené těmi, kdo jej vytvořili.“
Řízené „uvolnění“
Aplikace je tak jen dalším dílkem mašinerie čínské propagandy, která usiluje o přenastavení globálního diskurzu o tématech „citlivých“ pro čínský režim. Po tibetských a ujgurských protestech s eskalací etnického násilí mezi lety 2008–2014 čínské úřady přistoupily k tvrdé sekuritizaci obou těchto „autonomních oblastí“ s cílem indoktrinace místního obyvatelstva a jeho odstřižení od kontaktů s vnějším světem, například s příbuznými v zahraničí.
Současným cílem je přenastavit globální diskurz tak, aby hlasy ze zahraničí neohrožovaly domácí stabilitu. O tom, že se to již částečně daří alespoň v případě Tibetu, svědčí i to, že někteří Tibeťané z diaspory mají nyní po více než deseti letech možnost navštívit své příbuzné mimo Tibetskou autonomní oblast. Vzhledem k tomu, že pro většinu evropských států Čína dočasně zrušila vízovou povinnost, stačí mít evropský pas a zahraniční Tibeťané mohou vyrazit. Zvláštní povolení potřebují pouze ti, jejichž rodiny žijí přímo v TAO.
Na YouTube se tak začala objevovat videa z rodinných návštěv, která se zpravidla soustředí na nostalgický návrat do míst, kde vyrůstali rodiče mladých Tibeťanů již narozených v zahraničí. To svědčí o určitém uvolnění atmosféry, které může signalizovat důvěru čínských autorit ve funkčnost nastavených mechanismů bránících „ideologické kontaminaci“. Podobně jako v případě AI, v přísně kontrolovaném systému, kde jsou filtrována vstupní data a nastavená cenzura, se lze pohybovat s určitou mírou „volnosti“ uvnitř jasně nastavených hranic.