Sin-ťiang: Lidé mizejí po tisících

O situaci v západočínské autonomní oblasti (provincii) Sin-ťiang jsme již několikrát psali, například zde. Tato oblast obývaná muslimskými menšinami, především Ujgury, je v současnosti v režimu blížícím se stannému právu. Lidé jsou posíláni do převýchovných táborů bez udání důvodu, ve městech je každých 500 metrů policejní stanice nebo ozbrojená hlídka.

Nové informace získané americkou tiskovou agenturou Associated Press (AP) popisují stupňující se represe pod záminkou boje proti islámskému terorismu.

Nelegální zpravodajové

Reportéři AP se snažili ověřovat informace přímo na místě. Novináři ovšem nejsou v Sin-ťiangu vítáni. Tým AP byl promptně zadržen, jedenáct hodin vyslýchán a nakonec obviněn z “nelegálního zpravodajství”, jelikož o své činnosti předem neinformovali úřady.

Města jsou prošpikovaná kamerami, takže očím a uším bezpečnostních služeb nic neunikne. “Jsou tu desítky tisíc kamer, jak jste vkročili do města, hned jsme o tom věděli,” nechal se slyšet čínský policejní důstojník jménem Tchu-šan.

Čínské úřady plošně sbírají biometrická data místních obyvatel. DNA, otisky prstů, krevní skupiny atd. Vláda tvrdí, že jde o veřejné zdraví, avšak údaje sbírá jen u lidí ve věku 12-65 let. V některých prefekturách vyžadují úřady instalaci navigačních zařízení ke sledování každého auta, aby měly dokonalý přehled o pohybu vozidel .

“Profesní přeškolování” pro každého

V sinťiangských převýchovných táborech, které Čína oficiálně nazývá centry pro profesní přeškolování, zmizely desetitisíce Ujgurů. Probíhá v nich “zcela uzavřený militarizovaný výcvik trvající tři měsíce až dva roky”. Bez soudu či oficiálního obvinění. Ujguři se tu učí čínsky, čínskému výkladu práva, etnické jednotě, deradikalizaci a vlastenectví.

Zátah na Ujgury však sahá daleko za hranice: čínské úřady si došláply i na ujgurské studenty v zahraničí. Především Egypt byl doposud oblíbenou destinací studentů náboženství.

“V dubnu začaly Ujgurům studujícím v Egyptě chodit telefonáty od rodičů. Bez jasných důvodů s pláčem usilovně prosili své syny a dcery, aby se vrátili zpátky do Číny.”

Mnozí vytušili nebezpečí a utekli do Istanbulu. Ti, kteří se vrátili do vlasti, byli intenzivně vyslýcháni ohledně svých studií v zahraničí a velká část z nich poslána do převýchovných táborů, nebo i do vězení.

Jeden ze studentů uprchl do Washingtonu. Po čase mu zavolala jeho žena, aby se s ním rozloučila, protože si pro ni měla do 20 minut přijít policie. O měsíc později jej kontaktoval čínský úředník a chtěl po něm spolupráci při získávání informací v USA. Odmítl a zavolal domů. Telefon zvedla dcera: “Maminka je nemocná, ale nechce, abych s tebou mluvila. Sbohem.”

Váš syn nikdy nežil, zapomeňte

Jiný student dopadl podle všeho hůř. Patřil k těm, kteří vyslyšeli volání svých rodičů, konkrétně své matky, a vrátil se do Číny. Domů už ale nedorazil, celých sedm měsíců o něm nikdo neslyšel – ani jeho vlastní matka. Ta zůstala z rodiny jediná na svobodě, zatímco jeho otce a čtyři bratry si policie odvedla, stejně jako členy sousedních rodin. V Sin-ťiangu totiž znovu zavedli systém kolektivní odpovědnosti pro jednotky deseti rodin, kdy za sebe všichni navzájem ručí.

Systém známý z dob čínského starověku naposledy používal Čankajšek ve 30. a 40. letech 20. století. Jeho součástí je i nucené špehování okolních rodin. Zmizelý student podle svých přátel nikdy politiku neřešil, pouze chtěl v Egyptě získat doktorát a stát se odborníkem na náboženskou komparatistiku. Z neověřitelných zdrojů se jeho přátelé po čase dozvěděli, že zemřel, ale nejsou schopni to doložit. Policie popřela, že by kdy vůbec žil. Nezmizel, protože nikdy neexistoval.

Zatýkání a odvádění do převýchovných táborů či vězení dosahuje masivních rozměrů. Podle Rádia Svobodná Asie například ve městě Bullaksu v prefektuře Kašgar takto zmizelo již 10 % obyvatel, tedy 3300 lidí. Z toho je 2514 ve vězení a 806 v převýchovných táborech.

Čínský guvernér “Ujgurské autonomní oblasti” Sin-ťiang Čchen Čchüan-kuo (prověřený již službou v Tibetu) kombinuje fyzické metody kontroly obyvatel, jako je zatýkání nebo nucené špehování sousedů, se snahou o vytvoření neviditelného digitálního policejního státu za pomoci nejmodernějších technologií. Celá oblast se stala jednou velkou laboratoří digitálních technologií pro všestrannou kontrolu obyvatel.

Komunistický politruk jako nový člen vaší rodiny

Od roku 2014 probíhá kampaň za etnickou jednotu. V prosinci 2017 se tato kampaň posunula na novou úroveň – stranické kádry chodí do ujgurských rodin, které je mají přijmout jako své “příbuzné”:

V Sin-ťiangu se nyní po úřednících a vládních zaměstnancích různých úrovní požaduje, aby žili, stolovali a učili se s místními rodinami, které mají nadále podle direktiv považovat za své příbuzné a podle toho  se k nim chovat. Kampaň “týdne jednoty”, spuštěná v prosinci sinťiangskou vládou za účelem dosažení národnostní jednoty a zavádění ducha 19. sjezdu KS Číny, přivedla do rodin Ujgurů na milion vládních úředníků, napsal oficiální Deník Sin-ťiangu.

Ujgurské rodiny na venkově byly k tomuto sociálnímu experimentu vybrány ze seznamu nejchudších v každé vesnici. Novopečený příbuzný z úřadu rodině zaplatí 50 jüanů na den a pomáhá svým “příbuzným” s každodenními obtížemi, kterých pod vládou Strany Ujguři nemají zrovna málo. Školí rodinu o čínské kultuře a státní ideologii, případně o “třech zlech”, která Sin-ťiang ohrožují: tedy separatismus, extremismus a terorismus. Budování “rodinných” vztahů mezi úředníky a běžnými obyvateli ovšem naráží na nečekané překážky. Kádři jsou totiž většinou etničtí Číňané, kteří ani neumějí ujgursky.

Bezvýchodná situace vyhání tisíce Ujgurů do Sýrie, kde bojují po boku Al-kájdy, Al-nusry a Islámského státu. Nezajímá je ani tolik islamismus, jako spíš vojenský výcvik pro pozdější využití ve vlasti. Ujgurský problém tak nabývá mezinárodních rozměrů.