Přesto je obraz o životě několika desítek milionů lidí žijících v Sin-ťiangu velmi fragmentovaný a výpovědi se těžko ověřují. O to důležitější byl únik množství interních vládních dokumentů, které do značné míry potvrdily výpovědi obětí i výsledky zkoumání badatelů. Na uniklé informace Peking ihned zareagoval hysterickou kampaní.
Uniklé dokumenty
V posledních týdnech loňského roku byla Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang (nebo Východní Turkestán, jak preferují místní) často skloňována především v souvislosti s úniky vládních dokumentů pod názvy Xinjiang Papers a China Cables. Ty mimo jiné odhalují,
jak čínskou policii naviguje systém, který provádí masivní sběr dat a jejich analýzu, a využívá umělou inteligenci k výběru celých kategorií obyvatel Sin-ťiangu pro následné zatýkání.
Řeč je o Integrované platformě pro společné bojové operace (Integrated Joint Operations Platform; IJOP). IJOP byla poprvé detailněji zmapována na začátku roku 2018 organizací Human Rights Watch, v češtině jsme krátké shrnutí publikovali zde. Tuto platformu provozuje státní podnik China Electronics Technology Group Corporation (CETC), jehož dceřinou firmou je také Hikvision působící ve velkém i na českém trhu se sledovacími a bezpečnostními systémy. Hikvision je kvůli své participaci na masivním porušování lidských práv na americkém sankčním seznamu.
IJOP podobně jako další nástroje čínského státního sledování a cenzury využívá jak moderních technologií typu umělé inteligence nebo sledování na sociálních sítích a komunikačních platformách, tak také sítě informátorů v samotném Východním Turkestánu a mimo jiné i na čínských zastupitelských úřadech ve světě. Konkrétní příklady špehování příslušníků etnických menšin žijících na území ČLR, jako jsou Tibeťané, Ujguři nebo Kazaši, máme doložené například ze Švédska a Kanady.
Digitální sledování
Kromě IJOP pomáhají čínským bezpečnostním složkám a komunistickým kádrům ve sledování a zatýkání Ujgurů také mobilní aplikace.
První, o které jsme se dozvěděli již v roce 2017, byla Čistá síť (Ťing-wang 净网). Ta se z řady dalších vymyká: šlo o spyware, který si měli příslušníci sinťiangských etnických menšin povinně nainstalovat do chytrých telefonů sami. Aplikace pak měla kontrolovat jejich data a komunikaci, hledat klíčová slova a reportovat to policejním orgánům. Někteří Ujguři údajně tehdy vyměňovali chytré telefony za starší modely.
Mnohem známější však jsou špionážní aplikace, které používá policie a pohraniční stráž. Například aplikace Sbírání medu (Feng-cchaj 蜂采), kterou pohraničníci instalují do telefonů i turistům.
Aplikace vyvinutá podle všeho polostátní telekomunikační firmou FiberHome prochází záznamy o hovorech, textové zprávy, kalendář, kontakty, fotky a hledá 73 000 klíčových typů obsahu, které jsou označeny jako závadné. Pokud program něco takového zjistí, policie může během chvíle konat.
Podobně funguje MFSocket. Policista musí získat přístup do telefonu a následně skrze externí zařízení prohledá obsah zkoumaného mobilu. MFSocket by měl být sofistikovanější, jelikož se umí po použití automaticky smazat a cílová osoba nemusí vůbec tušit, že policista použil speciální nástroj. Podle některých informací navíc začala čínská policie používat tuto aplikaci i ve zbytku Číny.
Podobné špionážní účely plní i aplikace WeChat (původně kopie WhatsAppu, postupně ale WeChat přerostl také v sociální síť a platební platformu), jejíž vlastník, společnost Tencent, zřejmě předává informace i ze soukromé komunikace uživatelů čínským úřadům: na jejich základě úřady šikanují uživatele v Číně i v zahraničí.
Informační blokáda a její trhliny
Obyvatelé Východního Turkestánu ale nejsou pod dohledem jen skrze špionážní aplikace a moderní technologie. Velkou část nátlaku tvoří lidé – donašeči, uliční výbory, komunističtí kádři posílaní do rodin Ujgurů. V takovém prostředí se i ti, kteří nejsou přímo v koncentračních táborech, bojí mluvit nebo sdílet informace o dění v oblasti. Mlčí pak i jejich příbuzní v zahraničí. Výjimku tvoří jednotlivci a organizace, jako je Atajurt a Xinjiang Victims Database působící v Kazachstánu. Státostrana navíc v posledním roce zahájila masivní informační kampaň (v ČR se jí účastní například Čínský rozhlas pro zahraničí). Jejím cílem je vytvořit pozitivní narativ zdůrazňující společenskou stabilitu, harmonii soužití místních etnik nebo legitimní boj proti terorismu. Mnozí Ujguři jsou pak nuceni v inscenovaných zpovědích označit vlastní rodiny za lháře.
K cenzuře dochází i na TikToku. TikTok vlastní čínská společnost ByteDance, která samozřejmě podléhá čínskému systému, a direktivy týkající se cenzury – pro její zahraniční aplikaci TikTok i její čínskou verzi Tou-jin (Douyin, 抖音) – patří k nejdetailnějším. Obsah TikToku obvykle upravují a omezují sofistikované algoritmy, a uživatelé o této funkci ani nemusejí vědět. Nedávno však TikTok cenzuroval americkou dívku, která na platformě publikovala video právě o Východním Turkestánu. Na druhou stranu algoritmus Tou-jinu učí ujgurští aktivisté v zahraničí získávat drobné střípky ze sinťiangské skutečnosti. V poslední době ale zaznamenávají zásadní úbytek kritického obsahu a mazání příspěvků v ujgurštině: „Tou-jin se v Sin-ťiangu stal propagandistickou platformou plnou tance a zpěvu.“
ČLR navíc zve do regionu na návštěvu delegace novinářů, kterým ukazují Potěmkinovu vesnici. Ne vždy ale novináři po návratu z Číny publikují pro Čínu lichotivé informace. Známý je příklad kanadsko-albánského historika a novináře Olsiho Jazexhiho, který si před cestou do Sin-ťiangu myslel, že je celá krize výplodem západní propagandy, ale následně publikoval na YouTube sérii videí přímo z koncentračních táborů.
Již předtím, než unikly interní dokumenty, začal režim utužovat „informační bezpečnost“ v oblasti. Učitelé, úředníci a straničtí kádři dostali za úkol pálit dokumenty a čistit hard-disky s citlivými informacemi. Po únicích však tato kampaň nabrala na obrátkách a v Urumči, hlavním městě regionu, proběhlo několik setkání vysokých aparátčíků s cílem informační blokádu posílit a dalším únikům zabránit.
Prolamování blokády a sinťiangská normalizace
Dostat informace z Východního Turkestánu je tedy velmi náročné. Většina běžných kanálů je omezená, jednotlivci při vynášení často riskují vlastní život a čelí štvavé kampani čínských úřadů a jejich spojenců ve světě. Získávání informací navíc komplikuje fakt, že na stránky čínských úřadů a příslušných organizací se nelze dostat při používání VPN, která je však z bezpečnostních důvodů pro tuto práci klíčová.
Proto je tak důležitý výzkum například Shawna Zhanga, který pracuje se satelitními snímky při dokumentaci budování sítě koncentračních táborů nebo naopak boření náboženských budov. Adrian Zenz analyzuje čínské dokumenty uniklé od jednotlivců, z nezabezpečených serverů nebo informace jednoduše vyvěšené na čínských webech (Státostrana a čínské firmy se často v čínštině chlubí údaji, které by nikdy v angličtině či jiném cizím jazyce nepublikovaly). Tím dokládá rozsah bezpečnostního aparátu a konkrétní vládní politiky včetně „vymývání mozků“ (citace přímo z čínských dokumentů) nebo využívání ujgurské otrocké práce například pro textilní průmysl v Sin-ťiangu i ve zbytku ČLR.
Koronavirus – státní tajemství
Získávání informací je komplikovanější, protože ověřit jejich pravost je velmi obtížné. Badatelé a novináři nad materiály musejí strávit desítky hodin navíc oproti běžnému výzkumu. Nyní se navíc KS Číny snaží Sin-ťiang „normalizovat“. Ujguristka Hanna Burdorf z britské Newcastle University během svých posledních cest do oblasti (2018 a 2019) zaznamenala zásadní změnu – sledování je stále nenápadnější. Čínský stát se tak pokouší vrátit regionu zdání jakési „normality“: jakkoli sledování a teror nadále pokračují, jsou méně vidět. Cílem je přilákat více čínských turistů (jimž je Sin-ťiang nyní určen) a umlčet kritiky. Zároveň tak nabídnout cizím státům „cestu ven“ – dát jim možnost uznat, že policejní stát v Sin-ťiangu není tak přísný, a nemuset čínský režim kritizovat. Je tedy pravděpodobné, že z oblasti bude proudit stále více informací – bude to ovšem propaganda, která sníží legitimitu kritiky a ztíží pátrání po skutečných faktech. Že situace v oblasti není „normální“, ale dokazuje i fakt z poslední doby, že šíření koronaviru zde podléhá režimu státního tajemství.