Společná prosperita je čínský politický termín označující stav, ve kterém celá společnost žije na relativně obdobné úrovni blahobytu. Termín se v čínském komunistickém diskurzu používá od 50. let, kdy měl jednoznačně rovnostářské konotace. Jeho význam se změnil s nástupem Teng Siao-pchinga. Pojem začal znovu ve větší míře používat generální tajemník Si Ťin-pching, zejména v kontextu boje se společenskými nerovnostmi a umravňováním rozrůstající se vrstvy čínských miliardářů.
Vývoj termínu
Pojem společná prosperita se začal používat v roce 1953. V titulku Lidového deníku se poprvé objevil 12. prosince v článku Cesta socialismu je cestou ke společné prosperitě rolnictva (社会主义的路是农民共同富裕的路), který vyšel v sérii článků Propagace generální linie rolníkům (向农民宣传总路线). Článek dával najevo, že kapitalismus je cesta ke zbohatnutí menšiny, zatímco většinu zanechává v chudobě. Naproti tomu socialismus a kolektivizace výrobních prostředků vedou k prosperitě všech. Právě kolektivizace po vzoru Sovětského svazu byla jedním z hlavních cílů první čínské pětiletky, která začala v roce 1953.
Představa o správném způsobu dosahování společné prosperity se značně změnila po skončení kulturní revoluce a nástupu Teng Siao-pchinga k moci. Na konci roku 1978 Tengovo proreformní křídlo konsolidovalo svou pozici ve vedení strany a státu a odstartovalo období „reforem a otevírání se“ (改革开放) a proces „čtyř modernizací“ (四个现代化). Oproti 50. létům spočíval způsob dosažení vyšší životní úrovně všech a společné prosperity v tom, že některým skupinám a regionům umožnil zbohatnout nejdříve (先富起来). Ti, kdo zbohatnou jako první, měli potom pomoci zbytku země z chudoby, jak ukazuje článek Lidového deníku z 15. dubna 1979:
Naše strana vede rolníky cestou socialismu, která spočívá v tom, že „všichni venkované společně zbohatnou“. Umožnit některým rolníkům, aby zbohatli jako první, je právě praktickou politikou k dosažení společné prosperity.
(我们党领导农民走社会主义道路，就是‘要使全体农村人民共同富裕起来’。允许一部分农民先富起来，正是为了达到共同富裕的一项切合实际的政策。)
Článek se dále vymezuje vůči rovnostářským snahám předchozího období. Jejich neúspěch dává za vinu maršálu Lin Piaovi a „Gangu čtyř“, kteří byli v této době označováni za hlavní viníky Kulturní revoluce.
Pokud budeme provozovat rovnostářství, jako tomu bylo během řádění Lin Piaa a Gangu čtyř, uměle omezovat bohatství a udržovat chudobu, rýt do bohatých a podporovat chudé, „jíst všichni z jednoho velkého hrnce“, tak touha po socialistické společné prosperitě bude jen květinou v zrcadle nebo koláčem namalovaným na obraze.
(如果象过去林彪、“四人帮”横行时那样搞平均主义，人为地限富守穷、挖富补穷，“吃大锅饭”，那么，社会主义共同富裕的愿望，只能是镜中花、画中饼。)
Tengovy reformy postupně přetvořily čínský hospodářský systém ve státem řízené tržní hospodářství a umožnily obrovský ekonomický boom ČLR, který sice zvýšil celkovou životní úroveň v zemi, zároveň ale vytvořil obrovské sociální rozdíly mezi nově vzniklou vrstvou bohatých a chudými. Právě vyřešení problému ekonomických nerovností se stalo jedním hlavních témat generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, který zároveň znovu oprášil termín společná prosperita.
Návrat k „původnímu záměru“
Společnou prosperitu Si Ťin-pching zmiňoval již ve svém projevu na 18. sjezdu KS Číny v roce 2018, výrazné pozornosti v Číně i v zahraničních médiích se ale termínu dostalo především po vystoupení generálního tajemníka na zasedání Ústřední finanční a hospodářské komise (中央财经委员会) 17. srpna 2021, po kterém se společná prosperita znovu stala klíčovým termínem v čínském politickém diskurzu.
Na zasedání generální tajemník zdůraznil, že „společná prosperita je základním požadavkem socialismu a důležitým rysem modernizace v čínském stylu“ a zároveň společnou prosperitu prohlásil za součást „původního záměru“ (初心) budování nové Číny po roce 1949. V podobném duchu se vyjadřovala i čínská média či teoretici KS Číny, například profesor Ústřední stranické školy Čang Čan-pin 张占斌. Používání termínu „původní záměr“ odkazujícího k revoluční historii ČLR, přiživuje obavy ze Si Ťin-pchingova směrování k politice ve stylu Maovy éry a snahy o vybudování rovnostářské společnosti, která je v rozporu s kulturou bohatnutí, již nastavil Teng Siao-pching.
Stranický tisk se obavy snaží mírnit tvrzeními, že společná prosperita neznamená rovnostářství. Zároveň ale dodává, že společná prosperita nemá být ani blahobytem hrstky lidí, čímž potvrzuje domněnky, že kampaň okolo společné prosperity je zaměřena především na skupinu nejbohatších čínských miliardářů. Ti se v posledních měsících stávají čím dál častěji terčem čínských kontrolních úřadů a orgánů KS Číny, mimo jiné kvůli obavám stranického vedení z rostoucího vlivu velkých internetových společností.
Hlavním nástrojem regulace „nadměrných příjmů“ miliardářů má být v současnosti tzv. terciální redistribuce (三次分配), jež motivuje nejbohatší vrstvy, aby se „dobrovolně“ dělily o svůj majetek, například formou charity nebo darováním peněz pro místní rozvoj. Největší čínské společnosti jako technologičtí giganti Tencent (腾讯) či Alibaba (阿里巴巴), tak v návaznosti na Si Ťin-pchingovo srpnové vystoupení příslíbily věnovat několik miliard jüanů do nově vzniklých programů určených k vytváření společné prosperity, aby daly najevo svou snahu o budování socialismu a vyhnuly se případným postihům ze strany KS Číny. Účinnost této strategie při narovnávání ekonomických rozdílů ve společnosti a transparentnost využití darů jsou ale při nejmenším sporné.
Čínská vláda určila několik oblastí, které se mají stát modelovými příklady společné prosperity. Jednou takovou pilotní zónou je i třetí nejbohatší čínská provincie Če-ťiang 浙江, která je mimo jiné i sídlem několika velkých technologických firem. V této provincii hodlá vláda do roku 2025 narovnat sociální rozdíly a vytvořit silnou střední třídu, čehož chce dosáhnout především větší podporou rozvoje hospodářského růstu, urbanizace, školství a zdravotnictví. Pokusné zóny pro budování společné prosperity vznikly v menším měřítku již v minulosti, například v podobě tzv. „nových obvodů“ vystavěných v rámci podpory urbanizace v okolí velkých měst. Jednou takovou zónou je Nový obvod města Siung-an (雄安新区), který vznikl pod dohledem ÚV KS Číny v roce 2017 v provincii Che-pej 河北. Přestože zde vláda již čtyři roky experimentuje se standardizovanými příjmy či dotovaným bydlením a dalšími sociálními benefity, město je stále plné neobydlených budov a zůstává stranou zájmu čínských i zahraničních investorů.
Reálné účinky kampaně za společnou prosperitu na vyřešení problému ekonomických nerovností jsou nejisté, jako nástroj omezení vlivu čínských miliardářů však nepochybně funguje. Spuštění kampaně zároveň pravděpodobně souvisí i se Si Ťin-pchingovou snahou získat uznání jako velký teoretik budování socialismu po vzoru Mao Ce-tunga, což by mu dále pomohlo upevnit jeho pozici pravděpodobně doživotního vůdce Číny. Si Ťin-pching dále myšlenky ohledně sdílené prosperity rozvinul ve svém říjnovém článku publikovaném v časopise Hledání pravdy (求是, Čchiou-š‘). Článek se mimo jiné zmiňuje o „podporování společné prosperity duchovního života lidu“ (促进人民精神生活共同富裕), čímž kampaň okolo společné prosperity spojuje s trendem posledních měsíců bojujícím proti „dekadentnímu“ způsobu života, který se projevuje například zásahy státu vůči popkultuře nebo regulováním snahy současné čínské mládeže vymanit se z vyčerpávajícího pracovního procesu a životního stylu.