První dva dny v listopadu se v Ženevě uskutečnil čtvrtý ročník Ženevského fóra pořádaného Tibetskou kanceláří v Ženevě a Oddělením informací a mezinárodních vztahů tibetské exilové vlády (Ústřední tibetská správa, CAT). Na letošním fóru s podtitulem Porušování ekonomických, společenských a kulturních práv Čínskou lidovou republikou vystoupila řada politiků, akademiků či aktivistů z Tibetu a dalších zemí. Jedním z řečníků na konferenci byl i ředitel projektu Sinopsis Martin Hála.
Martin Hála ve svém příspěvku v panelu Dopad Číny v zahraničí na lidská práva na celosvětové úrovni mluvil o proměnách vnímání lidských práv v posledních třiceti letech a snaze pekingského režimu současné pojetí lidských práv přetvořit dle svých představ. Po roce 1989, kdy vyvrcholila tzv. třetí vlna demokratizace, se postup lidských práv ve světě zdál nezastavitelný a mnoho lidí naplňoval optimismem. Tato „revoluce lidských práv“ se ale postupně začala obracet z důvodu upadajícího zájmu mezinárodního společenství o lidská práva a vzrůstajícího výskytu jejich porušování ze strany nedemokratických režimů. Podle Martina Hály nastal tento obrat v Číně postupně po roce 2008, kdy se v Pekingu uskutečnily letní olympijské hry, které se měly stát symbolem vstupu ČLR do mezinárodního společenství. V témže roce došlo k násilnému potlačení protestů v tibetské Lhase, následným útokům na tibetskou komunitu v Nepálu či zátahu vůči čínským disidentům a uvěznění autora Charty 08 Liou Siao-poa 刘晓波.
Zatímco v minulosti se nedemokratické režimy snažily své lidskoprávní prohřešky řešit především zapíráním či mlžením, ČLR se pokouší současný koncept lidských práv modifikovat, a to především zpochybňováním jeho univerzálnosti. Čína se snaží současný systém lidských práv nastavený po druhé světové válce prezentovat jako výtvor „západu“, který nelze aplikovat na další země s jinou historickou a kulturní zkušeností. Jak připomněl Martin Hála, byl to ale právě čínský filozof P. C. Chang 张彭春, kdo jako spoluautor Všeobecné deklarace lidských práv vyzdvihoval starověkou čínskou filozofii jako jeden z důležitých vlivů na samotný vznik myšlenky univerzálních lidských práv. Podle Martina Hály se čínská snaha o rozmělnění současného pojetí lidských práv projevuje především sílícím vlivem ČLR na Radu pro lidská práva OSN, která by správně měla fungovat jako jejich hlavní ochránce. Konkrétním příkladem tohoto vlivu je fungování poradního výboru Rady, kde bývalý čínský diplomat Liou Sin-šeng 刘昕生 jako jeden z jeho členů prosazuje pojetí lidských práv pekingského režimu a mezinárodně politické koncepty, jako je „společenství sdíleného osudu lidstva“ či „oboustranně prospěšná spolupráce“.
Společně s Martinem Hálou vystoupila v panelu Laura Harth z organizace Safeguard Defenders, která se věnuje především právní ochraně osob stíhaných nedemokratickými režimy. Laura Harth mluvila o nebezpečí extradičních smluv s ČLR a pokusů čínských policejních složek rozšiřovat svou působnost i za hranice Číny. Harth připomněla i nutnost přerušení extradičních dohod s Hongkongem, protože v roce 2020 přijatý zákon o státní bezpečnosti se dle čínského výkladu vztahuje na občany třetích zemí. O zvýšené angažovanosti v mezinárodních organizacích po nástupu Si Ťin-pchinga k moci a pronikání Číny do akademického prostředí v cizích zemích dále v panelu promluvil francouzský senátor André Gattolin, autor nedávné senátní zprávy o zahraničním vlivu, ve které několikrát cituje i práci projektu Sinopsis.
V panelu věnujícím se porušování ekonomických práv vystoupil německý badatel Adrian Zenz z organizace Victims of Communism Memorial Foundation s příspěvkem o nucené relokaci pracovních sil v autonomní oblasti Tibet ve jménu „odstraňování chudoby“ zaměřené především vůči tibetskému kočovnému obyvatelstvu. Adrian Zenz ve svém příspěvku připomněl podobnosti mezi tímto začínajícím trendem a využíváním nucené práce v autonomní oblasti Sin-ťiang, kterému se ve svém výzkumu dlouhodobě věnuje. Problematice čínského přístupu se věnoval i ředitel časopisu Bitter Winter Marco Respinti, který připomněl, že odstraňovat chudobu se daří i dalším zemím bez použití totalitních praktik. Bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Tibetské kanceláře v Ženevě, Thinlä Čhökji, na závěr panelu shrnula porušování ekonomických práv, jehož se Peking v Tibetu a Sin-ťiangu dopouští, a dodala, že pro vyřešení problému je třeba především dobře znát funkční mechanismy OSN a naučit se s ní efektivně komunikovat.
Zvláštní panel byl věnován porušování tibetských náboženských práv a infiltraci KS Číny do tibetského buddhismu. Prezident tibetské exilové vlády Penpa Cchering a představený kláštera Tašilhünpo Tändzin Thubtän Rabgjä mluvili o probíhajícím sporu o pančhenlamu (druhý nejvyšší duchovní tibetského buddhismu) mezi tibetskými duchovními a čínskou vládou. Poté, co čínskou vládou perzekuovaný 10. pančhenlama zemřel, rozpoznal 14. dalajláma v roce 1995 jako nového pančhenlamu šestiletého Gendün Čhökji Ňimu. Ten se záhy i se svou rodinou ztratil beze stop a tibeťané o jeho osudu nemají dodnes žádné informace. Čínská vláda následně za 11. pančhenlamu vybrala Gjacchän Norbua, Tibeťané však tuto volbu v drtivé většině neuznávají a považují ho za loutku komunistického režimu. Jak připomněl Penpa Cchering, spor o pančhenlamu bude mít dopady především při určování příštího dalajlámy, kterého by měl vybrat právě pančhenlama, a reálně tak hrozí, že příští nejvyšší tibetský duchovní bude vybrán KS Číny.
Účastníci konference se v dalších panelech shodli na tom, že prohřešky proti lidským právům v Tibetu a Sin-ťiangu jsou především důsledkem porušení práva na sebeurčení tibetského a ujgurského národa ze strany čínského režimu. Belgický badatel Michael van Walt van Praag dále dodal, že ČLR se k Tibetu chová jako kolonizátor a že ačkoliv se nás ČLR snaží přesvědčit o opaku, nebyl Tibet nikdy součástí Číny, jak dokládá ve své nové knize Tibet Brief 20/20. Tändzin Desal z Institutu tibetské politiky dále přednesl své poznatky o dlouhodobě trvající kulturní genocidě v Tibetu a skotský tibetanista Martin Mills doplnil, že problémy v Tibetu jsou umocňovány probíhajícími klimatickými změnami, především zrychlujícím se táním permafrostu na tibetské náhorní plošině.
Konference se zúčastnili také osobnosti veřejného života z různých zemí, například místopředseda českého Senátu Jiří Oberfalzer, švýcarský poslanec Nicolas Walder, místostarosta prvního okrsku města Budapešť Gelencsér Ferenc nebo prezident Světového ujgurského kongresu Dolkun Isa. Na závěr Ženevského fóra se jeho účastníci shodli na shrnujícím prohlášení.