Ačkoliv Čínská lidová republika zatím otevřeně nepodpořila Rusko v jeho agresi na Ukrajině, zároveň odmítá válku odsoudit a uznat ruskou vinu. Ve svém postoji vůči válce na Ukrajině tak ČLR nadále jedná v souladu s partnerstvím, které spolu během letošních olympijských her uzavřeli prezident Putin a generální tajemník Si Ťin-pching. Proruský postoj Číny je viditelný především při pohledu do čínských státních médií, která v mnoha ohledech přebírají ruský narativ, situaci na Ukrajině zlehčují a jako hlavního viníka uvádějí Spojené státy.
V minulých týdnech vydala čínská státní tisková agentura Sin-chua 新华 ke konfliktu na Ukrajině sérii šesti komentářů s podtitulem „Odhalení a kritika aktů amerického hegemonismu“. Ty shrnují čínský postoj k současné válce, a jak z podtitulu vyplývá, soustředí se především na roli USA – každý z komentářů za doprovodu karikatur strýčka Sama kritizuje jeden z amerických „nešvarů“.
V prvé řadě Sin-chua identifikuje Spojené státy jako původce krize, kterou způsobily posouváním sféry svého vlivu směrem k ruským hranicím prostřednictvím rozšiřování NATO. Konflikt na Ukrajině podle čínské státní agentury není „jednorázovou událostí, ale postupným procesem“. Spojené státy navíc konflikt nadále přiživují dodávkami zbraní Ukrajině, z čehož těží i americký zbrojní komplex. Podle Sin-chua se USA snaží ze situace profitovat i politicky, když se snaží neoprávněným obviňováním ČLR z podpory Ruska upevnit svou hegemonickou pozici. Komentáře proto USA obviňují z „pomlouvačné kampaně“, která „zavání studenoválečným myšlením“.
Jeden z komentářů se věnuje kritice amerických komentátorů, kteří srovnávají rusko-ukrajinský konflikt s možným pokusem ČLR o zabrání Tchaj-wanu. Podle Sin-chua se tento problém dlouhodobě zveličuje a USA využívají tzv. „tchajwanskou kartu“, aby útočily na Čínu a diskreditovaly ji. Hlavním problémem je ale podle komentáře rozdíl mezi oběma situacemi, kdy ukrajinská otázka je sporem mezi dvěma zeměmi, Ruskem a Ukrajinou, zatímco tchajwanská otázka je čínskou vnitropolitickou záležitostí.
Poslední článek ze série pak „odhaluje pokrytectví, prolhanost a zavádějící povahu svobody amerického tisku.“ To dokazuje na případu rozhovoru americké televize CBS s čínským velvyslancem v USA Čchin Kangem 秦刚, kterého moderátor údajně během devíti minut třiadvacetkrát přerušil, zatímco americké a ukrajinské hosty nepřerušoval vůbec.
Indoktrinace na školách
Oficiální výklad rusko-ukrajinského konfliktu se neobjevuje pouze ve státních médiích, ale prostupuje i do dalších sfér společnosti a do vzdělávacího systému. Provinční vlády pořádají pro učitele vysokých, středních i základních škol na lokálních katedrách marxismu přednášky o správném vnímání „situace na Ukrajině“ a dávají jim instrukce, jak o konfliktu mluvit se studenty. Podle jedné takové přednášky je důvodem vstupu vojsk na území Ukrajiny kromě americké provokace také „zkorumpovanost ukrajinské vlády, která za posledních osm let na východě země zabila 14 tisíc Rusů.“
Na čínských cenzurou manipulovaných sociálních sítích nepřekvapivě převládají nacionalistické příspěvky stranící Rusku. Důkladnější analýzy ale ukazují, že rusko-ukrajinský konflikt slouží v debatách spíše jen jako záminka k hlubší kritice USA a Západu jakožto hlavních viníků krize a systémových rivalů Ruska i Číny. Kromě již zmíněného východního rozšiřování NATO diskutující často vyzdvihují pokrytectví USA v souvislosti s válkami v Iráku či Afghánistánu. Řada debatujících sice Rusku vyjadřuje podporu, ale zároveň dodává, že by se Čína měla soustředit především na sebe, zlepšit své technologické a vojenské kapacity a vymanit se ze závislosti na západních bankovních systémech. Ruská agrese na Ukrajině a následná jednotná reakce USA a EU v podobě ekonomických sankcí tak pro mnohé slouží jako odstrašující příklad a argument pro větší ekonomickou soběstačnost Číny.
Čínská odborná veřejnost ve velké míře kopíruje oficiální výklad krize, někteří akademici však i přes tento postoj vyzývají k určité opatrnosti. Například politolog Čeng Jung-nien 郑永年 ve svém nedávném článku vidí současnou situaci jako příležitost pro Čínu ke zvýšení svého vlivu v rámci nového světového řádu. Zároveň ale varuje před možnou katastrofickou chybou, jakou by mohla způsobit čínská emotivní reakce na současný stav.
Cenzura odlišných názorů
Někteří intelektuálové se proti oficiálnímu výkladu alespoň částečně vymezují, v takovém případě se ale většinou setkají s cenzurou svých postojů. Například sociologu Sun Li-pchingovi 孙立平, bývalému profesorovi univerzity Tsinghua, který je jedním ze zástupců liberálnější části čínské inteligence, zmizel z WeChatu jeden z jeho komentářů věnujících se válce na Ukrajině. Sun v něm sice uznává Putinovu možnou nervozitu z východního rozšiřování NATO, zároveň ale dodává, že takový pocit nemůže být záminkou pro útok na suverénní stát, a tvrdí, že Čína by se v takové situaci určitě neměla s Moskvou spojovat. Zároveň doplňuje, že Rusko je v širším měřítku spíše menším hráčem s ekonomikou srovnatelnou s provincií Kuang-tung. Sunův článek nakonec někdo přepublikoval v jiném zdroji a jeho anglický překlad lze najít na webu Reading the China Dream.
Dalším příkladem smazaného článku je esej z blogu Porozumění vědění (明白知识), který rozebírá problematiku role NATO v současném konfliktu v širších souvislostech. Esej nejdříve popisuje názory amerického politologa Johna Mearsheimera, který působení NATO ve východní Evropě dlouhodobě kritizuje a jeho rozšiřování považuje za příčinu současné války, a dále je konfrontuje s postoji odborníka na mezinárodní vztahy Paula Poasta. Ten s Mearsheimerem do jisté míry souhlasí, ale snaží se problém vysvětlit v souvislostech a zároveň více zohledňuje zájmy samotných východoevropských států. Kromě poskytnutí hlubšího vhledu do situace chtěl autor eseje dále na příkladu debaty amerických politologů ukázat, jak může vypadat diskuze bez cenzury a emocí o citlivých tématech. Článek zaarchivoval server China Digital Times.