Netrpělivě očekávaná zpráva o situaci v Sin-ťiangu, již 30. srpna krátce před půlnocí vydala Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bachelet, potvrzuje většinu zjištění, která již dříve zveřejnili badatelé, investigativní novináři i lidskoprávní organizace a na jejichž základě Ujgurský tribunál, podobně jako vlády USA, Velké Británie, Kanady, Francie, Nizozemí i ČR, dospěl k závěru, že je v oblasti páchána genocida. Komisařka zprávu vydala doslova v posledních minutách svého působení ve funkci, což samo o sobě naznačuje, jak složitá je debata o čínské politice v Ujgurské autonomní oblasti na mezinárodní úrovni. Zatímco lidskoprávní organizace zastupující oběti čínské politiky v Sin-ťiangu mnoho let tlačily, aby komise OSN pro lidská práva situaci vyšetřila, čínská strana bránila jak v přístupu k informacím, tak do poslední chvíle i zveřejnění finální zprávy. Krátce před tím, než se tak konečně stalo, vydala vláda v Pekingu stotřicetistránkové oficiální prohlášení, v němž mimo jiné uvádí:
(Tato zpráva) ignoruje úspěchy, jichž v Sin-ťiangu společně dosáhl lid všech národnostních skupin, a strašlivé škody, jež terorismus a extremismus napáchaly v oblasti lidských práv lidu všech národnostních skupin v Sin-ťiangu, (…) a je založena na dezinformacích a lžích vymyšlených protičínskými silami.
Do vězení za abstinenci či odmítání televize
Výrazně kratší, šestačtyřicetistránková zpráva Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva (OHCHR) konstatuje, že v Sin-ťiangu dochází k závažnému porušování lidských práv, které může zakládat podstatu zločinů proti lidskosti, slovo „genocida“ však v dokumentu nepadlo, což řada pozorovatelů obeznámených se situací v Sin-ťiangu kritizovala:
V Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang dochází k závažnému porušování lidských práv v kontextu uplatňování protiteroristických a ‚protiextremistických‘ strategií ze strany [čínské] vlády. Implementace těchto strategií a s nimi související politiky v Sin-ťiangu vedla k řadě vzájemně provázaných přísných a nepatřičných omezení široké škály lidských práv. Tato omezení charakterizují diskriminační praktiky, které se přímo či nepřímo dotýkají Ujgurů a dalších převážně muslimských komunit.
Čínská „protiteroristická legislativa“ je podle zprávy založena na „vágních a širokých konceptech, jež dávají různým úředníkům volnou ruku v jejich interpretaci a aplikaci“. Opatření vedla k masovému zadržování obyvatelstva v rozsahu 10-20 % muslimské populace Sin-ťiangu mezi lety 2017-18. Svévolné zadržování se tak v uplynulých letech dotklo značné části Ujgurů a dalších etnických menšin v Sin-ťiangu. Od roku 2019 sice podle Číny dochází k zavírání údajných „převýchovných center“, postupně se však významně rozšířila vězeňská zařízení. To podle zprávy vzbuzuje zvláštní obavy vzhledem k vágním definicím terorismu, extremismu a ohrožení veřejné bezpečnosti, na jejichž základě mohou být udělovány dlouhé tresty odnětí svobody i za drobná provinění nebo za aktivity související s náboženským vyznáním, jejichž svobodu jinak zaručuje mezinárodní lidskoprávní legislativa.
Mezi „drobná provinění“ a „špatné chování“ ukazující na „náboženský extremismus“ podle čínských dokumentů patří např. i „odmítání rádia a televize“, „nošení plnovousu u mužů mladého a středního věku“, „náhlá abstinence od alkoholu a kouření“, „odmítání normálních kulturních a sportovních aktivit, jako je fotbal nebo pěvecké soutěže“, „nelegální poslouchání či sledování zahraničních rozhlasových a televizních programů nebo jejich šíření“, „odpor vůči vládní propagandě“ nebo „odmítání sledování normálních filmů a televizního vysílání.“ Hranice mezi „závažnými“ a „drobnými“ proviněními je navíc nejasná, a muslimské obyvatelstvo tak nemá jistotu, co je přípustné a jak to bude případně posuzováno.
Mučení i „regulace porodnosti“
OHCHR také pořídil celkem čtyřicet rozhovorů s Ujgury a příslušníky dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu, z nichž dvacet šest bylo zadrženo a prošlo systémem „převýchovy“ nebo vězení. Dvě třetiny z nich se zmiňovaly o různých formách mučení nebo špatného zacházení, ať už v tzv. „odborných vzdělávacích střediscích“ (tedy převýchovných táborech), nebo při jiných formách zadržování. To zahrnuje „kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo tresty“ a další porušování osobních práv, včetně sexuálního a genderově motivovaného násilí.
Zpráva dále potvrzuje omezování kulturní, jazykové a náboženské identity a jejího vyjadřování, práva na soukromí a svobodu pohybu, reprodukčního práva a práv souvisejících se zaměstnaností, kde OHCHR potvrzuje dřívější zjištění Mezinárodní organizace práce o nucené práci Ujgurů a porušování práv pracujících. Obzvlášť závažné jsou doklady „regulace porodnosti“ v Sin-ťiangu, včetně oficiálních demografických statistik, které „ukazují na strmý pokles porodnosti v Sin-ťiangu od roku 2017“, konkrétně o 48,7 procent za dva roky do roku 2019. To potvrzuje výsledky bádání Adriana Zenze, jehož zpráva o násilné regulaci porodnosti se stala jedním z důkazů o etnicky zaměřených represích zakládajících podstatu genocidy. OHCHR získal přímá svědectví několika žen o násilném zavádění nitroděložních tělísek a nucených sterilizacích i potratech a potvrzuje, že „věrohodné zmínky ukazují na porušování reprodukčních práv násilným prosazování politiky plánovaného rodičovství po roce 2017.“
V neposlední řadě OHCHR přikládá významnou váhu svědectvím zveřejněným na platformách několika neziskových a občanských organizací, konkrétně „Xinjiang Data Project“, „Xinjiang Victims Database“ a „Uyghur Transitional Justice Database“, které shromažďují informace o zmizelých Ujgurech a příslušnících dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu. Ty registrují více než deset tisíc jmen, která čínské úřady běžně označují za „smyšlená“, nicméně oficiální dokumenty z dubna 2021 potvrdily, že téměř jednu třetinu z nich představují jména osob uvězněných za „trestnou činnost související s násilným terorismem.“ To samo o sobě ukazuje na ohromný rozsah a závažné důsledky čínské „protiteroristické a protiextremistické“ politiky v Sin-ťiangu.
Opatrný krok správným směrem
Navzdory obecné skepsi, zejména po letošní osobní návštěvě komisařky v Sin-ťiangu a jejím “navazování dialogu s Pekingem”, je zpráva jejího úřadu „ostřejší, než se čekalo“. Čína z ní radost nemá, jak dokládá výše zmíněný stotřicetistránkový dokument. Mnoho badatelů a dlouholetých komentátorů dění v Sin-ťiangu k ní má ovšem výhrady. Ta hlavní směřuje k tomu, že se zpráva zcela vyhýbá samotnému termínu „genocida“. Jak upozorňuje jedna z předních odbornic na Sin-ťiang a ujgurskou menšinu Jo Smith Finley, která patří mezi devět britských občanů, na něž čínská vláda v loňském roce uvalila sankce za kritiku její národnostní politiky, zpráva je „v některých aspektech překvapivě silná, zatímco v jiných pokulhává.“ Na jednu stranu „dává hlas obětem“, na druhou stranu se však ani „nepokouší o posouzení obvinění z genocidy […] na základě kritérií vymezených konvencí OSN, a to navzdory reportážím, právním rozborům, akademickým článkům a konferencím na toto téma.“
Mezi kritizované patří i část o omezování porodnosti Ujgurů. Například Adrian Zenz, autor prvního obsáhlého výzkumu na toto téma, který patří ke klíčovým argumentům při posuzování možné genocidy na Ujgurech, na svém Twitteru napsal:
Klíčovým aspektem, který v části o kontrole porodnosti chybí, je vyhodnocení vládní politiky v Sin-ťiangu jako ‘explicitně’ usilující o omezení porodnosti v ujgurských oblastech. To je ten nejvíc usvědčující důkaz [probíhající genocidy] společně s prohlášeními o ukončení dominance ujgurské populace a optimalizace etnického poměru.
Server Politico v souvislosti s touto pasáží citoval nejmenovaného diplomata, který potvrdil, že části o nucených sterilizacích byly během finálních úprav textu „naředěny“. Podobně „citlivě“ pak zpráva přistupuje k dalšímu tématu, které zavání genocidou, k násilnému oddělování dětí od rodičů za účelem odtržení mladé generace od jazyka a kultury jejích rodičů a prarodičů. I přesto, jak potvrzuje Finley, zpráva OHCHR předkládá důkazy skutků, jež samy o sobě naplňují definici genocidy podle konvence OSN od zatýkání intelektuálů a umělců přes mučení vězňů až po ničení náboženských a kulturních památek. Zprávu proto lze považovat za určitý bod zlomu, po kterém by podle společného prohlášení ujgurských organizací po celém světě měla následovat reakce jednotlivých členských států a orgánů OSN i dalších aktérů, politických i ekonomických, s cílem dostat věc v ideálním případě k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.
Na zprávu okamžitě reagovaly nevládní a lidskoprávní organizace jako Amnesty International či Human Rights Watch, ale také představitelé nadnárodních organizací, včetně samotného OSN, diplomaté a politici. Po ostře kritizované květnové návštěvě Bacheletové v Sin-ťiangu se tak zpráva jeví jako krok správným směrem.