Ujgurský tribunál v Londýně shledal čínskou vládu vinnou ze spáchání zločinů proti lidskosti a aktů genocidy proti menšinovému národu

Ujgurský tribunál v Londýně došel k závěru, že čínské úřady se v Sin-ťiangu bez jakýchkoli pochybností dopouštějí zločinů proti lidskosti a aktů genocidy. Podle nových dokumentů jde v Sin-ťiangu o promyšlený sociální projekt aplikovatelný do budoucna i v jiných oblastech.

Dnes, 9. prosince 2021, byl v Londýně vynesen rozsudek tzv. Ujgurského tribunálu, který byl na podnět prezidenta Světového ujgurského kongresu Dolkuna Isy svolán 3. září 2020. Jeho poslední slyšení, s badatelem Adrianem Zenzem, který předložil nezvratné důkazy o páchání zločinů proti lidskosti v čínském Sin-ťiangu, proběhlo letos 27. listopadu. Tribunál vede významný britský právník, člen Královské rady, Sir Geoffrey Nice, který byl v rámci Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii žalobcem Slobodana Miloševiće. Ujgurský tribunál viní představitele Čínské lidové republiky z těžkých zločinů, konkrétně ze:

zabíjení, vážného ubližování na zdraví nebo duševní újmy včetně mučení, znásilňování a jiného sexuálního násilí, zotročování, nuceného odloučení dětí od rodičů, nucené sterilizace, násilných přesunů nebo deportací, apartheidu, nucené práce, nuceného odebírání orgánů, násilných zmizení, ničení kulturního nebo náboženského dědictví, pronásledování, nucených sňatků a posílání [etnických] Číňanů do ujgurských domácností.

Tribunál ve svém výroku z 9. prosince 2021 shledal čínskou vládu vinnou ze spáchání zločinů proti lidskosti a z aktů genocidy v souladu s článkem 2 Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia vydané v návaznosti na rezoluci Valného shromáždění OSN 8. prosince 1948.

Počínání Pekingu v Sin-ťiangu označily již dříve jako genocidu některé západní vlády, konkrétně americká, kanadská a nizozemská. Později se přidal také britský parlament. K podobnému závěru se kloní ve své letošní zprávě i organizace Human Rights Watch. V reakci na tato obvinění Spojené státy i země EU zavedly letos na jaře vůči ČLR sankce. Na začátku roku 2021 byla navíc v USA schválena legislativa, jež zakazuje dovoz sinťiangské bavlny a umožňuje v případě porušení zákona zabavení zboží. Nedávno zveřejněná rozsáhlá studie však odhalila, že i navzdory těmto sankcím Čína nadále vyváží bavlnu vyprodukovanou v rámci státem řízeného systému zneužívajícího nucenou práci pronásledovaných muslimských menšin v čínském Východním Turkestánu. 

Podrobná analýza dosud nezveřejněných uniklých oficiálních dokumentů, kterou koncem listopadu publikoval již zmíněný Adrian Zenz právě ve spolupráci s Ujgurským tribunálem, navíc jasně dokazuje, že se jedná o sofistikovaný projekt sociálního inženýrství, systematicky zasahující do života Ujgurů a dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu a ohrožující samotnou podstatu jejich kultury a národní identity.

Spletité cesty sinťiangské bavlny

Osmdesátistránková studie, již s kolektivem autorů z Centra Heleny Kennedyové pro mezinárodní spravedlnost při Sheffield Hallam University ve Velké Británii vypracovala Laura T. Murphy, dokazuje, že pro dodavatelské řetězce není žádný problém kontroverzní sinťiangskou bavlnu „vyprat“ přes zpracovatelské sítě mimo území ČLR. Autoři podrobně popisují cesty, jimiž se tato bavlna přes továrny v zemích jako Vietnam, Bangladéš nebo Indonésie dostává v podobě finálních produktů světových značek k cílovým zákazníkům v Americe i Evropě. Zatímco oděvy, prádlo a další hotové výrobky, které se vyvážejí přímo z ČLR, a jejichž zdaleka největším dovozcem jsou USA, nemají navenek s bavlnou ze Sin-ťiangu nic společného, podrobná analýza odhalila, že surový produkt a polotovary z něj jsou ve velkém vyváženy k dalšímu zpracování hlavně do zemí jihovýchodní Asie. Výrobci z těchto zemí tak slouží coby prostředníci, aby se u konečných výrobků zakryl původ bavlny použité při jejich výrobě. 

V souvislosti s uvalením sankcí v první polovině tohoto roku bylo téma sinťiangské bavlny značně medializováno. Některé velké západní firmy následně vydaly prohlášení, kterými se od produktů nucené práce Ujgurů a dalších muslimských menšin čínské autonomní oblasti Sin-ťiang distancovaly. Peking však zareagoval s nesmlouvavou asertivitou, kdy nejprve vyhlásil odvetné sankce proti USA a EU a poté rozpoutal řízený bojkot zboží některých prestižních oděvních značek, jež aktivně vyjádřily svůj postoj, spolu s masivní propagandistickou kampaní. Mnozí západní výrobci pak svá prohlášení vzali zpět nebo je potichu stáhli ze svých webů. 

Obecně si však jsou mezinárodní společnosti čím dál tím více vědomy rizik, která z nákupu produktů nucené práce plynou, a je v zájmu mnohých hájit svou pověst. To, že na produkci bavlny v Sin-ťiangu se rozhodující měrou podílejí právě nuceně nasazení Ujguři, Kazaši a příslušníci dalších středoasijských menšin, kteří prošli internací v čínských převýchovných táborech, je zřejmé nejen z přímých svědectví shromážděných v rozsáhlé Xinjiang Victims Database, ale i dle mnoha dalších indicií, jako jsou například veřejně publikované inzeráty nabízející sinťiangskou pracovní sílu s „vojenskou disciplínou“ čínským firmám na míru nebo přímo interní materiály firem.

Si Ťin-pchingovo myšlení o boji proti terorismu

Dosavadní výzkumy ukazují, že politika, již Komunistická strana Číny provádí v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, představuje sofistikovaný projekt etnického sociálního inženýrství, jehož primárním cílem je odstranit explicitně vymezené „trojí zlo“ (san ke š‘-li 三個勢力), tj. terorismus, náboženský extremismus a národnostní separatismus, a přetvořit Ujgury a další muslimské menšiny v prototyp etnického představitele „velkého čínského národa“ (Čung-chua min-cu 中華民族) loajálního své čínské vlasti a jejímu režimu. Kromě přímých i nepřímých pozorování a svědectví k poznání tohoto systému zásadní měrou přispěly také analýzy oficiálních dokumentů a projevů, ať už těch zveřejněných nebo uniklých. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají tzv. Xinjiang Papers, soubor dokumentů, které v říjnu 2019 získala redakce amerických New York Times. Chris Buckley s týmem kolegů zveřejnily rozsáhlý článek věnující se rozboru textů, které byly vesměs určeny pro interní šíření v režimu středního nebo dokonce vysokého utajení. S ohledem na tuto skutečnost a možná kvůli ochraně zdroje nezveřejnily NYT celé dokumenty ani jejich úplný přepis, ale pouze nečitelné náhledy jednotlivých stran. 

Autenticitu těchto materiálů nyní potvrdil i klíčový badatel dlouhodobě mapující čínskou politiku v Sin-ťiangu Adrian Zenz. Toho podle jeho vlastních slov letos v září oslovili vyšetřovatelé Ujgurského tribunálu, kterým se podařilo získat prakticky totožný (až na pár drobnějších odchylek) soubor dokumentů a požádali jej o jeho analýzu. První předběžné výsledky byly na stránkách Tribunálu zveřejněny 27. listopadu a ukazují, že se jedná o ty samé listiny, s nimiž dříve pracovaly NYT. Ujgurský tribunál má údajně k dispozici digitální fotokopie původních tištěných dokumentů, kde jsou často začerněné hlavičky, oficiální razítka, podpisy a další indicie, které by mohly vést k identifikaci zdroje nebo zdrojů. Adrian Zenz všechny dokumenty vizuálně porovnal s náhledy zveřejněnými NYT a potvrdil, že listiny si rozložením textu na jednotlivých stranách odpovídají. Také potvrdil, že pasáže, jež dříve citovaly NYT jsou v těchto dokumentech ve stejném znění. Na stránkách Ujgurského tribunálu pak Zenz zveřejnil úplné přepisy první části materiálu. 

Dosud zveřejněná analýza podrobně mapuje celý proces zavedení represivní „protiextremistické“ politiky v Sin-ťiangu v reakci na narůstající hrozbu ujgurského terorismu po nepokojích v roce 2009. Čínské komunistické vedení se rozhodlo přistoupit k radikální sekuritizaci největší autonomní oblasti ČLR částečně také s ohledem na předchozí vývoj na územích obývaných Tibeťany, kde v roce 2008 došlo k masivním protičínským nepokojům. Mezi celkem 317 stranami „Xinjiang Papers“ jsou zahrnuty i klíčové projevy nejvyšších stranických představitelů, včetně prezidenta Si Ťin-pchinga a premiéra Li Kche-čchianga, jejichž stupeň utajení je označen jako „přísně tajné“ (ťüe-mi 絕密). Tyto dokumenty tak nejen potvrzují správnost dřívějších závěrů rozličných bádání a svědectví o čínské represivní politice v Sin-ťiangu a jejích příčinách a ideologických základech, ale zároveň také ukazují, že tato politika byla utvářena a implementována přímo na pokyn z nejvyšších míst. Jinými slovy, byl to samotný Si Ťin-pching, kdo nastínil, jakým směrem se má „boj proti terorismu, extremismu a separatismu“ v Sin-ťiangu ubírat. 

Podle Zenze jsou mezi dokumenty doslovná znění projevů, kde Si Ťin-pching na jaře 2014, během návštěvy Sin-ťiangu krátce po dvojici teroristických útoků spáchaných Ujgury v jihočínském Kchun-mingu a hlavním městě Sin-ťiangu Urumči, vyzval místní vládu k vypracování návrhu legislativy a potřebných opatření, jež by vedly k zastavení náboženského extremismu a násilného odporu Ujgurů vůči Pekingu. Na základě toho byla potom v dubnu 2017 schválena protiextremistická legislativa, jež zaštítila vznik převýchovných táborů pro Ujgury. Základy ideologie a slovníku, které jsou používány v oficiálních materiálech souvisejících s vládními opatřeními v Sin-ťiangu, podle těchto uniklých dokumentů pocházejí tedy přímo od samotného generálního tajemníka a předsedy Komunistické strany Číny a jeho týmu. Nejde jen o často citovaná slova „povolat každého, kdo má být povolán“ a jejich varianty „chytit“ a „zatknout“ každého, kdo má být „chycen“ či „zatčen“, ale o systematickou „převýchovu“ zaměřenou na postupnou sinizaci nečínských etnik.

Sinizací proti extremismu

V dokumentech je např. řeč o tzv. „čtyřech zpřetrháních“ (s‘ tuan 四斷)  – zpřetrhání kořenů, rodových linií, vazeb a zdrojů (myšleno náboženského extremismu). Dále je v nich řeč také o „vymýcení vlivu chybných myšlenek ohledně historie, kultury, národopisu a náboženství Sin-ťiangu [za účelem] vytvoření pevného ideologického a politického základu pro řízení Sin-ťiangu prostřednictvím zákonů“. Cílem čínského ideologického sociálního inženýrství je narušit „monolitickou strukturu populace“ oblasti, kde se většina obyvatel hlásí k ujgurské národnosti a islámu a je zde velký podíl lidí pracujících v zemědělství se silně podprůměrnými příjmy (i v rámci ČLR). Opatření počínaje „protiextremistickou převýchovou“ a „rekvalifikací“ v „tréninkových centrech“ a konče přidělením na povinnou práci v zemědělské oblasti nebo ve výrobě, často daleko od místa bydliště nebo i na východočínském pobřeží, mají obecně směřovat právě k rozbití této „monolitické struktury“. 

Analyzované dokumenty obsahují v režimu utajení šířené projevy nejvyšších představitelů státu a komunistické strany v čele se Si Ťin-pchingem, projevy vedoucích představitelů místní vlády v Sin-ťiangu vedené tajemníkem KS Čchen Čchüan-kuoem a dále celou řadu interních „oznámení“ (tchung-č‘ 通知) a „oběžníků“ (tchung-pao 通報) vydaných ústředními orgány i orgány autonomní oblasti. Jako celek tyto dokumenty tvoří ucelený ideologický a politický základ pro vytvoření legislativního rámce a implementaci opatření na úrovni autonomní oblasti i jednotlivých krajů a okresů. Jako takové posloužily k vytvoření provázaného systému represivních a převýchovných opatření, jehož jednotlivé složky byly dostatečně a přesvědčivě zmapovány dřívějším výzkumem a přímými i nepřímými svědectvími. Zahrnují zejména masovou internaci obyvatel v převýchovných táborech a centrech, „odstraňování chudoby“ prostřednictvím nucených přesunů a nucené práce, podporu mísení ujgurské populace s etnickými Číňany, kriminalizaci běžných náboženských zvyků a aktivit a podporu vzdělávání ujgurských dětí v internátních školách mimo vliv rodiny a ujgurského prostředí.

Tato opatření mají podle oficiální rétoriky sloužit k potlačení zmíněného „trojího zla“, v důsledku však nevyhnutně vedou k porušování základních práv jednotlivců, diskriminaci na základě náboženství a etnické příslušnosti. Ohrožují přitom samotnou podstatu ujgurské kultury a národní identity nebo přímo existenci Ujgurů coby svébytného národa. A tuto politiku nepřímo podporují i mnohé ze světových oděvních značek a jejich zákazníci v mnoha zemích po celém světě, když kupují výrobky vyprodukované v tomto represivním systému.