V pondělí 9. ledna provedlo letectvo Čínské lidově osvobozenecké armády cvičení ve vzdušném prostoru nad Japonským mořem. Cvičení se také zúčastnilo čínské námořnictvo, celá akce se tedy zaměřila na zlepšení koordinace obou armádních složek. Mluvčí čínského ministerstva obrany Liang Jang uvedl tradiční formulaci, že celá akce není mířená proti konkrétnímu státu, regionu nebo cíli. Dále poznamenal, že podobných cvičení bude do budoucna přibývat.
Podobné aktivity lze očekávat v další sporné oblasti, a to Jihočínském moři. Námořní uskupení v čele s jedinou čínskou letadlovou lodí Liao-ning proplulo v úterý 10.1. dopravně velmi vytíženou Taiwanskou úžinou, prý se ale vyhnulo taiwanským vodám a již se vrátilo zpět. Čínské ministerstvo obrany uvedlo, že toto uskupení se v oblasti Jihočínského moře mělo účastnit dalších manévrů.
Peking prostřednictvím bílé knihy “Čínské politiky bezpečnostní spolupráce v asijsko-pacifickém regionu” (China’s Policies on Asia-Pacific Security Cooperation) 11. ledna varoval před internacionalizací celého problému a vymezil se vůči „provokacím“ v oblasti:
Peking varoval mezinárodní společenství, že jakýkoli pokus “internacionalizovat a judicializovat” teritoriální spory v Jihočínském moři jenom ztíží řešení celé záležitosti. Pravděpodobný příští ministr zahraničních věcí USA [Rex Tillerson] nicméně naznačuje, že Washington zaujme v dohledné době tvrdší postoj vůči čínským ostrovním požadavkům. (zde)
Dle článku New York Times z 12. ledna se Tillerson vyjádřil, že Číně bude vyslán jasný signál: zaprvé musí zastavit výstavbu umělých ostrovů, zadruhé USA nedovolí Číně na již vybudované ostrovy přístup. (O Tillersonovi v češtině zde i zde.)
Pokud by k tomu skutečně mělo po Trumpově nástupu do úřadu 20. ledna dojít, představovalo by to znatelnou změnu amerického přístupu k pekingské výstavbě ostrovů v Jihočínském moři. Tato výstavba mění oblast tak, že se k roku 2030 stane prakticky “čínským jezerem”, jak se vyjádřil washingtonský think-tank CSIS (Center for Strategic and International Studies).
V horečné výstavbě Číně zatím nezabránily americké vojenské lodě pohybující se v blízkosti umělých čínských ostrovů. Výstavba v současné době zahrnuje i instalaci radarových stanic na více než 3000 akrů umělého povrchu. Čínští vojenští analytici se k Tillersonovým vyjádřením staví různě, se směsicí “zmatení, nedůvěry a vojenských hrozeb” (zde). Čínská státní média si ve svých anglických mutacích servítky nebrala a neváhala pohrozit odhodlaností k vojenskému střetu, stejně jako svou jadernou vybaveností.
New York Times naznačují možnou motivaci Rexe Tillersona k drastičtějším vyjádřením k tématu. Tillerson totiž působil jako výkonný ředitel v nadnárodní těžební společnosti Exxon Mobil a jako takový získal v oblasti rozsáhlé zkušenosti:
Jeho společnost se zapletla do ostrých teritoriálních sporů o obrovské zásoby plynu a ropy pod mořem. Během jeho působení společnost navázala blízké vztahy s vietnamskou vládou a podepsala v roce 2009 dohodu se státní firmou. Dohoda se týkala ropných a plynových vrtů ve dvou oblastech v Jihočínském moři. Dohoda s PetroVietnam byla podepsána v tichosti (…), protože se neshodovala s čínskými územními zájmy.
Exxon Mobil je aktivní i v Číně, ale na rozdíl od velkého potenciálu ve Vietnamu (Jihočínské moře může dle informací Americké správy informací o energetice skrývat až 11 miliard barelů ropy a více než pět bilionů metrů krychlových zemního plynu) zde nemá na trhu se zemním plynem zdaleka takové možnosti, protože tento trh v Číně ovládají čínské státní podniky.
Čína i nadále modernizuje své námořní síly. V prosinci minulého roku byla východočínská flotila posílena o nové dvě fregaty domácí výroby.
Peking těmito aktivitami dává jasně najevo, že v teritoriálních sporech nehodlá jen tak ustoupit. Poměrně častá cvičení a rychlá modernizace čínského námořnictva jsou jasným signálem všem zainteresovaným státům.