Celá série varování před čínskou technologickou společností Huawei v různých západních zemích se obvykle zakládá hlavně na právním argumentu, že podle čínské legislativy musejí všichni občané i organizace spolupracovat se zpravodajskými službami ČLR při špionáži. Tato povinnost je explicitně stanovena v článku 7 Zákona o státní zpravodajské činnosti z roku 2017 (中华人民共和国国家情报法).
Tento zákon ale pouze legalizuje zavedenou praxi ve stále totalitnějším státě. I před nástupem Si Ťin-pchinga by bylo pro čínského občana velmi obtížné odmítnout spolupráci s tajnými službami. V době, kdy dochází k centralizaci stranické moci a v atmosféře neutuchajícího boje proti “nepřátelským silám ze zahraničí” (境外敌对势力), je takové odmítnutí prakticky nemožné – bez ohledu na literu zákona.
Vláda zákonem
Ironií osudu byly zákony, které nyní komplikují firmě Huawei život, schváleny proto, aby posílily kontrolu Strany v rámci konceptu “vlády zákonem” (依法治国) – neplést s vládou zákona. Vláda zákonem je systém, který má umožnit Straně využívat mocenský monopol bez každodenních politických intervencí. Strana rozhoduje, co je zákon, a většina situací se řeší mechanicky prostřednictvím schválených postupů – pokud Strana nerozhodne jinak.
Tento koncept je důležitou součástí Si Ťin-pchingovy snahy vlády pomocí algoritmů, kde je Strana vrchním programátorem. Odráží to snahu “zinteligentnit” (智能化) stranickou kontrolu nad společností a ekonomikou pomocí pokročilých technologií, jako je analýza velkých dat nebo umělá inteligence. Generální tajemník často rád cituje staré maoistické pořekadlo “Východ, západ, jih, sever a střed – Strana vede vše” (东西南北中，党是领导一切的). Za Si Ťin-pchinga byl Maův výrok nejen zanesen do stanov Strany, ale byl také aktualizován pro informační věk. Stranická kontrola bude posílena umělou inteligencí a technologiemi postavenými na velkých datech, testovanými dnes masově v Sin-ťiangu. V ekonomice Strana určuje tržní pravidla cestou přísné regulace. V právním systému stojí strana nad zákonem, který si upravuje a interpretuje dle potřeby.
Tímto způsobem se potenciálně kontroverzní rysy vlády KS Číny, jako je povinnost každého občana špehovat v jejím zájmu, dostaly z praxe do samotné litery zákona. Takto explicitní kodifikace, z pohledu Strany pouhá legalizace zavedené praxe, ale zároveň dává jejím kritikům do ruky silnou zbraň, a ztěžuje možnost KS Číny prostě všechno šmahem popřít. Proto jsou tyto zákony pravidelně citovány v západních varováních proti společnosti Huawei, například i u našeho NÚKIBu. Citovat čínský zákoník je ve veřejných dokumentech snazší, než použít složité argumenty nebo publikovat citlivé informace. Tady to máte černé na bílém a basta.
Právní posudek s výhradami
Na současnou krizi okolo firmy Huawei v ČR reagovala Čína PR kampaní, v níž se s politickou podporou čínské Státostrany pokouší o sisyfofský úkol – dokázat nezávislost na čínské Státostraně. Ve snaze o kvadraturou kruhu zkouší novou taktiku.
Po vyhrožování ze strany místní ambasády a vyvíjení politického tlaku prostřednictvím spřátelených místních činitelů nasadila novou zbraň: “právní posudek” od západní právnické kanceláře – obsahující explicitní dovětek této kanceláře, že dokument nemůže být považován za její právní posudek, přímo v těle textu.
“Posudek” uvádí, že občané ČLR nejsou ze zákona povinni spolupracovat na špionážních operacích. Huawei používá tento dokument (veřejně nedostupný, dokonce označený jako “důvěrný”, přes poměrně širokou distribuci) od kanceláře Clifford Chance jako definitivní důkaz své neviny. Naposledy jej například citoval šéf české a slovenské pobočky Huawei v rozhovoru pro Seznam TV. Podobně se používá i v dalších zemích, například v dopise adresovanému britskému parlamentu.
Dokument je osm měsíců stará právní analýza sepsaná dvěma čínskými právníky. Nyní se však prezentuje jako právní názor od Clifford Chance, člena Čínské obchodní komory ve Velké Británii (CCCUK, 英国中国商会). Clifford Chance má v Číně širokou škálu aktivit, především poradenství pro státní podniky a také dodavatele Huawei. Ačkoliv ho představitelé společnosti předkládají jako “nezávislý právní názor”, v samotném textu, který má Sinopsis k dispozici, stojí, že “by neměl být považován za právní názor o aplikaci zákonů ČLR”.
Důvěryhodnost dokumentu je navíc pochybná kvůli jeho autorům. Posudek z května 2018 připravila známá čínská advokátní kancelář Zhong Lun (中伦律师事务所), jejíž zakladatel, ředitel a zástupce stranického předsedy Čang Süe-ping 张学兵 se vyznamenal jako “výtečný stranický kádr” aktivní ve Všečínském svazu mládeže (ACYF, 中华全国青年联合会), organizaci spadající pod Jednotnou frontu vedené Svazem mládeže. Jeden z autorů textu, Čchen Ťi-chung 陈际红, je navíc sám členem KS Číny.
Sluší se připomenout, že čínští právníci, kteří si dovolí otevřeně kritizovat stanovisko Strany, čelí odebírání licencí, věznění a mučení. Pekingská právnická asociace (北京市律师协会), jíž Čang předsedal a Čchen sedí v jejích výborech, je také obviňována ze spoluúčasti na perzekuci lidskoprávních advokátů. Postavení autorů textu vůči Komunistické straně Číny implikuje, že by si dovolili jít proti zájmům společnosti Huawei ještě méně, než nějací méně prominentní právníci.
Huawei si posudek původně zřejmě objednala proto, aby se bránila proti směrnici připravované ve Spojených státech, jež by zabránila státním dotacím na nákupy od dodavatelů “identifikovaných jako potenciální národní bezpečnostní hrozbu pro komunikační sítě a jejich dodavatelské řetězce”. Čína se proti tomu bránila dokonce na půdě Světové obchodní organizace. Dokument byl znovu použit tak před půl rokem v Austrálii, rovněž bez úspěchu.
V Americe čelí teď Huawei mnohem konkrétnějším obviněním nežli obecným konstatováním o své historii a pozici v leninistickém systému ČLR – včetně existence “programu prémií” pro zaměstnance, kteří “získávají tajné informace” od konkurence. Mezitím recyklovala právní analýzu od kanceláře Zhong Lun jako “právní posudek” britské firmy na pomoc v boji s vlnou kritiky v Evropě. Zkušenosti z Austrálie a USA však naznačují, že dokument velký dopad mít nebude.