Čínská lidová republika je leninským státem, v jehož ústavě je zakotvena vedoucí úloha strany. Tamtéž je ČLR definována jako „socialistický stát lidově-demokratické diktatury vedený dělnickou třídou a založený na svazku dělníků a rolníků“. To se promítá do podoby výkonu státní moci a institucí státní správy. Ty jsou podřízené institucím strany, stejně jako zákonodárná moc.
Instituce státní moci a správy
Instituce státní správy tvoří hierarchicky uspořádaná struktura organizací Komunistické strany Číny, v jejímž čele stojí generální tajemník obklopený malou skupinou členů stálého výboru Politbyra. Vedle toho zde existuje analogicky uspořádaná struktura státní správy v čele s prezidentem, premiérem a vládou. Skutečné rozhodovací pravomoci leží v rukou orgánů komunistické strany a stranické a státní posty, zejména na nejvyšší úrovni, splývají. Generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching je tak zároveň prezidentem (předsedou ČLR) a premiér je naopak členem stálého výboru Politbyra.
Instituce státní správy se dělí na ústřední (中央) s pravomocemi napříč celou zemí a regionální, jejichž pravomoce jsou delegované z ústředí a omezené na provincii či nižší správní jednotky až po místní úroveň. Mezi ústředními a provinčními orgány existuje tradičně do různé míry skrytá rivalita. Jedním z rysů Si Ťin-pchingovy vlády je posilování ústřední moci a efektivní kontrola nad provinciemi.
Přísná hierarchie čínského politického života je kromě mocenské pyramidy patrná i v hodnocení mocenského postavení (排序): politické instituce (a jednotlivé pozice) jsou hierarchicky seřazeny v konvenčním protokolárním žebříčku. Tato hierarchie se uplatňuje například při informování v médiích o nejrůznějších politických aktivitách: účastní-li se významný funkcionář rutinní schůze své instituce, dostane ve zpravodajství přednost před nižším úředníkem pobývajícím právě v místě ničivého zemětřesení.
Komunistická strana Číny
中国共产党, Čung-kuo kung-čchan-tang
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng
Komunistická strana Číny je zakládající a vládnoucí stranou v zemi a kontroluje největší armádu na světě, Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu (中国人民解放军). Drží veškerou politickou moc a stojí nad všemi složkami státu: vládou (exekutiva), lidovými shromážděními (legislativa) i soudy. Komunistické straně je podřízeno i formálně nezávislé Čínské lidové politické poradní shromáždění (中国人民政治协商会议), další tzv. „demokratické strany“ (民主党派), masové organizace (Svaz žen, Svaz mládeže, Všečínský odborový svaz) a další občanská a profesní sdružení (Svaz spisovatelů apod.).
Členové
V současné době má strana 91 914 000 členů, což představuje přibližně 6,6 % obyvatelstva. KS Číny je elitní strana s komplikovaným přijímacím systémem. Pro vstup musí mít žadatel doporučení stávajícího člena, projít řadou šetření, zkoušek a roční zkušební dobou zahrnující posudky a pravidelná školení. Zastoupení skupin obyvatelstva ve straně neodpovídá reálné podobě čínské společnosti: z celkového počtu jenom 27,9 % připadá na ženy, národnostní menšiny jsou zastoupeny 7,4 %. Zvyšuje se počet členů nad 61 let, kteří nyní tvoří 29 %, zároveň roste vzdělanost nově přijatých členů, 50,7 % má vyšší než středoškolské vzdělání (大专以上). Dělníci tvoří 7 %, rolníci, pastevci a rybáři 27,8 %, zaměstnanci firem s odbornou kvalifikací tvoří 15,57 % a management 11 % (k 31.12. 2019).
Zastoupení sociálních vrstev a skupin ve straně se začalo proměňovat po roce 2002. Tradiční základnu dříve tvořili dělníci, rolníci a státní úředníci. V roce 2001 tehdejší generální tajemník Ťiang Ce-min vyhlásil, že ve straně jsou vítáni zástupci „pokrokových výrobních sil a nové kultury” (v rámci své doktríny Trojího zastoupení, 三个代表). Do strany začali vstupovat soukromí podnikatelé, manažeři, nezávislí umělci a vzdělaní zaměstnanci velkých firem s odbornou kvalifikací. Strana sama sebe předefinovala, už neměla být pouze předvojem pracující třídy, ale zároveň i zástupcem všech pokrokových výrobních sil, tedy i soukromého podnikání, pokud budou přispívat k rozvoji socialismu s čínskými rysy.
Demokratický centralismus a stranická hierarchie
Komunistická strana je oficiálně organizována podle principu tzv. demokratického centralismu (článek 3 Ústavy ČLR), jak ji formuloval V. I. Lenin pro bolševickou stranu v Rusku na počátku 20. století. Odvolává se na vůli lidových mas (人民群众), které by podle této teorie měly ze svých řad vybírat zástupce a volit stranické orgány zdola. Dalším rysem demokratického centralismu je podřízení menšiny většině a naprostá závaznost rozhodnutí vyšších orgánů. Ve skutečnosti, jak známe i z praxe v bývalé ČSSR, jsou volby jako vůle lidu iluzí a voleni mohou být pouze kandidáti předem prověření a doporučení shora stranickým vedením.
Komunistická strana je uspořádána pyramidově, v základě pyramidy stojí 4,7 miliónu základních organizací (基层组织, nejmenší organizace jsou tzv. „pobočky“ 支部) rozprostřených po vesnicích, státních institucích, školách či státních podnicích. Objevují se stále více i v podnicích soukromých. Teoreticky každá organizace volí zástupce o úroveň výše. Stranický sjezd pak volí ústřední výbor, jenž formálně volí členy Politbyra. Ve skutečnosti jsou kandidáti na jednotlivé pozice vybráni předem při neveřejných jednáních a při samotné volbě jsou již jen formálně schváleni. Ačkoli je organizační struktura vystavěna odspoda, skutečná moc se nachází v Politbyru a zejména v jeho stálém výboru, který v současnosti tvoří sedm členů. Na vrcholu pyramidy stojí generální tajemník. Stávající generální tajemník Si Ťin-pching svoji pozici dále posiluje a v oficiální ideologii se o něm hovoří jako o „jádru vedení“ (领导核心).
Strana vládne pomocí „ústředních vedoucích skupin” (中央领导小组) a komisí (中央委员会), do jejichž agendy spadá vše, od zahraniční politiky, hospodářství a obrany po vzdělání. Formálně se zodpovídají celému ústřednímu výboru, reálně jsou řízeny pouze členy Politbyra a jeho stálým výborem. Systém vedoucích skupin a komisí představuje strukturu paralelní státní struktuře ministerstev a úřadů, je jim však nadřazen. Skupiny a komise formulují rámec a obsah jednotlivých agend, státní úřady jsou pověřeny jejich implementací. Autorita jednotlivých orgánů je vyjádřena i personálně. Zatímco ministři bývají obvykle pouze řadovými členy ústředního výboru, předseda ústřední vedoucí skupiny bývá členem Politbyra či dokonce jeho stálého výboru.
Za Si Ťin-pchinga, kdy dochází k další centralizaci moci, byly vytvořeny nové ústřední vedoucí skupiny. Ty převzaly kontrolní a rozhodovací pravomoce od stávajících stranických či státních orgánů, které buď zcela nahradily, nebo nově zastřešily. Si Ťin-pching se stal předsedou více než deseti různých skupin a získal tak kontrolu ve všech zásadních oblastech jako jsou ekonomické reformy, zahraniční politika, vnitřní bezpečnost, inovace a technologie, reforma armády a další. Zároveň výrazně oslabil pozici premiéra, když nová Ústřední komise pro všestranné prohloubení reforem převzala agendu z rukou Státní rady.
Si Ťin-pchingovy zásahy do struktury státních i stranických orgánů přeskupují zásadním způsobem moc na nejvyšší úrovni komunistické mocenské struktury. Výrazná kumulace moci v rukou generálního tajemníka ukazuje na odklon od kolektivního vedení v té podobě, jak bylo praktikováno od devadesátých let minulého století.
Významným zásahem do politického systému je povýšení stranické komise pro dohled a disciplínu na státní orgán Státní kontrolní komisi.
Státní kontrolní komise, National Supervisory Commission
中华人民共和国国家监察委员会, Čung-chua žen-min kung-che-kuo kuo-ťia ťien-čcha wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Guójiā Jiānchá Wěiyuánhuì
Komise byla založena v roce 2018 jako nejvyšší státní dozorčí disciplinární úřad, který integroval několik stávajících protikorupčních orgánů. Její agenda i personální obsazení jsou totožné se stranickou Ústřední komisí pro kontrolu disciplíny. Současný předseda Jang Siao-tu 杨晓渡 je zároveň místopředsedou stranické komise. Administrativně stojí na stejné úrovni jako Nejvyšší lidový soud a Nejvyšší lidová prokuratura a vytváří systém paralelní čínskému soudnímu systému. Komise představuje nástroj pro institucionalizaci protikorupční kampaně. Oproti stranické komisi, která smí vyšetřovat pouze členy komunistické strany, moc státní komise sahá nejen do armády, ale do struktury celé státní správy, tedy i mimo členskou základnu KS.
Celostátní sjezd KS Číny, National Congress of the Communist Party of China
中国共产党全国代表大会, Čung-kuo kung-čchan-tang čchüan-kuo taj-piao ta-chuej
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Quánguó Dàibiǎo Dàhuì
Teoreticky nejvyšší orgán státní moci v Číně. Jeho shromáždění se od roku 1977 konají každých pět let (19. sjezd proběhl v roce 2017) ve Velké síni lidu na náměstí Tchien-an-men v Pekingu. Počet delegátů se zpravidla pohybuje mezi 2500 až 3000. Delegáti jsou formálně voleni členy základních organizací podle principu demokratického centralismu.
Stanovy KS Číny uvádějí šest základních povinností Sjezdu, z nichž nejzásadnější je ta první: 1) volba ústředního výboru KS Číny; 2) volba Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (中国共产党中央纪律检查委员会), instituce pro vnitřní kontrolu v KS Číny; 3) přezkoumání zprávy odstupujícího ÚV; 4) přezkoumání zprávy odcházející Kontrolní komise; 5) diskuze nad stranickou politikou a její schvalování; 6) revize Stanov KS Číny.
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny, General Secretary of the Central Committee of the Communist Party of China
中国共产党中央委员会总书记, Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang wej-jüan-chuej cung-šu-ťi
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Wěiyuánhuì Zǒngshūjì
Generální tajemník KS Číny, tedy generální tajemník ústředního výboru komunistické strany, je hlavou Komunistické strany Číny a nejdůležitějším politikem v zemi. Vede Ústřední sekretariát, Politbyro a je samozřejmě členem stálého výboru Politbyra ÚV KS Číny. Od roku 1993 je generální tajemník zároveň také prezidentem ČLR a předsedou Ústřední vojenské komise.
Ústřední výbor KS Číny, Central Committee of the CPC
中国共产党中央委员会, Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Wěiyuánhuì
V období mezi celostátními sjezdy strany je ÚV KS Číny nejvyšším orgánem s rozhodovacími pravomocemi. Schází se však pouze jednou ročně, prakticky tak všechny povinnosti a zodpovědnost přecházejí na Politbyro a jeho stálý výbor (viz níže). První plenární zasedání ÚV volí generálního tajemníka, Ústřední vojenskou komisi, Politbyro a jeho stálý výbor a nově od roku 2013 též Ústřední výbor národní bezpečnosti. Generální tajemník musí být dle stanov KS členem stálého výboru Politbyra.
Politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny, Politburo of the Central Committee of the CPC
中国共产党中央政治局, Čung-kuo Kung-čchan-tang Čung-jang Čeng-č‘-ťü
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Zhèngzhìjú
Politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny je složeno z 25 členů ústředního výboru KS Číny, tedy nejvyššího vedení strany, kterým je též formálně voleno. Členové Politbyra současně zastávají vysoké funkce ve státních mocenských institucích, čímž zajišťují naprostou kontrolu strany nad řízením státu. Vedle toho jsou mnozí členové Politbyra významnými regionálními politiky. Konkrétní způsob práce Politbyra je neznámý, je však pravděpodobné, že se schází jednou měsíčně (zatímco jeho stálý výbor jednou týdně). Agenda setkání Politbyra je pod kontrolou generálního tajemníka ÚV KS, rozhoduje se konsenzuálně, neprobíhá tedy hlasování.
Stálý výbor Politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny, Standing Committee of the Politburo of the Communist Party of China
中国共产党中央政治局常务委员会, Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang čeng-č‘-ťü čchang-wu wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Zhèngzhìjú Chángwù Wěiyuánhuì
Nejvyšší orgán stranické hierarchie. Stálý výbor je nevolený orgán a tvoří vrcholové vedení KS Číny. Moc jeho členů (jejich počet se obvykle pohybuje mezi pěti a devíti, v současné době má sedm členů) je formálně odvozena od jejich příslušnosti k Politbyru, kterému se teoreticky zodpovídají (a Politbyro zase ústřednímu výboru). V praxi je ale stálý výbor Politbyra nejmocnějším rozhodovacím orgánem ČLR a jeho rozhodnutí mají de facto platnost zákonů: stálý výbor Politbyra je jakousi „vnitřní vládou”. Mezi jeho úkoly patří vedení politických debat či vydávání rozhodnutí mezi jednotlivými schůzemi Politbyra. Členem stálého výboru musí být dle stranických stanov i generální tajemník ÚV. Od devadesátých let členové Politbyra zastávají zároveň nejvyšší státní funkce jako jsou premiér, předseda Všečínského shromáždění lidových zástupců, předseda Čínského lidového politického poradního shromáždění, tajemník Ústřední komise pro inspekci disciplíny a nejvyšší tajemník sekretariátu KS Číny.
Aktuální obsazení:
Čao Le-ťi (赵乐际 Zhào Lèjì), nar. 1957
Šéf Ústřední komise Komunistické strany Číny pro kontrolu disciplíny, třetí nejvýznamnější muž země.
Čao je považován za vycházející hvězdu čínského komunistického vedení. Podobně jako Si Ťin-pching má úzké vazby na provincii Šen-si a je z rodiny, která byla během kulturní revoluce vyslána pracovat na hranice ČLR, do provincie Čching-chaj.
V roce 1977 Čao vstoupil do strany a o dva roky později nastoupil na Pekingskou univerzitu jako student „kung-nung-ping“ (工农兵学员), tedy student „se správným třídním původem / kádrovým profilem“. Do ledna 1980 studoval filozofii a poté tři roky učil na střední škole.
Po zhruba roční práci na odlehlém venkově se vrátil do města a stal se asistentem komunikace na ministerstvu obchodu provincie Čching-chaj. V začátcích své politické kariéry působil jako tajemník komunistické strany v Čching-chaji, tajemník strany v Šen-si a vedoucí organizačního oddělení komunistické strany tamtéž. Rychle stoupal po kariérním žebříčku a už ve 42 letech se stal nejmladším guvernérem provincie Šen-si.
Zajímavostí je, že mluvil dlouho dialektem provincie Šen-si, a to i na vládních setkáních, což mu dle některých bránilo v dalším kariérním postupu. Problematický byl pro některé i jeho poměrně měkký přístup k otázkám etnických menšin (sinizace). Naopak body si získal za pozitivní přístup k ekologickým investičním projektům v Čching-chaji, což později ocenilo i vedení strany.
V roce 2007 byl Čao přeložen na pozici stranického tajemníka v domovské provincii Šen-si, kde zastával nejvyšší funkce, čímž porušil nepsané pravidlo komunistické strany, že stranický tajemník by nikdy neměl působit v rodné provincii. Takové „umístění“ lze tedy považovat za projev maximální důvěry ze strany ústředního vedení. Pod jeho vedením v roce 2008 dosáhl růst HDP v Šen-si rekordních 15 %.
Čao v Šen-si dohlížel také na rozšiřování a rozvoj ekonomického maxiprojektu Kuan-čung-tchien-šuej (关中-天水), který je součástí projektu Pás a cesta a zahrnuje vybudování pěti hlavních průmyslových zón v této hospodářské oblasti, které budou propojeny dopravním koridorem.
Do politbyra byl Čao jmenován v roce 2012 a o pět let později (2017) byl povýšen do Stálého výboru politbyra. V letech 2017–2022 byl tajemníkem Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, nejvyššího protikorupčního orgánu strany. V průběhu své funkce prosadil několik projektů, které jsou součástí protikorupční politiky generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.
Čao dozoroval podání řady trestních oznámení na vysoké funkcionáře za přijímání úplatků. Šlo o minimálně 120 odsouzených z řad těch nejvýše postavených členů strany. Celkem v síti protikorupčních čistek uvízlo a bylo odsouzeno zhruba 100 000 soudruhů.
Jeho bratr Čao Le-čchin je stranickým tajemníkem v Kuej-linu.
Wang Chu-ning (王沪宁 Wáng Hùníng), nar. 1955
„Šedá eminence strany“, hlavní Si Ťin-pchingův ideolog
Wang Chu-ning je členem Stálého výboru politbyra od roku 2017. Od roku 2002 zasedá v Ústředním výboru a místo v politbyru má od roku 2007. V posledních pěti letech byl prvním tajemníkem sekretariátu Ústředního výboru KS (中国共产党中央委员会书记处), který na základě rozhodnutí politbyra řídí rutinní chod strany a zároveň předsedá Ústřední komisi pro řízení výstavby duchovní civilizace (中央精神文明建设指导委员会), zodpovědné za koordinaci ideologické politiky strany. Wang Chu-ning je označován za vrchního stranického ideologa, který stojí za Si Ťin-pchingovými ideologiemi Čínského snu o velkém obrození čínského národa a Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu. Zároveň se Wang podílel i na vzniku ideologií Si Ťin-pchingových předchůdců, tedy Ťiang Ce-minovy „teorie trojího zastoupení“ (三个代表) a Chu Ťin-tchaova konceptu „vědeckého pohledu na rozvoj“ (科学发展观). Wang Chu-ningův ideologický vliv napříč třemi generacemi stranického vedení ukazuje kontinuitu Si Ťin-pchingovy vlády s předchozím vedením. Právě skrze Wang Chu-ninga lze Si Ťin-pchingovo ideologické utužování režimu spojené s odklonem od ekonomických reforem v podobě striktnější kontroly soukromého sektoru vnímat nikoliv jako odklon od předchozího čínského politického vývoje, ale jako kulminaci desetiletí budovaného ideologického směru KS.
Před vstupem do politiky působil Wang Chu-ning jako profesor práva na prestižní šanghajské univerzitě Fu-tan. Ve druhé polovině 80. let patřil v intelektuálních kruzích mezi čelní představitele neokonzervatismu, dnes označovaného spíše jako neoautoritářství (新威权主义), myšlenkového proudu kombinujícího marxismus-leninismus, tradiční konfuciánské hodnoty, myšlenky legismu a silný nacionalismus. Během svého akademického působení brzy přitáhl pozornost stranického vedení včetně bývalého generálního tajemníka Ťiang Ce-mina a začal pracovat pro Politický výzkumný úřad ÚV KS, vnitrostranický „think tank“ podílející se na rozvoji stranické ideologie, který mezi lety 2002 a 2020 řídil.
Jedním z hlavních témat Wang Chu-ningovy akademické činnosti, se kterým je i silně spjata jeho politická kariéra a ideologická práce, je snaha o udržení čínské „národní kulturní bezpečnosti“ (国家文化安全), která je reakcí na proces globalizace spojený s pronikáním západních hodnot do ČLR od jejího otevření se světu v 80. letech. Cílem Wangovy ideologie je proto pomocí silně centralizovaného státu udržovat specifickou čínskou kulturu založenou na tradičních hodnotách a myšlenkách marxismu-leninismu, která by byla odolná vůči zahraničním vlivům a byla by schopna zajistit přežití socialismu v Číně. Po nástupu Si Ťin-pchinga k moci, kdy se v nejvyšších patrech čínské politiky definitivně etabloval i Wang Chu-ning, se „komplexní pojetí bezpečnosti státu“ (总体国家安全观), jehož významnou součástí je i kulturní bezpečnost, stalo jakožto nástroj ochrany pekingského režimu jednou z hlavních priorit nového vedení.
Wang Chu-ningovy konzervativní postoje nesouvisí pouze s obranou vůči vnějším vlivům, ale i s obavami, že při otevření čínského trhu mohou Čínu stihnout problémy, které sužují kapitalistické státy a které nejsou v souladu s hodnotami čínských neokonzervativců. Tyto problémy, jako je vznik konzumní společnosti, rostoucí význam zbohatlických elit spolu s rozvojem mocných technologických firem, nekontrolovatelný růst cen či „dekadentní“ způsob života, chce současné vedení KS řešit mimo jiné prosazováním konceptu tzv. „společné prosperity“ (共同富裕), za kterým stojí i Wang Chu-ning a který by měl pomocí zásahů do ekonomiky a společnosti dopady čínského volného trhu zmírnit.
Li Čchiang (李强 Lǐ Qiáng), nar.1959
Stranický tajemník Šanghaje (od 29. října 2017). Li Čchiang je považován za nejbližšího kolegu Si Ťin-pchinga.
V letech 1978–1982 vystudoval zemědělskou mechanizaci na Zhejiang Agricultural University v Ning-po (dnes Zhejiang Wanli College). V letech 1985–1987 korespondenčně vystudoval sociologii na soukromé China Sociology Correspondence University v Pekingu (中国社会学函授大学; škola zanikla v roce 2021). V letech 1995 až 1997 navštěvoval čeťiangskou univerzitu pro postgraduální studium, obor management v inženýrství. Od roku 2001 až 2004 absolvoval Ústřední stranickou školu, kde v postgraduálním studiu vystudoval obor zahraniční ekonomika. V roce 2005 získal na hongkongské polytechnické univerzitě titul Master of Business Administration.
Do KS Číny vstoupil Li v roce 1983 (ve 24 letech), kdy se stal tajemníkem Komunistického svazu mládeže v Rui’anu v rodné provincii Če-ťiang.
Během své pracovní kariéry působil v provinčním oddělení veřejných záležitostí, později se stal stranickým tajemníkem města Jung Kchang (Yong Kang) ve Wen-čou a tajemníkem pro politické a právní záležitosti provincie Če-ťiang, později i zástupcem stranického tajemníka provincie. V roce 2012 byl jmenován guvernérem provincie a poté i stranickým tajemníkem provincie Ťiang-su. Tuto důležitou pozici zastával jen 15 měsíců, tedy historicky nejkratší období. V roce 2017, po 19. sjezdu byl přeložen na pozici stranického tajemníka Šanghaje, kde funguje dosud.
V provincii Če-ťiang působil v době, kdy byl tamním šéfem strany Si Ťin-pching, a tehdy vzniklo i jejich přátelství. V roce 2015 doprovázel Siho na první státní návštěvě USA.
Li Čchiang je hlavním členem takzvané „nové č’-ťiangské skupiny“ (Č‘-ťiang sin-jü 之江新語, doslova „Nová vyprávění od řeky Č‘-ťiang“). Jde o odkaz na Si Ťin-pchingovo prvotní dílo, novinové sloupky, později i knihu Č‘-ťiangská Nová vyprávění. Termín Č‘-ťiang sin-jü se dnes používá k označení Si Ťin-pchingovy frakce ve straně.
V očích veřejnosti Li selhal během epidemie covidu v Šanghaji na začátku letošního roku, kdy uzavřel město a dva měsíce praktikoval (Si Ťin-pchingem zavedený a podporovaný) tvrdý lockdown. Podle některých mělo nezvládnutí uzávěry nejlidnatějšího města Číny otřást i jeho politickou kariérou. Nestalo se tak a jeho loajalita ke generálnímu tajemníkovi Si mu zajistila nový, ještě významnější post.
Li je považován za politika podporujícího byznys a rozvoj, což dokazuje i jeho působení v Šanghaji, kde se podílel na otevření Šanghajské burzy, STAR. A kde také prosadil snížení limitu pro získání povolení k pobytu pro pracovní migranty z venkova, čímž usnadnil jejich zaměstnávání. Bytovou krizi se v tomto velkoměstě snažil řešit vytvořením pěti nových obytných oblastí.
Pozice členů Stálého výboru budou potvrzeny příští rok v březnu na tzv. „dvojzasedání“ (CPPCC a NPC) a mnozí se domnívají, že tehdy bude Li jmenován do funkce premiéra země. A to i přes obvyklé stranické zvyklosti, podle nichž by premiér měl vzejít z pozice vicepremiéra.
Cchaj Čchi (蔡奇 Cài Qí), nar. 1955
Cchaj Čchi v současnosti zastává funkci prvního tajemníka Sekretariátu KS Číny a zároveň je starostou a tajemníkem KS Číny v Pekingu. Svou politickou kariéru Cchaj Čchi započal v rodné jihočínské provincii Fu-ťien, kde se postupně vypracoval až na starostu města San-ming 三明. V této době začal úzce spolupracovat se Si Ťin-pchingem, který zde v letech 1985 až 2002 působil na různých postech od zástupce hlavního města Sia-men 厦门 až po guvernéra celé provincie. Cchaj Čchi se poté přesunul do východočínské provincie Če-ťiang, kde postupně zastával funkce starosty města Čchü-čou 衢州, tajemníka KS Číny v Tchaj-čou 台州 a starosty města Chang-čou 杭州 a nakonec i viceguvernéra celé této provincie.
V roce 2014 byl přeložen do Pekingu, do funkce zástupce vedoucího Ústředního výboru pro státní bezpečnost (Central National Security Commission 中央国家安全委员会), což je instituce, kterou v roce 2013, rok po svém nástupu do funkce generálního tajemníka KS Číny, založil Si Ťin-pching.
Do povědomí zahraničního publika se letos dostal už díky slávě Pekingu, u něhož jako jeho starosta při zahajovacím ceremoniálu vyzdvihoval skutečnost, že se jedná o první město, které hostilo jak letní, tak i zimní olympijské hry. Svoji neochvějnou podporu Si Ťin-pchingovi vyjádřil při závěrečném ceremoniálu, když neopomněl zmínit lví zásluhy generálního tajemníka na pořádání her v podobě „obrovské podpory od začátku až do konce”.
Ting Süe-siang (丁薛祥 Dīng Xuēxiáng), nar. 1962
O Ting Süe-siangovi bychom měli vědět především to, že je jedním z nejbližších spolupracovníků samotného generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Již roky se jejich profesní dráhy velmi úzce prolínají, a proto dnes Ting Süe-siang zastává post ředitele Si Ťin-pchingovy kanceláře. Za svou kariéru si tak loajální Ting vysloužil celkem trefnou přezdívku „Si Ťin-pchingův dveřník“. Není tedy divu, že si ho i nyní Si drží ve své blízkosti, a to i přímo v samotném středu politbyra, kde se letos objevil zcela poprvé.
Ting, ačkoliv je ze všech současných členů stálého výboru politbyra nejmladší, má za sebou poměrně dlouhou a úspěšnou kariéru vrcholného čínského komunisty. Téměř až na samotnou špičku kariérního žebříčku se v rámci Komunistické strany Číny vyšplhal z vládního výzkumného střediska v Šanghaji (Šanghajský výzkumný ústav materiálů Ministerstva strojírenství), kam nastoupil jako čerstvý absolvent strojního inženýrství.
Mezi lety 1982–84 tam pak pracoval jako výzkumník, a nakonec se přes nejrůznější vedoucí pozice vypracoval na zástupce ředitele ústavu (1994–1996). Poté byl povýšen na ředitele a současně zástupce tajemníka strany (1996–1999). Tingův strmý postup ve stranických pozicích uvnitř Šanghajského institutu mu poskytnul dostatek zkušeností potřebných k další politické kariéře. Díky tomu nasbíral zkušenosti v oblastech propagandy a organizace, naučil se, jak se pohybovat v generální kanceláři a komisi pro politiku a právní záležitosti, což z něj udělalo dokonalého univerzálně využitelného vlivného politika. Na konci 90. let pak Ting vyměnil strojní inženýrství a s čerstvým doktorským titulem v oboru veřejné správy z prestižní šanghajské univerzity Fu-tan se vydal na dráhu profesionálního politika.
Ačkoliv Tingovi chybí zkušenosti z pozice tajemníka strany či guvernéra na provinční úrovni, které jsou obvykle považovány za odrazový můstek k nejvyšším stranickým postům, může se Ting ve svém životopise pochlubit řadou funkcí uvnitř Šanghajského stranického výboru. V roce 2006 byl jmenován zástupcem generálního tajemníka a současně ředitelem generálního úřadu šanghajského městského stranického výboru. V roce 2007 byl povýšen na generálního tajemník (náčelníka štábu) a primárně asistoval stranickým tajemníkům Šanghaje.
Mezi nimi v letech 2006–2007 i přímo Si Ťin-pchingovi. Poté sloužil jako člen stálého výboru KSČ v Šanghaji (2007–2013).
Jeho sedmiletá kariéra v Šanghajském stranickém výboru přivedla Tinga až do samotného Ústředního výboru strany. A to nejprve jako náhradníka 18. ústředního výboru a poté i jako řádného člena politbyra 19. ústředního výboru. Od roku 2014 pak funguje jako vedoucí Si Ťin-pchingovy kanceláře, kde prakticky vede veškeré další Si Ťin-pchingovy spolupracovníky. Od roku 2017 pak společně se Si Ťin-pchingem zasedl v Komisi pro národní bezpečnost. Ting Süe-siang je silným zastáncem Si Ťin-pchingova myšlení a také jedním z jeho nejdůvěryhodnějších spolupracovníků a nohsledů. Spolupracoval na stranickém projektu ideologické koncepce „nové éry socialismu s čínskými rysy“, který Si Ťin-pching často a rád používá jako svůj slogan. Čínského vůdce doprovázel na mnoha cestách po Číně i v zahraničí, přičemž pozorovatelé tvrdí, že v posledních letech strávil Ting se Si Ťin-pchingem pravděpodobně více času než kterýkoliv jiný čínský politik. Někteří analytici se dokonce domnívají, že Ting má v současnosti nejlepší předpoklady a zároveň nejvyšší šance stát se v budoucnu Si Ťin-pchinovým nástupcem.
Li Si (李希 Lǐ Xī), nar. 1956
Li Si je rodák z okresu Liang-tang, který leží v jedné z nejchudších čínských provincií Kan-su. Z nejchudších míst Číny se tak vypracoval až na post tajemníka KSČ v jedné z nejrozvinutějších a nejbohatších provincií, a tedy v provincii Kuang-tung.
Li, který se narodil v roce 1956, patří k nejstarším z celkového počtu sedmi členů Stálého výboru politbyra. Ačkoliv jeho cesta do KSČ nebyla jednoduchá, vstoupil do ní v roce 1982, a to poté, co v tu dobu pro stranu již sedm let pracoval. Jeho beze všeho ambiciózní povaha a odhodlání se mu však vyplatili a jeho prvním větším úspěchem byla účast na 10. sjezdu strany, kam byl vyslán jako delegát. Dále byl delegátem také na 10. provinčním lidovém výboru kongresu provincie Šan-si. V letech 2006 až 2014 sloužil jako tajemník městského výboru KSČ ve městě Jen-an které Mao Ce-tung používal jako sídlo strany během druhé světové války a kde také Si Ťin-pching strávil sedm let těžkých prací. Provincie Šan-si pro něj byla osudovou, neboť se zde setkal se Si Ťin-pchingem. K navázání užšího kontaktu pak došlo v Šanghaji, kde z pozice jenanského tajemníka navštívil Si Ťin-pchinga jakožto tehdejšího tajemníka města Šanghaj.
Od roku 2014 do roku 2015 působil Li jako guvernér provincie Liao-ning, kam se pak vrátil v roce 2017, aby Si Ťin-pchingovi pomohl vyřešit krizi po skandálu ohledně zfalšovaných ekonomických údajů. Na generálního tajemníka Si a jeho rodinu má tak již dlouhodobě úzké vazby a je mu loajální.
Co se týče jeho dalšího působení uvnitř KS Číny, zastával funkci náhradního člena 17. a rovněž i 18. ústředního výboru KSČ. V roce 2017 pak nastal zásadní posun v jeho kariéře, kdy se stal členem politbyra 19. ústředního výboru KSČ a tajemníkem provinčního výboru KSČ Kuang-tung. Tam se Li Si zasazoval především o rozvoj technologického průmyslu a podněcoval ekonomické reformy. Vydal zde i nová obchodní opatření a podporoval regionální integraci v provincii Kuang-tung.
Si Ťin-pching (习近平 Xí Jìnpíng), nar. 1953
Sedmým, tedy spíše prvním mužem strany a země je pak generální tajemník KS Číny, prezident a předseda Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny, o kterém už bylo napsáno na Sinopsis mnohé.
Sekretariát Komunistické strany Číny, Secretariat of the Communist Party of China
中国共产党中央书记处, Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang šu-ťi-čchu
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Shūjichù
Nejdůležitější administrativní ústrojí KS Číny. Je zodpovědný za výkon běžné agendy Politbyra a slaďuje činnost subjektů spolupracujících na plnění úkolů zadaných Politbyrem. Sekretariát je zplnomocněn Politbyrem k vydávání rutinních rozhodnutí, důležité otázky s ním však musí konzultovat. Vedoucí sekretariátu je vysoká stranická funkce, v protokolárním žebříčku stojí výše než místopředseda VSLZ.
Ústřední vojenská komise, Central Military Commission
中央军事委员会, Čung-jang ťün-š‘ wej-jüan-chuej
Zhōngyāng Jūnshì Wěiyuánhuì
http://www.gov.cn/test/2013-03/14/content_2354022.htm
http://eng.chinamil.com.cn/cmc/index.htm
Tento název nesou dvě instituce, které však ve skutečnosti personálně splývají: Státní ústřední vojenská komise (中华人民共和国中央军事委员会) formálně spadající pod Všečínské shromáždění lidových zástupců, tedy čínský parlament, a Ústřední vojenská komise KS Číny (中国共产党中央军事委员会) zodpovědná ústřednímu výboru KS. Vedení Čínské lidové osvobozenecké armády a její kontrola je oficiálně zodpovědností státní komise, ve skutečnosti však vše provádí komise stranická. Její předseda, obvykle generální tajemník KS, je vrchním velitelem ozbrojených sil. Ústřední vojenská komise není totožná s ministerstvem obrany – to v Číně také existuje, ale nemá žádné velící pravomoce. Kromě čtyř základních velitelství a služebních odvětví (pozemní, vzdušné a námořní) má pod sebou ještě raketové síly, Univerzitu národní obrany a Akademii vojenských věd.
Ústřední komise Komunistické strany Číny pro kontrolu disciplíny, Central Commission for Discipline Inspection
中国共产党中央纪律检查委员会, Čung-kuo kung-čchan-tang čung-jang ťi-lü ťien-čcha wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng Zhōngyāng Jìlǜ Jiǎnchá Wěiyuánhuì
Nejvyšší orgán vnitrostranické kontroly. Má za úkol vymáhat dodržování vnitřních pravidel strany a bojovat proti korupci a chování poškozujícímu stranu navenek. Její členové jsou formálně voleni celostátním sjezdem KS Číny. V současné době personálně splývá se Státní kontrolní komisí.
Ústřední výbor pro státní bezpečnost, Central National Security Commission
中央国家安全委员会, Čung-jang Kuo-ťia-an-čchüan Wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōngyāng Guójiā’ānquán Wěiyuánhuì
Národní bezpečnostní výbor KS Číny, instituce nově založená prezidentem Si Ťin-pchingem roku 2013, je poněkud záhadnou institucí, u níž nebylo nikdy známo ani personální složení a od jara roku 2014 nebyly v médiích žádné zprávy o její činnosti. Stejně jako ostatní komise spadá pod ÚV KS Číny. Cílem jejího ustavení bylo sjednotit politické vedení nad všemi složkami bezpečnostního aparátu přímo pod vedením generálního tajemníka KS. To se týká i organizací, kterým předsedal bývalý člen stálého výboru Politbyra Čung Jang-kchang, jenž byl odsouzen v rámci protikorupční kampaně.
V rámci své činnosti je výbor zodpovědný za bezpečnostní záležitosti státu na všech úrovních, za boj proti „terorismu, separatismu, náboženskému extremismu či vnějším vojenským hrozbám”. Připravuje také plán národní bezpečnostní strategie, krizového managementu a je partnerem pro zahraniční bezpečnostní úřady.
Ústřední komise pro všestranné prohloubení reforem, Central Comprehensively Deepening Reforms Commission
中央全面深化改革委员会, Čung-jang čchüan-mien šen-chua kaj-ke wej-jüan-chuej
Pchin-jin: Zhōngyāng Quánmiàn Shēnhuà Gǎigé Wěiyuánhuì
Tento orgán byl ustaven pod Politbyrem ÚV KS Číny v prosinci roku 2013 se Si Ťin-pchingem v čele jako ústřední vedoucí skupina (中央全面深化改革领导小组). V roce 2018 byl jeho status změněn na komisi. Hlavním úkolem komise je vydávání směrnic pro hospodářské, politické, kulturní a společenské reformy, které mají být v souladu s dlouhodobými záměry strany. Dále má skupina vést stranické instituce, jimž resort reforem náleží, a dohlížet na plnění reformních plánů.
Původně měla tuto agendu na starosti pod Státní radu spadající Státní komise pro rozvoj a reformy vedená Liou Tchien-anem, který byl 2013 odsouzen za korupci. Vytvořením této nové komise upevnil Si Ťin-pching stranickou kontrolu nad vládním aparátem a převedl výkonné pravomoce, které dříve spadaly pod úřad premiéra, přímo pod své osobní vedení.
Implementací jednotlivých reformních plánů je pověřeno 6 „zvláštních skupin”:
skupina pro reformy hospodářského systému a ekologické civilizace
zvláštní skupina pro demokratické a právní reformy
výbor pro kulturní reformy
zvláštní skupina pro reformy společenského systému
zvláštní výbor pro reformy budování strany
zvláštní skupina pro reformy systému kontroly disciplíny
Stát
Teoreticky jsou státní struktury nezávislé na Komunistické straně Číny a zodpovídají se Všečínskému shromáždění lidových zástupců, tedy čínskému parlamentu. Ve skutečnosti jsou státní orgány a jejich představitelé všech úrovní v rozhodovacím procesu podřízeny stranickým orgánům příslušné instituce. Na nejvyšších postech se od devadesátých let minulého století stranické a státní role personálně překrývají. Zatímco v ČLR je všeobecně známo, že rozhodující pravomoce má KS, v mezinárodních stycích snadno dochází k nedorozumění a představitelé státních institucí nejsou považováni primárně za zástupce komunistické strany.
Prezident ČLR
中华人民共和国主席, Čung-chua žen-min kung-che-kuo ču-si
Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Zhǔxí
http://www.gov.cn/guoqing/dhgjjg/825039176.htm
Prezident Čínské lidové republiky je formální hlavou státu, zodpovídá se Všečínskému shromáždění lidových zástupců, jež ho, stejně jako další nejvyšší státní představitele, formálně volí. Jedná se o ceremoniální roli s omezenými pravomocemi. Od roku 1993 je tato pozice personálně propojena s pozicí generálního tajemníka KS Číny a s pozicí předsedy Ústřední vojenské komise. Dle Ústavy ČLR může být zvolen prezidentem ČLR čínský občan s volebním právem a to od 45 let věku. Prezident je volen na pět let. Mezi lety 1982–2018 bylo ústavně zakotveno, že prezident může vykonávat svou funkci maximálně po dvě následující období.
Současný prezident ČLR Si Ťin-pching 习近平, který se postu ujal v dubnu 2013, inicioval zrušení časového omezení pro výkon prezidentské funkce, Všečínské shromáždění na jaře 2018 tento návrh schválilo.
Ústřední lidová vláda (Státní rada)
中华人民共和国国务院, Čung-chua žen-min kung-che-kuo kuo-wu-jüan
Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Guówùyuàn
Nejvyšší orgán výkonné moci se zodpovídá Všečínskému shromáždění lidových zástupců. Je zodpovědný za provádění stranické politiky na celostátní i místních úrovních. Hlavou vlády je premiér, dalšími členy vlády jsou vicepremiéři v proměnlivém počtu (dnes jsou čtyři), pět kancléřů (protokolárně na stejné úrovni s vicepremiéry, ale s užší gescí), ministři a šéfové výborů. Jak bylo zmíněno výše, nejvyšší funkce ve vládě jsou propojené se stranickými funkcemi a rozhodovací pravomoci jsou v rukou vedoucích orgánů komunistické strany.
Premiér
中华人民共和国国务院总理, Čung-chua žen-min kung-che-kuo kuo-wu-jüan cung-li
Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Guówùyuàn Zŏnglĭ
http://www.gov.cn/premier/index.htm
Premiér je hlavou čínské vlády sestávající z vicepremiérů a skupiny ministrů a šéfů výborů. Formálně premiéra jmenuje prezident ČLR dle rozhodnutí Všečínského shromáždění lidových zástupců, reálně je ovšem premiér vybírán během dlouhodobého procesu uvnitř komunistické strany. Jeho úkolem je organizovat a řídit čínské civilní úřednictvo. Jeho pravomoce jsou stanoveny v Ústavě ČLR. Do funkce je premiér volen na pět let a může ji zastávat po dvě následující volební období. Od roku 1990 je premiér také vždy členem stálého výboru Politbyra. Od roku 2013 je premiérem ČLR Li Kche-čchiang 李克强.
Všečínské shromáždění lidových zástupců, The National People’s Congress
全国人民代表大会, Čchüan-kuo žen-min taj-piao ta-chuej
Quánguó Rénmín Dàibiǎo Dàhuì
VSLZ je hlavním zákonodárným orgánem ČLR, v roce 2018 mělo 2 980 členů. Jeho prostřednictvím je formálně uplatňována moc, která dle Ústavy ČLR patří lidu. Zasedání VSLZ jsou každoroční, konají se vždy v 1. čtvrtletí daného roku a trvají dva týdny. Shromáždění je voleno na pětileté období. Má pravomoce legislativní a kontrolní, volí nejdůležitější státní úředníky a schvaluje rámec dalšího politického směřování. Ve skutečnosti jen potvrzuje jednohlasnou volbu rozhodnutí předložená z ÚV KS Číny a anglické zdroje proto o něm hovoří jako o „rubber-stamp parliament”, tedy jako o „parlamentu na razítkování“. Mezi zasedáními plní jeho funkce stálý výbor o 133 členech.
Čínské lidové politické poradní shromáždění, Chinese People’s Political Consultative Conference
中国人民政治协商会议, Čung-kuo Žen-min Čeng-č‘ Sie-šang Chuej-i
Zhōngguó Rénmín Zhèngzhì Xiéshāng Huìyì
Poradní orgán složený ze zástupců politických stran, nestraníků i nezávislých osobností (kulturní celebrity, významní podnikatelé, představitelé náboženských skupin a loajální zástupci etnických menšin atd.). V praxi drží třetinu křesel zástupci KS Číny. Národní výbor poradního shromáždění se schází ve stejné době jako VSLZ. Slouží jako politický nástroj pro začlenění osmi tvz. demokratických stran do politického systému a kooptaci nekomunistických složek společnosti. Představuje také nejvyšší orgán jednotné fronty. KS Číny se tak snaží demonstrovat pluralitní aspekt vlády, který je ve skutečnosti zcela potlačen naprostou kontrolou komunistické strany nad všemi politickými rozhodovacími procesy.