V Číně potkávám při různých příležitostech české politiky od krajské úrovně výše, ba úplně nejvýše, jakož i četné obchodníky a průmyslníky. Jsou to často pozoruhodná, někdy trochu tísnivá setkání. Ani tyto zkušenosti mě však nepřipravily na nedávnou návštěvu zpátky v Čechách, kde jsem zavítal mj. na akci v mnoha směrech ještě bizarnější, než co jsem kdy zažil v Číně.
7. září 2016 proběhla v aule Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy konference na téma Iniciativa Pás a stezka: Výzvy, příležitosti a priority pro Čínu, Evropu a Česko. Konferenci organizoval dr. Miloš Balabán, bývalý voják z povolání, v současné době pedagog Fakulty sociálních věd UK a ředitel Střediska bezpečnostní politiky. Zaštítil ji rektor UK, pan Tomáš Zima; vystoupili zde již zmíněný Miloš Balabán, velvyslankyně ČLR v ČR paní Ma Kche-čching, prof. Michal Mejstřík, ekonom z FSV UK, Martin Tlapa, náměstek ministra zahraničních věcí a další.
Za čínskou stranu promluvil vedle paní velvyslankyně pan Sun Ming-si, rada pro ekonomické záležitosti na Zastoupení ČLR při EU a generál Čínské lidové osvobozenecké armády, soudruh Čao Ning, který je zároveň zástupcem ředitele Čínského institutu pro mezinárodní strategická studia. Dalsí ohlášený účastník, prof. Wang I-wej z Lidové univerzity v Pekingu, nedorazil, zmeškal prý letadlo.
Řečníci vesměs velebili ve třech panelech (po dvou následovala krátká diskuze) ekonomické výhody zapojení ČR do iniciativy Jeden pás a jedna cesta, známé též pod anglickým názvem One Belt One Road (OBOR). Z čínské i z české strany zazněly projevy stylisticky a obsahově podobné těm, jaké běžně pronášejí straničtí tajemníci KS Číny, jen na české straně se více soustředily na ekonomické otázky, kdežto na té čínské se nesly ještě razantněji v duchu ideologických frází. Čestnou výjimkou byli řečníci z AMO, kteří působili věcně, až se člověk trochu divil, jak se v této společnosti vlastně ocitli.
Řada projevů se vyznačovala poněkud popletenou argumentací na základě nepříliš hlubokého pochopení problému. Například doc. Beňáček z FSV UK se snažil obecenstvo přesvědčit, že ekonomický úspěch Číny tkví v tom, že ekonomika tam není regulovaná, kdežto u nás ano. Bezkonkurenční třešničkou na dortu byl ovšem projev generála Čao Ninga; po něm již – vzhledem k navozené atmosféře nakonec i celkem pochopitelně – žádná diskuze s dotazy z publika nenásledovala.
Generál mluvil o určité nepraktičnosti, kterou představují protichůdné bezpečnostní a ekonomické zájmy států, jež si ČLR přeje propojit v rámci širší rodiny OBOR:
„Středoasijské státy kromě Uzbekistánu se opírají o kolektivní bezpečnostní organizaci vedenou Ruskem, avšak Afghánistán se opírá o USA a NATO; vně Kavkazu, Arménie je protektorátem Ruska, Gruzie je pevností USA; v jižní Asii kromě Pákistánu, jsou to hlavně Srí Lanka a Nepál, které jsou, co se týče bezpečnosti, tak jako tak pod silným vlivem Indie, avšak množství zemí v jihovýchodní Asii přenechává svoji obranu USA.“
Z projevu čišelo nevyslovené přání to vše nějak sjednotit pod vedením Číny a Ruska, bez jehož vojenské přítomnosti v transitních zemích se Čína při budování tohoto údajně ekonomického soustátí neobejde.
Soudruh generál se snažil, stejně jako všichni předřečníci jak z čínské, tak z české strany, přesvědčit obecentstvo o výlučně ekonomickém charakteru iniciativy. Jedním dechem ovšem zmínil nutnost budování speciálních jednotek na ochranu čínských investic v jednotlivých státech, neboť se mohou snadno stát „terčem útoku teroristů, pirátů a nezákonných živlů“. Za příklad a vzor dal Pákistán, který vytvořil z vlastních obyvatel armádní jednotku o síle 12 tisíc mužů čistě za účelem ochrany čínských investic v zemi. Zmínil také „60 tisíc bezpečnostních incidentů ročně týkajících se čínských občanů, z nichž 2000 skončilo smrtí nebo zraněním.“
Generál Čao by chtěl takovým incidentům čelit bezpečnostními zárukami ze strany hostitelských zemí, přípravou veřejného mínění, apod. Osobně doufám, že tím neměl na mysli exteritorialitu pro čínské občany v zemích, které se přihlásí k OBORu; patří k nim i Česká republika. Člověku se při generálových slovech nutně vybaví excesy během březnové návštěvy státního a stranického vůdce Si Ťin-pchinga v Praze. Organizované davy „vítačů“ dostaly podle důvěryhodných zdrojů přímo z činské ambasády pokyn „nevyhýbat se násilí“. Tímto pokynem se také skutečně řídily za přihlížení Policie ČR, jejíž nečinnost lze vysvětlit pouze předchozími “bezpečnostními zárukami” čínské straně, po nichž volal generál Čao.
K zajištění bezpečnostních aspektů inciativy OBOR je podle generála Čao ještě třeba vykonat mnoho práce; mimo jiné je třeba provést: „ideovou přípravu, přípravu veřejného mínění, právní přípravu a silovou přípravu.“ Tuto frázi je možné chápat jako tvůrčí rozvinutí nechvalně známé koncepce “trojího boje”. K přípravě veřejného míněné je u nás již skvěle nakročeno. Poněkud, ehm, nepřehledná čínská firma CEFC již vlastní televizi, časopis, reklamní agenturu a populární fotbalový klub. Pozornému čtenáři v době březnové návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga jistě neunikla srovnání zpráv v těchto médiích s ostatním zpravodajstvím. Jako by jejich redaktoři žili v úplně jiné zemi. “Právní příprava” potom nejspíše zahrnuje předžalobní výzvy, jaké rozesílá českým médiím a politkům jménem CEFC advokátní kancelář pana Pokorného, známého svým blízkým vztahem s premiérem Sobotkou.
Do jaké míry je premiér Sobotka pod Pokorného vlivem, rozebírají podrobně některá specializovaná média. Z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že český předseda vlády vykazuje nebývalou vstřícnost k čínským magnátům, před nimiž se občas doslova staví do pozoru. Jeho verbální projev při těchto setkáních vyznívá převážně racionálně a konstruktivně; jeho body language je však právě opačný.
Pan Sobotka v tom není sám. Značná část našich politiků žije v naprosté bublině. Při návštěvách ČLR vidí jen to, co jim jejich hostitelé ukážou a věří jen tomu, co jim jejich čínští průvodci nabulíkují. Drtivá většina z nich nemá s Číňany žádné použitelné zkušenosti. Výsledkem je, že čínští soudruzi si s českými politiky dělají co chtějí. Na vážnosti u čínské strany jim to pochopitelně nepřidá.
Zbývá si jen přát, aby pan Sobotka, který dlouho působil dojmem slušného pána a jemuž jsem upřímně fandil v dobách tzv. lánského puče, nestáhl do této bažiny nejen celou ČSSD, ale i celou zemi. On sám je v ní až po uši.