Když v roce 2014 tehdejší český prezident Miloš Zeman během své návštěvy v Pekingu prohlásil, že se přijel „poučit, jak se stabilizuje společnost“, nebrali to příliš vážně ani mnozí jeho příznivci. Jenže o dvanáct let později je právě „udržení stability“ (维稳) jedním z žádaných vývozních artiklů čínského režimu.
V čínské terminologii tento výraz znamená primárně udržení společenské stability, tedy stability režimu. V principu jde o potlačení jakýchkoli společenských rozporů hned v zárodku zavedením opatření, jejichž cílem je zabránit šíření disentních názorů, nárůstu občanské nespokojenosti či vzniku protestních hnutí. Tento model správy státu staví zachování společenského pořádku a politické stability nad práva jednotlivce.
Právě tento systém Čína vyváží: nejedná se jen o prodej sledovacích technologií, ale o předání specifického know-how, které nejčastěji využívají autoritářské režimy nebo státy, kde má demokracie slabší základy.
Od Tchien-an-menu po olympijské hry
Potřeba „udržení [společenské] stability“ a obnovení „společenské smlouvy“ v Čínské lidové republice palčivě vyvstala v 80. letech minulého století, po smrti Mao Ce-tunga a konci tzv. Kulturní revoluce, po níž významná část čínské populace ztratila víru v utopii komunismu. Teng Siao-pching tehdy nabídl novou vizi, jež byla založená na přijetí principů tržního hospodářství a částečném „otevření se“ světu.
Roku 1989, kdy došlo k masovým protestům brutálně potlačeným armádou, však začalo být zřejmé, že s větší otevřeností musí nutně přijít i větší míra vnitřní kontroly, aby se podobné občanské nepokoje přímo ohrožující stabilitu režimu neopakovaly.
Zvláštní hrozbu přitom představovala nespokojenost nechanských obyvatel na periferii čínského státu v tzv. „autonomních oblastech“, zejména Tibetu a Sin-ťiangu, kde i po začátku nového milénia docházelo k nepokojům. Po teroristických útocích ve Spojených státech 11. září 2001 se pak Čína aktivně zapojila do boje proti terorismu, v jehož jménu byla postupně zavedena přísná bezpečnostní opatření, zejména v těchto regionech.
Základy infrastruktury pro vnitřní bezpečnost byly vybudovány během několika let příprav na letní Olympijské hry, které se v Pekingu konaly v srpnu 2008. V reakci na 11. září se po celém světě zpřísnily bezpečností kontroly na letištích, Čína však zavedla podobná opatření i na železnici a v městské hromadné dopravě. Po roce 2008 přibyly nové policejní i vojenské check-pointy v Tibetu a Sin-ťiangu a bezpečnostní rámy a skenery zavazadel pro vstup do prakticky veškerých veřejných prostor – úřadů, nemocnic či obchodních domů. V ulicích začaly přibývat všudypřítomné kamery, zpřísňovala se kontrola internetu, oplocovaly bytové komplexy, vytvářely struktury kontroly zasahující na pracoviště i do bytů.
Bezpečnost jako byznys
Jak ve svém nedávném článku pro Sinopsis upozorňuje Ansel Li, Čína postupně proměnila tento systém „udržení stability“ v rozsáhlý „průmyslový řetězec“, který propojuje státní správu, bezpečnostní složky i soukromé firmy. Ten se stává klíčovým článkem státu, jejž anglický filozof a politolog Thomas Hobbes ve svém díle napsaném za anglické občanské války (1642–1651) přirovnal k bájné starozákonní obludě Leviatan. Hobbsův Leviatan je absolutistický stát, který si zajišťuje loajalitu svých podřízených tím, že jim v chaotických dobách války všech proti všem (označovaných jako „přirozený stav“ bez autoritativní vlády) poskytuje mír a bezpečí. Uzavírá tím s poddanými pomyslnou „společenskou smlouvu“, v níž se vzdají části svých svobod ve jménu přežití a života v míru.
Podle Ansela Li čínská komunistická strana dokázala přetavit poptávku po „správě státu“ (jak zní název zatím pětisvazkové série kompilací Si Ťin-pchingových projevů tvořících základ jeho ideologie) v rozsáhlý průmysl. Ten generuje zakázky pro firmy, pracovní místa i produkty určené k vývozu do zahraničí, čímž dále přispívá k politické stabilitě. Jedná se tedy o uzavřený systém, jejž Li označuje za „do sebe obráceného leviatana“ – autoritářský stát, který si zajišťuje loajalitu svých občanů příslibem udržení společenské stability a ekonomické prosperity.
Systém přináší ekonomický zisk firmám vyvíjejícím sledovací technologie a specializované přístroje od kamer až k různým typům skenerů a zároveň poskytuje zaměstnání jak vysoce specializovaným inženýrům, tak i nízkopříjmovým skupinám obyvatel, které tvoří obsluhu kontrolních stanovišť. Zadání je primárně politické, ale kontrola obyvatel se stala nezanedbatelnou součástí lokálních ekonomik.
Bezpečnost na vývoz
Domácí dynamika tohoto mikroprůmyslu však začala podle Ansela Li v posledních letech stagnovat. I to bylo důvodem, proč Čína začala svůj model „udržení stability“ vyvážet – jako ucelený balíček. Skenovací zařízení nyní čínské firmy dodávají do 65 zemí, včetně Česka. Klíčovým výrobcem je firma Nuctech (同方威视), která má silné vazby na čínský stát – pětinový podíl v ní drží Čínská státní jaderná korporace (CNNC) a v jeho čele byl v minulosti syn někdejšího generálního tajemníka strany Chu Ťin-tchaa Chu Chaj-feng (胡海峰), toho času náměstek na ministerstvu vnitra.
Li v souvislosti s touto a podobnými firmami hovoří přímo o „skenerové diplomacii“. Přístroje jsou totiž často dodávány do chudších zemí prostřednictvím čínské zahraniční „pomoci“ nebo rozvojových půjček, typicky v rámci iniciativy Pás a stezka. Mezi významné příjemce patří Kambodža, Tádžikistán, Maroko, ale také Srbsko. Pro výrobce, jako je Nuctech, představují tyto dodávky dlouhodobý zdroj příjmů, protože zařízení vyžadují pravidelný servis, modernizaci i postupnou obměnu.
Vývoz čínského bezpečnostního modelu se však neomezuje pouze na technologie. Podle loňské studie amerického think tanku Carnegie Endowment for International Peace uspořádala Čína od roku 2000 přibližně 900 školení pro policejní složky ve 138 zemích světa, přičemž nejintenzivnější byla tato aktivita mezi lety 2014 a začátkem pandemie covidu-19.
Hlavní motivace Pekingu je přitom politická spíše než ekonomická. Důležitější je to, co „cestuje spolu s tímto zařízením“, což je podle Liho „logika správy státu designovaná v Číně“. I proto je konkrétně Nuctech v USA zařazen na seznamu cizích entit a v EU je vyšetřován pro vazby na čínský stát. Například varšavské letiště po razii v polské pobočce Nuctechu v roce 2024 nahradilo skenery této firmy jinými. Řada dalších států, včetně evropských, se ale využívání čínských skenerů a sledovacích technologií nebrání. V praxi tak nepřebírají pouze technické vybavení, ale do určité míry i bezpečnostní postupy a představy o správě veřejného prostoru podle čínského vzoru.
Vize globální stability
Kromě technologií nebo policejního know-how Peking světu nabízí i ucelenou představu o tom, jak má být zajišťována bezpečnost státu i společnosti. Tuto vizi čínský vůdce Si Ťin-pching představil na jaře 2022 jako Globální bezpečnostní iniciativu (Global Security Initiative, GSI), druhou ze série čtyř „globálních iniciativ“, které tvoří ideologický rámec současné čínské zahraniční politiky. Předcházela jí Globální rozvojová iniciativa (GDI) z roku 2021, následovaly Globální civilizační iniciativa (GCI) v roce 2023 a Iniciativa pro globální správu (GGI) z roku 2025. Vedle nich Peking představil také několik tematických iniciativ zaměřených například na datovou bezpečnost nebo umělou inteligenci.
Globální bezpečnostní iniciativa by měla přispívat k „udržení světové bezpečnosti a míru“, aniž by kterýkoli stát nebo organizace zasahovaly do vnitřních záležitostí jiných států, jako to podle Číny dosud dělal Západ v čele se Spojenými státy. Ovšem, jak v článku z loňského listopadu upozornil The Economist, „Čína vládám nepomáhá jen potírat kriminalitu, ale také kontrolovat jejich občany a udržet se u moci – a po tom je teď velká poptávka.“
Peking si tak buduje síť vztahů, které v dlouhodobém horizontu přispívají k posilování čínského vlivu ve světě, přejímání čínských narativů a modelu vlády. Za tímto účelem každoročně organizuje specializovaná fóra, jako například Globální fórum pro spolupráci v otázkách veřejné bezpečnosti, kterého se loni účastnili delegáti ze sto dvaceti zemí. Přestože název odkazuje na „veřejnou bezpečnost, v čínském pojetí – podobně jako v dalších leninských státech – je úzce propojena s bezpečností státní, tedy se zachováním stability režimu.
V roce 2024 pak Peking poprvé představil vlastní (ovšem veřejně nedohledatelný) „žebříček bezpečnosti států“ (全球公共安全指数), na němž je Čínská lidová republika na prvním místě, zatímco Spojené státy a některé evropské země jsou daleko pod průměrem. I to dobře ilustruje, že cílem Pekingu není pouze nabízet bezpečnostní služby, ale také určovat, co má být ve světě považováno za bezpečnost a kdo je jejím vzorem.