Jen pár dní před 30. výročím Masakru na náměstí Tchien-an-men byly Národnímu muzeu v rámci výstavy o čínské čajové kultuře nabídnuty dvě čajové konvičky údajně v hodnotě více než 4,5 milionů korun. O nabídku se okamžitě začala zajímat média; dar vypadal až příliš jako snaha propagandistického aparátu odvádět pozornost zpravodajství o Číně od tématu krvavého výročí. Zvláštní nebylo jen načasování, ale také zjevně uspěchaná organizace okolo předání daru: doprovodné a propagační materiály byly přeloženy strojově a identita samotného dárce zůstala nejasná. Muzeum nakonec dar odmítlo. V tomto článku přinášíme analýzu dostupných dat, která odhalují síť politických a obchodních kontaktů. Ta skutečně naznačuje politickou povahu celého incidentu.
Stabilní a stabilní
Identifikovat konkrétní instituci, která stála za výstavou a pokusem o dar, je poměrně těžké. Národní muzeum kontaktoval prostředník, místní PR společnost Promo Production, která na svých webových stránkách (v současnosti neaktivních) mezi klienty uvádí i leteckou společnost Sichuan Airlines a samotnou provincii Sečuán.
Propagace čajových konviček, navzdory deklarovanému zájmu o výměnu mezi českou a čínskou kulturou, se nevyznačuje velkou snahou o důstojnou prezentaci ani jedné z nich. Propagační materiály, které společnost Promo Production distribuovala před plánovanou darovací ceremonií, byly zjevně strojově přeloženy do češtiny a obrázek jednoho z uměleckých děl měl část popisků v zrcadlově obrácených čínských znacích (viz níže).
Umění a Nová Kominterna
Vazby české PR agentury vedou k entitě, která má se světem umění společného o něco více, s názvem European-Chinese Culture and Exchange Association (ECCEA, 中欧文化交流协会), což je v ČR nedávno zapsaný spolek. Ačkoliv Promo Production popřela zapojení ECCEA do výstavy, zmínila jako jednoho ze “zástupců organizátora” Susi Tan (Tchan Ťia-ťie), jednu z hlavních postav ve vedení ECCEA. Tchan, která podle profilu na sociálních sítích v minulosti pracovala pro telekomunikační firmu ZTE (中兴), spoluzaložila ECCEA v roce 2018 se stejnou registrovanou adresou jako její konzultační agentura. Manažer Promo Production je zároveň členem výboru ECCEA. Susi Tan a “generální tajemnice” ECCEA Laura Luo (Luo Wen 罗文) jsou podle zdroje, který si nepřál být jmenován, ale je obeznámen se zázemím činnosti obou žen, představitelkami čínské státní konsolidační agentury CITIC, která je v českém prostředí známá jako státní aktér, který převzal distresovaná aktiva firmy CEFC po jejím pádu. Na svých webových stránkách ECCEA uvádí, že “se chce stát komunikační platformou mezi čínskou a evropskou kulturou a přispět k rozvoji tradiční čínské kultury a umění.”
V Sečuánu, kde sídlí státní klienti Promo Production, byla ECCEA v získávání české oficiální podpory pro své aktivity úspěšnější. V Čcheng-tu, hlavním městě provincie, spoluorganizoval vloni tento spolek “Týden české kultury” společně se státními agenturami CzechTrade a CzechTourism. Podle čínské reportáže událost “podpořila kulturní výměnu v rámci Iniciativy Pásu a cesty”. Český stát akci podpořil také účastí svých diplomatů: přítomna byla Martina Šrolová, asistentka a manželka českého konzula v Čcheng-tu Karla Šrola. Kromě toho se ECCEA podílela na dalších akcích podporujících obchodních výměnu mezi ČR a ČLR pořádaných v Sečuánu.
V Praze podporuje kulturní akce ECCEA nejen český stát, ale také KSČM. V červenci 2018 se na Druhém mezinárodním studentském festivalu umění, pořádaném ECCEA v Kongresovém centru společně s českými a sečuánskými entitami, objevil vedle čínské velvyslankyně také Vojtěch Filip.
V prosinci vystoupil na zahájení umělecké výstavy s propagandistickým nádechem v Praze nazvané Pás a cesta: Osvětlujeme Českou republiku (“The Belt and Road: Lighting the Czech Republic”, 一带一路-点亮捷克) s projevem také Filipův poradce Benjamín Szakál. Český komunista, za minulého režimu diplomat (str. 147-149) s výcvikem v Sovětském svazu, údajně hraje klíčovou roli ve stycích KSČM s ČLR a Ruskem.
Na české straně zůstala vernisáž bez povšimnutí, ale ČLR ji považovala za natolik důležitou, že se článek o ní objevil dokonce v jednom z hlavních propagandistických orgánů Guangming Daily.
Vazby ECCEA ilustrují méně známé interakce mezi KS Číny, KSČM a českými diplomaty. Filip je typickým příkladem “Nové Kominterny” Si Ťin-pchingovy Nové éry, jak nazýváme mezinárodní síť politiků a dalších entit kultivovaných čínskými komunisty, především skrze Mezinárodní oddělení ÚV KS Číny. Účelem kumulace těchto kontaktů je mimo jiné vytváření globálního konsenzu vstřícného k vládě a mezinárodním ambicím komunistické Číny. Ten ilustruje např. Filipova usilovná snaha bránit čínskou firmu Huawei letos v lednu.
Český pavilon s rysy CEFC
Promo Production odkazovala na organizátory výstavy a daru, které zastupovala, pouze vágně. Jedna z jmenovaných entit, Česko-čínské centrum (捷克中国中心), je další českou neziskovou organizací aktivní v kulturní výměně. Jeho předsedou (podle obchodního rejstříku místopředsedou) je Milan Sun (Sun Jüe-sin 孙悦新), který mezi lety 2010 a 2017 stál v čele Občanského sdružení krajanů z čínského města Qing Tian (捷克青田同乡会). Tato organizace založená v roce 1993 patří do kategorie krajanských sdružení, která se ve světě často zapojují do pokusů o ovlivňování místní politiky čínskými komunisty. Vazby mezi Sunovým sdružením a čínským globálním vlivovým aparátem byly viditelné například během jeho slavnostního zvolení předsedou, kdy mu představitelé ČLR zaslali blahopřejné vzkazy.
Česko-čínské centrum se aktivně podílí na výměnách s ČLR. Sun jej například zastupoval na již zmiňované vernisáži propagující Iniciativu Pásu a cesty v ČR. Mimo to se ale také podle všeho centrum podílelo na organizaci nedávné návštěvy vysoké stranické delegace z provincie Če-ťiang, vedené samotným provinčním stranickým tajemníkem Čche Ťünem 车俊. Tuto návštěva, sinťiangskou historii tajemníka Čchea a poprask způsobený střetem delegace s tibetskou vlajkou v Plzni nedávno popsal podrobněji Hlídací pes.
Promo Production referovala o druhém spoluorganizátorovi poměrně krypticky jako o “Shanghai, Central and Eastern European Countries, 16 National Pavilions” (16 národních pavilonů, země střední a východní Evropy, Šanghaj). “Pavilony” blížící se tomuto popisu byly nedávno založeny v Šanghajské zóně volného obchodu jako instituce na podporu obchodní výměny. Český pavilon se otevřel ve zkušebním provozu v červenci 2018 a zahajovací ceremonie se zúčastnil český generální konzul a zástupci českých státních agentur v Šanghaji. Ačkoliv není jasné, jak může “pavilon” v Šanghaji spoluorganizovat výstavu v Praze, společnost provozující český pavilon pravděpodobně takovou možnost má a tudíž může být jednou ze zmiňovaných entit.
Jako další projev podivného prorůstání mezi českým a čínským státem a byznysem je český pavilon zaštítěný českým diplomatickým zastoupením provozován společností napojenou na v ČR notoricky známou firmu CEFC. Dle posledních dostupných informací řídí pavilon firma Sino-Czech (Shanghai) Industrial Co., Ltd (中捷(上海)实业有限公司, jejíž jednatel Jang Jung 杨勇 je zároveň členem představenstva firmy CEFC Shanghai International Group Limited (上海华信国际集团有限公司). Dokumenty CEFC ukazují, že konglomerát od roku 2017 vlastní Sino-Czech z 51 %, což by mělo podle veřejných zdrojů platit stále. Zdroj obeznámený se současnou situací, který si nepřál být jmenován, ovšem uvádí, že CEFC slíbené investice nikdy nedodala, pavilon nedokončil ani první slíbenou výstavu a v projektu je aktivní hlavně kurátorka Wang Jing.
Od nenápadné kooptace po “elite capture”
V tomto článku jsme se pokusili osvětlit pozadí entit, které se snažily o předání daru Národnímu muzeu v předvečer 30. výročí Masakru na náměstí Tchien-an-men. Poukázali jsme na zapojení sítě organizací s vazbami na KS Číny, věnujících se kulturní výměně mezi ČR a ČLR. Méně doložitelná je role Českého pavilonu v Šanghajské zóně volného obchodu. Jasnější jsou její vazby na CEFC a propojení mezi českým a čínským státem, které skrze prostředníky tento “pavilon” představuje.
Toto prorůstání je možné díky kontaktům navazováným prostřednictvím aktivit, jež bychom mohli popsat jako “práce na Jednotné frontě dalšími prostředky”. Jde o rozšířenou formu kooptačních aktivit (dědictví Sovětského svazu), provozovaných KS Číny doma i v zahraničí hlavně skrze specializovaný systém politické práce. Soukromé firmy jako CEFC, jejichž vazby na Stranu, armádu a stát lze snadno skrýt před méně informovanými pozorovateli, poskytují vhodný nástroj pro kooptaci osobností v otevřených demokratických společnostech. Kulturní výměny, interakce na místní úrovní (např. dohody o sesterských městech) a nenápadné obchodní dohody v této kooptační práci napomáhají. Získané kontakty pak mohou být mobilizovány k podpoře zájmů KS Číny.
Pochopení kooptačního mechanismu vyžaduje důkladnou analýzu interakcí podobných těm, které jsme sledovali na pozadí pokusu o předání daru Národnímu muzeu. Mimo pozornost médií napomáhají tyto aktivity budování vlivu KS Číny na české úřady, politiky, byznys i diplomacii.