Koncem minulého měsíce bylo v Chang-čou, hlavním městě provincie Če-ťiang, otevřeno místní Centrum pro mezinárodní komunikaci (Zhejiang International Communication Center, 浙江国际传播中心). Jedná se o jedno ze sedmadvaceti takových center, která začala především v posledních dvou letech vznikat po celé Číně. Reagují tím na novou strategii čínské zahraniční propagandy, jež podle Davida Bandurského z výzkumné iniciativy China Media Project obrátila svou pozornost k provinciím s cílem inovovat současné postupy.
Podobná centra zatím chybí pouze v severozápadní provincii Čching-chaj a ve dvou autonomních oblastech, tibetské a mongolské, jež mají jen minimální zahraniční kontakty.
Naopak v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang bylo založeno vůbec první z těchto center už v roce 2013. Jeho otevření se krylo se začátkem rozsáhlých náboženských a etnických represí a jako cíl hlásá „ukázat světu skutečný Sin-ťiang“.
Přetváření systému propagandy
V červnu 2023 nově vzniklá centra vytvořila asociaci „pro lepší celostátní koordinaci práce“. Bandurski píše:
„Proces horizontální i vertikální integrace Center pro mezinárodní komunikaci, včetně zapojení státních médií, se nyní zdá být klíčovou strategií Komunistické strany Číny pro přetvoření celkového matrixu propagandy.“
Tyto cíle jsou nastavené v souladu se současnou stranickou politikou a reagují na loni na podzim představené Si Ťin-pchingovo „myšlení o kultuře“, která je chápaná jako jeden z pilířů jeho ideologie. Kultura v Si Ťin-pchingově pojetí téměř splývá s propagandou a její důležitou součástí jsou média a internet. Provinční centra pro mezinárodní komunikaci pak mají „využít síly místních mediálních skupin“ a efektivně propojit oblast kultury s médii a vnější propagandou přesně v duchu stranických ideologických výkladů a dlouhodobých geopolitických strategií.
Kdo přichází pro Konfuciovi
Tato nová strategie pro zahraniční propagandu reaguje na nespokojenost čínského vedení se současným stavem. Na loňské konferenci o nových médiích prohlásil šéfredaktor oficiálního zpravodajského portálu Xinhua News Čchien Tchung, že hlas ústředních médií na mezinárodní scéně:
„není v porovnání s požadavky Ústředního výboru KSČ dostatečně silný, stále nejsme schopni se vyjádřit či dostatečně šířit to, co říkáme.“
Nová lokální centra pro mezinárodní komunikaci tak mají do budoucna částečně převzít agendu starších institucí, jako jsou např. Konfuciovy instituty. Tato původní zahraniční centra „čínské kultury“ vznikala v hostitelských zemích na základě smluv s místními vysokými školami. V posledních deseti letech je však univerzity v mnoha zemích zejména na Západě zavíraly právě kvůli obavám z šíření čínské propagandy.
Ideologická stránka čínských provinčních center je naproti tomu méně patrná. Střediska se snaží propagovat místní potenciál v oblastech od vzdělávání a technologií, průmyslu a obchodu až po turistický ruch. Tento důraz je patrný zejména v materiálech v angličtině, kde je kladen důraz na praktickou stránku spolupráce s „cizinci“ a „vyprávění čínských příběhů“ je prezentováno prostřednictvím „růstu a rozvoje“; v čínštině se však otevřeně objevuje napojení na klíčové Si Ťin-pchingovy iniciativy jako je Pás a stezka a společenství sdíleného osudu lidstva.
Ze Západu na Jih
Nová strategie dále přesouvá pozornost z vyspělých západních zemí, kde se kdysi otevíraly první Konfuciovy instituty, k zemím globálního Jihu, pro něž Čína představuje zásadního ekonomického partnera v roli „staršího bratra“. Činnost provinčních center pro mezinárodní komunikaci má tak za cíl ukázat Čínu jako rozvinutou technologickou velmoc a vzor hodný následování pro méně rozvinuté země.
Tiencinské centrum v souladu s tím zahájilo tzv. „Lu Panovu dílnu“ (鲁班工坊, angl. Luban Workshop), projekt profesního vzdělávání, jehož prostřednictvím tato municipalita navazuje spolupráci se vzdělávacími institucemi v zahraničí. Lu Pan je legendární čínský řemeslník a vynálezce celé řady nástrojů a nářadí, který žil zhruba v době Konfucia (6. – 5. stol. př. n. l.). Prostřednictvím tohoto projektu bylo už otevřeno kolem dvaceti zahraničních „dílen“ poskytujících odborné vzdělání především v zemích jihovýchodní Asie a Afriky, které pomáhají centru:
„prostřednictvím prvotřídní práce vystavit na odiv bohatou kulturně-společenskou historii Tiencinu a jeho rychle se měnící současnost, posílit zvuk a vliv propagace města v zahraničí a poskytováním služeb a organizací velkých mezinárodních akcí světu plasticky a živě odhalit tvář Tiencinu jako otevřeného a inkluzivního velkoměsta.“
Některá centra jsou v rámci této strategie zaměřená na konkrétní oblasti. Například Centrum pro mezinárodní komunikaci v Jün-nanu utvořilo společně se stranickým deníkem China Daily platformu, která usiluje o mediální spolupráci a přítomnost v blízkých zemích, jako jsou Kambodža, Laos či Thajsko. Mimo jiné zde publikují také dvojjazyčné magazíny.
Videosoutěže i toulky Podnebesím
Čeťiangské centrum se charakterizuje jako „platforma pro spojení Če-ťiangu se světem“, která bude spolupracovat s „mainstreamovými zahraničními médii, kultivovat talenty pro všestrannou mezinárodní komunikaci a produkovat vysoce kvalitní obsah s potenciálním vlivem doma i v zahraničí“. Komunikace má probíhat prostřednictvím „webových stránek, nových kanálů a zahraničních sociálních sítí zahrnujících 50 milionů televizních diváků a 8 milionů sledujících na sociálních sítích”. Během otevírací ceremonie zároveň centrum „podepsalo rámcové smlouvy o strategické spolupráci s mediálními skupinami, skupinami mezinárodní komunikace, vysokými školami a think tanky“ a zahájilo „čtyři mezinárodní komunikační kampaně, včetně tří zpravodajských projektů a jedné videosoutěže, s cílem lépe sdílet čínské příběhy se světem“.
V Tiencinu, který mimochodem stále zůstává centrem aktivit společnosti Home Credit, média zase v souvislosti s otevřením místního centra informovala o tom, že lokální skupina Haihe Media Group (海河传媒中心) coby hlavní mediální partner centra odstartovala projekt „přátelské město na toulkách Podnebesím“. V jeho rámci „vyšle přes deset filmařských týmů do mnoha zemí a oblastí, aby pomocí objektivu a pera odhalili a ukázali nehynoucí zásluhy Tiencinu o budování sdíleného osudu lidstva, Pásu a stezky a celkového zahraničního obrazu naší země“.
Nové propagační strategie čínské komunistické strany naznačují, že do budoucna se pravděpodobně musíme připravit na stále obtížněji rozpoznatelnou propagandu. Dalším příkladem jsou propagandistickým aparátem řízené „mediální agentury“, které vyrábějí obsah na zakázku vládních a stranických institucí, stejně jako řady pročínských influencerů na sociálních sítích, které si Peking vychovává např. právě prostřednictvím videosoutěží organizovaných provinčními Centry pro mezinárodní komunikaci, jako je to v Če-ťiangu. Tradiční, snadno odhalitelnou propagandu nahrazuje obecně pozitivní obsah vyzdvihující čínský rozvoj, pokroky v technologiích, dědictví tradiční kultury či přírodní krásy. Za ním se však stále skrývá stará dobrá propaganda: ideologicky zabarvené historické narativy a Si Ťin-pchingova ideologie s jeho globálními iniciativami zameřenými na posílení postavení KS Číny ve světě.