Going Global
Státní podnik CNTC, pod nějž spadají veškeré čínské tabákové společnosti a který je zodpovědný za téměř polovinu celosvětové produkce cigaret, se donedávna soustředil především na domácí trh. Klesající domácí spotřeba a větší konkurence zahraničních značek však přiměly tuto společnost připojit se v roce 2015 k Iniciativě pásu a cesty (Belt and Road Initiative) a „jít do světa“.
Čínská společnost tak následuje státní politiku – snaží se rozšířit svůj ekonomický vliv a stát se výraznějším aktérem na mezinárodním poli, což jsou jedny z hlavních cílů Iniciativy BRI. Ne vždy však mohou cílové země „společně užívat prospěchu z tohoto konání,“ jak o tom mluvil generální tajemník Si.
Pašované cigarety jako trojské koně
China Tobacco usiluje o vstup na nové trhy a pašování zboží je osvědčeným způsobem, jak je otevřít. V devadesátých letech v Kolumbii podobně postupoval například jiný tabákový gigant Philip Morris International. Trik spočívá v tom, že firma v dané zemi zaplaví černý trh pašovanými cigaretami, které jsou nezdaněné, a tedy velmi levné. Uživatelé si na tuto značku rychle zvyknou a cigarety se zároveň stanou dostupné i pro chudší obyvatele, případně mladší věkovou skupinu. Především to však posílí pozici firmy pro budoucí vyjednávání o legalizaci jejích produktů v zemi – pokud již v zemi koluje velké množství načerno prodávaných cigaret, jsou úřady motivovány k tomu, aby je vpustily na legální trh, a tím je zdanily.
Podle výzkumu konsorcia OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project) využívá CNTC v současnosti stejnou taktiku, kdy „lidé a společnosti napojené na CNTC dodávají cigarety pašerákům, kteří je prodávají na černém trhu v Evropě a Latinské Americe.“
Tyto pašované cigarety se z velké části vyrábějí v Rumunsku, kde sídlí China Tobacco International Europe Company (CTIEC), jediná čínská tabáková továrna v Evropě. Odtud zboží putuje legálně především do evropských duty-free obchodů na letištích, část z nich však spadne do rukou pašeráků. Vedoucí italského celního úřadu Cosimo De Giorgi k tomu uvedl, že podle něj je značka Regina [vyráběná v továrně CTIEC a pojmenovaná tradičním italským jménem] ‚trojským koněm‘ vytvořeným speciálně pro italský trh.
Právě v Itálii také policisté odhalili rozsáhlý daňový podvod, jehož se účastnila i marketingová manažerka továrny CTIEC. Celá akce měla být realizována pomocí tzv. „naklonovaného“ přepravního kontejneru. Pašeráci si půjčili v Itálii přepravní kontejner, kterým chtěli údajně přepravit cigarety do Libye. Tam však ve skutečnosti mířil kontejner naložený pouze starými matracemi a jiným odpadem. Stejně vypadající kontejner pak putoval do rumunské továrny, kde byl naložen cigaretami, a jeho dokumentace tvrdila, že převáží cigarety do Libye. Podle plánu měl skončit v Itálii, kde by se vyhnul placení daní, protože zemí měl pouze projíždět. Firma je podezřívána, že s pašeráky i v jiných případech spolupracuje úmyslně.
S diplomatickou silou v zádech
Podezření, že vypouštění cigaret na černý trh je státem podporovanou strategií, umocňuje aktivní účast čínských diplomatů. V roce 2010 čínské velvyslanectví v Ekvádoru nakoupilo od čínské tabákové společnosti Kinea Internacional S. A. cigarety a alkohol v hodnotě 34 500 dolarů jako „diplomatický materiál“. Objemná zásilka vzbuzuje otázky, nač diplomatická mise potřebuje takové množství cigaret. Podobné zkušenosti pak mají také v Kolumbii, kde se místní úřady pokusily spolupracovat s čínskými orgány na zastavení toku pašovaných cigaret do země. Juan Carlos Buitrago, bývalý ředitel kolumbijské daňové a celní policie, k tomu poznamenává:
I pouhý pokus o spolupráci s čínskými úřady byl frustrující, protože ve skutečnosti je tento (nelegální) trh součástí jejich ekonomiky a státní politiky.
Dobré skutky a nezištné dary
S rozšířením trhu začalo být pro čínskou společnost klíčové budování pozitivního obrazu v zahraničí. K tomu využívá další z osvědčených strategií – financování komunitních projektů. A to i přesto, že Rámcová úmluva o kontrole tabáku (Framework Convention on Tobacco Control, FCTC), kterou Čína ratifikovala v roce 2005, vybízí k tomu, aby země „co nejvíce regulovaly aktivity, které tabákový průmysl označuje za ‚společensky odpovědné’“. Tabákovým firmám by tak mělo být zakázáno kupovat si veřejné mínění, případně získávat přístup k vlivným politikům skrze „filantropické aktivity“.
Čínská tabáková společnost své „dobré skutky“ směřuje doma i v zahraničí jedním směrem – do školství. V Zimbabwe společnost China Tobacco Tianze Company v roce 2010 financovala stavbu základní školy a od té doby na škole proběhla řada „dárcovských akcí“. V roce 2016 během podobné události školu navštívil ředitel společnosti Tianze i čínský velvyslanec. Ten žákům připomněl „nezištné dary“ společnosti a vyjádřil naději, že studenti dobře využijí situace, kdy se už nadále „nemusí učit po stromem“. Finanční pomoc firmy je pak často prezentována jako příklad dlouhodobého přátelství mezi oběma zeměmi.
Podobně pak v Kambodži firma Viniton, která je většinově vlastněná společností China Tobacco Guangdong Industrial Co., Ltd. pod konglomerátem CNTC a vyrábí oblíbenou značku cigaret Angkor, propagovala své sponzorství základních škol na svém webu, dokud nebyla stránka v loňském roce zrušena.
Neznámý gigant
Cestu na globální hřiště podle zmíněného výzkumu společnosti usnadňuje i fakt, že je mimo Čínu z velké části neznámá, a uniká tak pozornosti výzkumníků, institucí, médií a dalších.
Například Světová zdravotnická organizace (WHO) ji ve své zprávě o globálních trendech v užívání tabáku za rok 2019 nezmiňuje ani jednou, zatímco další světové tabákové společnosti jako Philip Morris International či British American Tobacco se v dokumentu objevují více než dvacetkrát.
Podle Judith Mackay, která je poradkyní WHO pro implementaci FCTC, je velmi složité společnost efektivně kontrolovat, protože informace o ní nejsou veřejně dostupné:
Víme toho velmi málo, protože [společnost CNTC] je součástí státní správy a jednání s jinými odděleními státní správy probíhají za zavřenými dveřmi.
To, že je CNTC státní firmou, zcela zneprůhledňuje její činnost, jelikož nemusí zveřejňovat informace o svém fungování – a také to nedělá. Kontrola tabákových výrobků je tak další oblastí, vedle například výzkumu původu covidu-19, kde WHO selhává ve své snaze přimět Čínu k větší transparentnosti a plnění závazků, které z členství v této organizaci vyplývají.
Pouť čínského tabáku do světa tak provázejí mnohé negativní jevy, od porušování mezinárodních dohod po vzrůstající kriminalitu v dotčených oblastech, a svět si toho začíná teprve nyní pomalu všímat.