Peking hledá cestu na Tchaj-wan

U příležitosti dnešního výročí se čínská vláda snaží vylepšit svůj obraz u tchajwanské veřejnosti částečnou revizí svého pohledu na historii ostrova.

V situaci, kdy jsou čínsko-tchajwanské vztahy na bodu mrazu, se Peking pokouší vylepšit svůj obraz u tchajwanské veřejnosti. Chystá vlastní vzpomínkové akce k 70. výročí masakru na Tchaj-wanu, jehož se dopustila čankajškova armáda na místním obyvatelstvu po ústupu na ostrov z pevninské Číny.

28. února 1947 vyslal Čankajšek vojsko, aby potlačilo povstání místních obyvatel nespokojených s kuomintangskou vládou. Střety trvaly několik týdnů a počet obětí na straně civilistů se odhaduje až na 28 000. Dodnes připomínka tehdejších událostí vyvolává napětí mezi místním obyvatelstvem a pevninskými Číňany. V posledních desetiletích byla výročí této významné a tragické události na Tchaj-wanu předmětem velkolepých akcí i široké politické a společenské debaty.

Peking tak poprvé v historii připomínkou incidentu implicitně podporuje odpor místních obyvatel proti Kuomintangu (Čínská národní strana, Čung-kuo kuo-min-tang). Dosud stál v tomto sporu vždy na straně KMT jakožto reprezentanta pevniny a “jednoty” Číny, zatímco k odkazu protikuomintangského povstání se hlásily především zastánci nezávislosti Tchaj-wanu.

Podle tchajwanských komentátorů se Peking snaží získat přízeň tchajwanské veřejnosti poté, co se vzájemné vztahy mezi Tchaj-wanem a ČLR zhoršily vloni v květnu po výhře prezidentské kandidátky Tsai Ing-wen (Cchaj Jing-wen) z Demokratické pokrokové strany.

“Na Tchaj-wanu byl masakr interpretován jako převážně etnický střet mezi rodilými Tchajwanci a těmi, kdo přišli z pevniny,” řekl Lu Sien-pching, profesor Nankingské univerzity. Tábor usilující o nezávislost Tchaj-wanu využíval tyto události, aby ospravedlnil odtržení (Tchaj-wanu) od pevninské Číny, ale Čína může stejně dobře na incident poukázat jako na argument pro harmonii na obou stranách [Tchajwanské] úžiny.

Incident 28.2.

Na Tchaj-wanu je tato událost známá jako incident 28. února ( čínsky 二二八事件, er er pa š`-ťien). Patří mezi nejdůležitější milníky tchajwanské moderní historie a stála u zrodu hnutí za nezávislost Tchaj-wanu.

Po konci 2. světové války předali spojenci administrativní správu nad Tchaj-wanem dočasně do rukou čínské vlády v čele s Čankajškem a ukončili tak 50 let japonské nadvlády, která pro ostrov znamenala období relativní ekonomické prosperity. Obyvatelé Tchaj-wanu zpočátku kuomintangské jednotky vítali, avšak špatné hospodaření, všudypřítomná korupce a svévolné konfiskace majetku postupně vedly k odporu ze strany původních obyvatel. Situace se vyostřila 27. 2. 1947, kdy došlo k potyčce mezi tchajwanským prodavačem tabáku a kuomintangským úředníkem. Občanské nepokoje a bouře vyústily na mnoha místech v povstání. Banky a pošty byly rabovány, místy docházelo k lynčování Číňanů, kteří přišli z pevniny. Po několik týdnů drželi Tchajwanci kontrolu nad většinou ostrova. Požadovali mimo jiné větší autonomii, svobodné volby a skoncování s korupcí. Povstání bylo krvavě potlačeno armádou, počet obětí se odhaduje mezi 10 000 – 50 000. Na Tchaj-wanu bylo následně vyhlášeno stanné právo, čímž započalo obdobní tzv. Bílého teroru. Během něj zmizely, zemřely nebo byly uvězněny desítky tisíc obyvatel. Stanné právo bylo zrušeno až v roce 1987. Desítky let bylo toto téma na Tchaj-wanu tabu, v roce 1995 prezident Lee Teng-hui poprvé o události promluvil veřejně. V současné době je masakr z roku 1947 silným politickým i společenským tématem, datum 28. 2. bylo vyhlášeno jako památný den míru (che-pching ťi-nian ž` 和平纪念日).

Nové pobídky pro Tchajwance na čínské pevnině

Peking zároveň navrhuje opatření, která by přilákala zejména mladé Tchajwance na pevninu. Kancelář Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu (国务院台湾事务办公室) na počátku února vyhlásila, že pro obyvatele Tchaj-wanu připraví pobídky a vládní benefity v oblastech práce a vzdělávání v Číně. Mluvčí kanceláře An Feng-šan prohlásil, že účelem je podpořit “ekonomickou a společenskou integraci mezi oběma stranami.” (abcnews)

Toto prohlášení přichází ve chvíli, kdy jsou vztahy mezi oběma zeměmi velmi napjaté. Peking zmrazil kontakty s Tchaj-wanem na vládní úrovni poté, co tchaj-wanská prezidentka Tsai Ing-wen po svém zvolení vloni v lednu odmítla uznat koncept “jedné Číny” podle představ Pekingu.

Odhaduje se, že na pevnině žije z pracovních nebo studijních důvodů něco přes jeden milión Tchajwanců. Už v současné době Čína nabízí Tchajwancům při pobytu na pevnině značné výhody, například mohou pobývat v Číně tak dlouho, dokud mají platný pas.

Tchaj-wan byl jedním z největších investorů v Číně poté, co se začala otevírat světu v osmdesátých letech minulého století. Čína vstřebá dvě třetiny zahraničních investic Tchaj-wanu a 40 % jeho zahraničního obchodu. Postupem času však začali mladí Tchajwanci vidět v růstu čínské ekonomiky hrozbu pro svou vlastní zemi. Mnoho z nich viní Čínu ze stagnace platů a ztráty konkurenceschopnosti, když se Čína začala odklánět od levné výroby a začala se více soustředit na výrobu moderní techniky, což byla dříve specializace Tchaj-wanu. Podobné obavy pomohly Tsai Ing-wen ke zvolení a ke změně orientace na jihovýchodní Asii v rámci tzv. Nové jižní politiky.